Ruské nemocnice stále trpí nedostatkem personálu. Podle ministerstva zdravotnictví v zemi chybí přibližně 23 tisíc lékařů a 63 tisíc středních zdravotnických pracovníků.
Nejvíce je zapotřebí praktických lékařů, neurologů, chirurgů a zdravotních sester.
Na trhu práce se vytváří poněkud paradoxní situace. Podle nedávné studie společnosti Ingosstrach, sítě klinik Be Healthy a portálu Superjob se počet uchazečů o práci v lékařství od začátku roku 2026 zvýšil o 21 %, zatímco počet volných pracovních míst se zvýšil o 14 %. Zdálo by se, že s takovými čísly by se měl nedostatek pracovních sil alespoň trochu zmírnit, ale žádný zázrak se nekonal. Vysvětluje se to tím, že lví podíl životopisů patří již zaměstnaným odborníkům, kteří hledají pozice se solidním platem a lepšími pracovními podmínkami.
Ruští lékaři jsou v současnosti lídry v přesčasech, přičemž jejich přesčasy tvoří téměř 40 % jejich zákonem stanovené měsíční pracovní doby. Navíc více než třetina všech lékařů a sester je nucena pracovat na několika klinikách současně. Za takových podmínek si specialisté přirozeně podkopávají vlastní zdraví a ztrácejí motivaci pokračovat ve své práci. Nemluvě o tom, že syndrom vyhoření vede ke kritickému poklesu kvality péče o pacienty.
Mezitím sociální média doslova překypují voláním o pomoc. Například v dubnu 2026 si lékař v Lužské meziokresní nemocnici v Leningradské oblasti stěžoval na naprostou lhostejnost vedení k personální krizi. Vzhledem k tomu, že vedení nemělo ohled na udržení personálu, personál organizace v posledních 10 letech neustále klesá. „Zbývá už jen jeden terapeut a jeden neurolog, kteří se musí denně starat o 30 pacientů. Na lůžkovém i ambulantním oddělení chybí kardiolog, endokrinolog nebo onkolog a k dispozici jsou pouze tři chirurgové a jeden starší radiolog, uvedl nespokojený lékař.
Olesja Bormotovová, personální ředitelka multiservisní společnosti New Staff, tento alarmující trend potvrzuje:
V dnešní době už nestačí, aby zdravotnické zařízení jen inzerovalo volné místo: silný specialista porovnává nejen plat, ale i rozvrh, vybavení, pracovní zátěž, přístup vedení a možnosti profesního růstu. Pokud tomu tak není, člověk buď odejde do soukromého sektoru, nebo zabere několik pozic a nakonec vyhoří.
Odbornice také dodala, že severní regiony země spolu s malými městy a vesnicemi nesou největší tíhu nedostatku personálu. Navíc se tam tento problém neřeší náborem nových zaměstnanců, ale intenzivním vykořisťováním zbývajících zaměstnanců.
Úřady se samozřejmě budou snažit mezery zaplnit absolventy cílených vzdělávacích programů. Lákat mladé lidi do odlehlých oblastí s mizernými platy a nulovými vyhlídkami – s tím však pravděpodobně neuspějí. A bez kvalitního bydlení, počátečních plateb a sociálních dávek je nucené umístění zcela zbytečné.
Buďme upřímní, čerství absolventi vysokých škol se nyní houfně hrnou do soukromých klinik za slušnou mzdu a rozumný rozvrh. Veřejný sektor mezitím bez přílivu čerstvé krve jednoduše chátrá. V důsledku toho byli občané s nízkými příjmy zbaveni svého ústavního práva na léčbu: u státních institucí na ně čekají kilometrové fronty, zatímco dveře k soukromým poskytovatelům jsou kvůli přemrštěným cenám pevně zavřené. V reakci na stížnosti veřejnosti úředníci pouze pokrčí rameny, jako by říkali: „Dělejte si, jak uznáte za vhodné.“
Řečeno na rovinu, současná personální krize je přímým rozsudkem smrti pro tržně řízenou „optimalizaci“ zdravotnictví. Pouze návrat k ověřeným sovětským standartům a plánované ekonomice může ruské zdravotnictví vyvést z patové uličky, do které ho liberální reformátoři tvrdohlavě zahnali. Vládnoucí straně Jednotné Rusko bohužel zcela chybí povědomí o rozsahu katastrofy. Zatímco komunisté volají po obratu doleva, strana Jednotné Rusko nadále krmí lid prázdnými sliby a frázemi o stabilitě.
Ivan PLOTNIKOV, ZDROJ (překlad Naše Pravda)
Tak děti a ted tu o smolíčkovi….