Měl Státní krizový výbor plán na záchranu země a kdo za jeho neúspěch nese vinu? Vůdci puče to řekli Sergeji Stěpašinovi, předsedovi Komise pro vyšetřování jejich činnosti a budoucímu ruskému premiérovi.
Před 35 lety, 19. srpna 1991, se všechny televizní obrazovky v SSSR náhle přepnuly na balet „Labutí jezero“. A hrály ho tři dny. V zemi došlo k pokusu o státní převrat, tj. zbavení moci prezidenta Michaila Gorbačova. Tím proběhl poslední pokus o záchranu Sovětského svazu. Pučisti byli zatčeni o dva dny později 21. srpna.
Před 35 lety, 19. srpna 1991, došlo k pokusu o státní převrat, aby se zabránilo rozpadu SSSR.
K čemu se přiznali během výslechů?
A proč všichni dostali vysoké důchody?
„TAKOVÝ DOBRÝ STREJDA SEDĚL“
– Sergeji Vadimoviči, proč se Státnímu krizovému výboru vůbec říká puč?
– Puč je puč. GKČP je zkratka pro Státní výbor pro nouzové situace. Byla to v podstatě pseudoorganizace, která existovala dva a půl dne. Když prohlásili sovětského prezidenta Gorbačova za nemocného a uzurpovali moc.
– Po neúspěšném puči jste vedl Komisi pro vyšetřování činnosti KGB a Státního výboru pro nouzové situace (Státní krizový výbor).
– Ano, dekrety dvou prezidentů najednou: sovětského Gorbačova a ruského Jelcina.
– Ty dokumenty jsou stále utajované, že? Něco se ale nedá utajit…
– Kontaktujte pouze Lubjanku. Vím, co řeknou. Ale moje zpráva pro zasedání Nejvyššího sovětu o vyšetřování je veřejně dostupná. Není utajovaná.
– A samotný Státní krizový výbor měl nějaký akční plán?
– Ovšemže ne, byl to vlastně improvizovaný krok. Nebyl tam žádný program. Iniciátorem uchopení moci byl Vladimir Krjučkov, šéf KGB.
V květnu 1991 jsem jel do Lubjanky a setkal se s Krjučkovem. Byl to tak milý chlap, seděl tam, pil čaj a mluvil o životě. Pomyslel jsem si: jaký vřelý, laskavý člověk. A pak jsme tam šli s Jelcinem a on pronesl projev. A důstojníci KGB mi řekli, že se jim všem jeho projev líbil. Mluvil o boji proti korupci, o těch, co dlouho slouží, o těch, co jsou zkažení. A přesto Státní krizový výbor nepodpořili. To bylo vzato v úvahu, když parlament projednával lustrační zákon Galiny Starovojtovové. Ten by zakázal úředníkům státní bezpečnosti veřejnou službu. Zákon selhal. Jinak by dnes Rusko mělo úplně jinou politickou krajinu.
Členové Státního výboru pro mimořádné události v SSSR
NEZACHRAŇOVALI SVOU ZEMI, ALE SVÉ ŽIDLE
– Dnes se věří, že Státní krizový výbor zachraňoval Sovětský svaz.
– Dmitrij Jazov, ministr obrany SSSR, to zdůraznil ve svých pamětech. Ano, byli tu tací, kteří se o zemi obávali. Například Oleg Šejnin, člen politbyra, který dohlížel na vojensko-průmyslový komplex. Vasilij Starodubcev, který vedl Asociaci kolchozníků Sovětského svazu. Boris Pugo, ministr vnitra.
Pak tu ale byli lidé, kteří se prostě báli ztráty své funkce.
Protože 4. srpna v Novo-Ogarjevě (viděl jsem všechny tyto dokumenty, říkám vám, co vím) Nazarbajev, Jelcin a Gorbačov diskutovali o nové Svazové smlouvě. A rozhodli se: po podpisu bude premiér SSSR Pavlov odvolán. Na jeho místo nastoupí Nazarbajev. Krjučkov také rezignuje. A Jazov. Ale nikdo rezignovat nechtěl.
Valentin Pavlov se na Státním krizovém výboru choval velmi zvláštně. Po oznámení převratu hodně pil. Zhroutil se. Byl převezen do Ústřední klinické nemocnice. Zůstal tam po celou dobu puče. Pavlov je dobře známý svou idiotskou měnovou reformou, která pravděpodobně zasáhla lidi hůř než bankrot v roce 1998.
Pugo se prostě vrátil z dovolené, zavolali mu a řekli: „Je to nutné.“ Po neúspěšném převratu spáchal sebevraždu. Nechtěl ostudu. I když, víte, ti, kteří byli souzeni, byli později amnestováni.
– Nic jste neřekl o viceprezidentovi Gennadiji Janajevovi. Každý si pamatuje jeho podání ruky, když Státní krizový výbor vystoupil do vysílání, aby zemi vysvětlil, co se stalo.
– Gorbačov ho osobně povýšil, Janajev se na Sjezdu lidových zástupců sotva dostal na druhou nejvyšší pozici v zemi. V roce 1999, když jsem byl premiérem, jsem byl v Kolíně nad Rýnem a německý kancléř Schröder ke mně přistoupil a zeptal se: „Jak se má Gennadij?“ Řekl jsem: „Který Gennadij? Zjuganov, nebo který?“ „Co s tím má Zjuganov společného? S Janajevem.“ Ukázalo se, že jsou to staří přátelé – oba pracovali v mládežnických organizacích.
Mimochodem, po amnestii Janajev nedostal důchod. Volal jsem Jelcinovi a on se rozhořčil: „Měl…“ Řekl jsem: „Borisi Nikolajeviči, děkujme, že jsme měli Janajeva. Kdyby to byl někdo jiný, tvrdší, kdo ví, kde bychom dnes byli.“ Jelcin poté zjihl: „A vůbec – tak to je argument.“ Janajevovi byl pak přiznán důchod.
– Velký?
– Slušný na tehdejší dobu. Alespoň větší, než jsem dostával jako premiér já osobně.
MOHLI HO SEBRAT RÁNO, KDYŽ JEŠTĚ SPAL
– Ale Státní výbor pro mimořádné události měl nějaký plán, že?
– Gorbačovova náhrada. Existoval také seznam 26 lidí k okamžité internaci, počínaje Jelcinem, Chasbulatovem a dokonce i Stěpašinem. A pak, jak se říká, uvidíme, co se stane.
Mimochodem, s Jelcinem se stala úžasná věc. V noci na 19. srpna, kdy byl oznámen převrat, se vrátil z Kazachstánu a odjel na svou daču. Generál Viktor Karpušin, vážený muž, Hrdina Sovětského svazu, mi později na Komisi řekl: „Mohli jsme Jelcina snadno zajmout, dokud byl ještě v posteli.“ Zeptal jsem se: „Proč jsme to neudělali?“ Řekl: „Žádný rozkaz nepřišel.“
– Kdo měl ten rozkaz vydat?
– Krjučkov nebo jeho první zástupce. Ale Krjučkov nikdy nevydával rozkazy. Později, když za mnou přišli všichni Krjučkovovi zástupci, ne na výslech, ale na rozhovor, začali všichni svého vůdce pomlouvat. V životě jsem nic takového neslyšel. A mimochodem, nikdy jsem se o tom nezmínil. Kéž s nimi království nebeské, nikdo nezůstal naživu.
– Kdysi jste nám jaksi říkal, že pučisti chtěli udělat z Jelcina prezidenta SSSR…
– To je moje teorie, protože se ho nedotkli, i když existovala možnost zatčení.
– Ale podařilo se jim s ním o tom promluvit?
– Pokud vím, tak ty přístupy probíhaly přes nejbližšího Jelcinova poradce a ministra zahraničí v roce 1991 Burbulise.
– A on nesouhlasil?
– Nesouhlasil by na 100 %. Jelcina musíte znát. Teď z něj udělali opilce, alkoholika a bůhví co ještě. Ale byl to silný muž. Do boje jste si nemohli postavit nikoho vedle sebe. V situaci vyšší moci byl připraven. A v roce 1991 byl stále ve vynikající fyzické kondici. Všechny ty řeči o tom, že plánuje útěk na americké velvyslanectví podzemní chodbou, jsou naprostý nesmysl. Jsem přesvědčen, že kdyby se Jelcin stal prezidentem SSSR, nevzdal by se moci. A nedovolil by, aby se SSSR rozpadl.
– Vážně?
– Rozhodně. Nemluvím o jeho chybách pod vlivem mladých reformátorů. Ale fakt, že Jelcin byl muž moci, rozhodný a tvrdý, je nepopiratelný.
– Tak proč odešel v roce 1999?
– Už byl nemocný. S Jelcinem jsem spolupracoval od roku 1990, takže to mám s čím srovnávat. V roce 1998, když jsem se stal ministrem vnitra, jsme se setkávali velmi často. Tehdy už byl ve špatném zdravotním stavu. Zvažoval, koho jmenovat na své místo…
Jednou jsem se Gorbačova zeptal, proč se staví proti Jelcinovu jmenování do čela Výboru lidové kontroly SSSR. Kdyby začal obnovovat pořádek v celém Sovětském svazu a bojoval s korupcí, možná by nikdy nekandidoval na prezidenta Ruska…
ÚTOK BYL ZRUŠEN KVŮLI „KRVAVÉ LÁZNI“
– Proč puč selhal?
– Pašo, promiňte, Pavel Sergejevič Gračov, jak mu stále říkám, v té době velel Vzdušným výsadkovým silám a v podstatě přísahal věrnost Jelcinovi. A generál Lebeď přijel do Nejvyššího sovětu se svými tanky. Ukázalo se, že na podporu Jelcina. Ale Jazov nevydával stejné rozhodné rozkazy a neeskaloval vojenský konflikt. Mimochodem, později si řekl: „Zatáhli toho starého blázna do tohohle bordelu.“
Viktor Karpuchin, velitel legendární skupiny Alfa, procházel budovou Nejvyššího sovětu v civilu, řekl to sám, vše je v zápisu. Generálplukovníkovi Agejevovi, prvnímu místopředsedovi KGB, hlásil, že útok „s sebou ponese velké krveprolití“. Protože se kolem už shromáždily tisíce Moskvanů, řekl. Proto, řekl, nevidíme důvod k útoku na budovu, zejména ne se skupinou „A“. Agejev se hlásil Krjučkovovi a útok byl odvolán.
Tank u Domu sovětů RSFSR na Krasnopresněnském nábřeží po vyhlášení výjimečného stavu během pokusu o státní převrat členy Státního krizového výboru.
GORBAČOV BYL OVLIVNĚN ŽENOU
– A kdyby Státní krizový výbor vyhrál, vyvíjely by se naše životy úplně jinak? Zhroutil by se Sovětský svaz?
– Nikdo mě nepřesvědčí o opaku, že to byl Státní krizový výbor, kdo zatloukl poslední hřebík do rakve Sovětského svazu. Dramaticky urychlil rozpad SSSR, který byl už tak nevyhnutelný.
Všichni si pamatujeme rok 1991, že? Procestoval jsem tehdy všechna ohniska SSSR: Sumgait, Náhorní Karabach, Suchumi, Tbilisi, Jerevan. Lidé zuřili, vraždilo se. Jen si vzpomeňte na obchody s potravinami v Moskvě a Leningradu, kde zavedli přídělový systém. Nic tam nebylo! Prázdno. Nedůvěra lidí k vládě byla kolosální. Bylo to, jak napsal Lenin: „Vyšší třídy nemohly a nižší třídy nechtěly. Potřeby pracujících mas se zhoršily nad rámec běžného.“ Cituji doslova. Moc byla doslova na dně.
Nechápu, co by znamenalo vítězství Státního krizového výboru. No, prolili by krev… Státní výbor pro mimořádné události vyvolal mimořádná referenda ve všech svazových republikách – 23., 24., 25. a 26. srpna se všechny republiky v podstatě odtrhly od SSSR. Bělověžské dohody to později pouze formalizovaly.
Mimochodem, už 17. března, když Gorbačov inicioval referendum o zachování Svazu, bylo již jasné, že ho zachovat nebude možné. Pět republik odmítlo hlasovat.
– Takže Gorbačovova svazová smlouva by stejně nic nezměnila?
– Ne, o tom se budu hádat. Jaký byl smysl smlouvy? Byl by to nový formát vztahů. Velmi podobný systému státní správy v USA nebo ve spolkových zemích v Německu. Federalizace, ale zároveň zachování jediné armády, jediné zahraniční politiky a jediné měny. Co víc si přát? Kdyby k této dohodě došlo, dnes by na Ukrajině nebyl konflikt.
Mimochodem, v červenci 1991 přijel do Kyjeva americký prezident George Bush starší. Promluvil k Nejvyššímu sovětu Ukrajinské SSR, v jehož čele stál komunista Leonid Kravčuk. Jak se ukázalo, byl to ilegální banderovec. Sám později psal o tom, jak jako malý chlapec živil lesní bratry.
Co tehdy Bush řekl?
Za žádných okolností
neničte Sovětský svaz!
– Doopravdy?
– Celý Západ měl Gorbačova rád. Byl laureátem Nobelovy ceny míru, milovali ho a přijímali. A co je nejdůležitější, Západ se obával, že se jaderné zbraně rozšíří po svazových republikách.
– Ovlivnili Gorbačova nějací zahraniční vůdci?
– Margaret Thatcherová, premiérka Velké Británie. Michail Sergejevič byl touto mimořádnou osobností velmi ovlivněn. Krásná, inteligentní, silná žena se smyslem pro okouzlující chování.
No, roli sehrálo i zrušení železné opony a jeho cesty po Západě. Já sám, když jsem v roce 1991 poprvé přijel do Ameriky, byl jsem ohromen. Byl to jiný svět! Zvlášť v obchodech…
– Takže ta Angličanka udělala něco špatně…
– Podívejme se na sebe. Samozřejmě, mírný, inteligentní a podmíněně demokratický Sovětský svaz by vyhovoval všem na Západě. Nikdo nemá rád silnou konkurenci. Ale za své problémy si můžeme sami, dovedli jsme zemi ke zkáze. A Státní výbor pro mimořádné události tento kolaps jen urychlil.
Byl jsem tehdy v centru dění. Z chodeb moci zbylo jen pár žijících svědků. Jelcin je pryč, Chasbulatov je pryč. Asi jen Saša Ruckoj.
Margaret Thatcherová a Michail Gorbačov
PROČ SE NEVYDALI „ČÍNSKOU CESTOU“
– Netušil snad Gorbačov, že se chystá převrat?
– Věděl, že je něco špatně… Ale v době převratu byl Gorbačov na své dači na Krymu. Všechny ty řeči, že si to s ním předem domluvili a on jen předstíral strach, jsou lež. Nic nevěděl. Prostě ho zavřeli. Zradili ho. Veškerá komunikace byla přerušena…
Pamatuji si, když se vrátil a šel do Nejvyššího sovětu, byl to zmatený člověk. Pamatujete si, Jelcin mu řekl: „Pojďte sem a podepište dekret o rozpuštění KSSS.“ Kdybych byl Gorbačov, prostě bych k té hanbě nedošel; rezignoval bych. S Michailem Sergejevičem jsem zůstal v kontaktu až do jeho posledních dnů. Takže mi řekl, že na něj ze všech nejvíce zapůsobil předseda Nejvyššího sovětu SSSR Lukjanov. Byli přátelé a on mu velmi důvěřoval. Lukjanov mohl svolat sjezd a převzít iniciativu od Státního výboru pro mimořádné události. Pak by se Sovětský svaz možná mohl zachránit.
– Takže okamžik, kdy se země mohla vydat „čínskou cestou“, byl promarněn?
– Nikdy nepůjdeme čínskou cestou. Víte proč? Protože nejsme Číňané. Narodil jsem se v Číně a můj otec tam sloužil osm let. V Port Arthuru – to byla ruská námořní základna na čínském území. Takže znám Číňany.
Mohli jsme jít ruskou cestou. Koneckonců, Kosyginovy reformy z roku 1965 – chozrasčot – to umožňovaly. Ale Brežněva to vyděsilo. Šest set metrů čtverečních půdy pro občana na zahradu se zeleninou – to je výsměch. Je to obrovská země, měli dát lidem hektar, jako to dělají teď.
Řekl jsem Gorbačovovi: „Michaile Sergejeviči, měl byste rozdělit KSSS na dvě části.“ No, tedy vytvořit systém dvou stran. Osmdesát procent KSSS by pak podpořilo demokratické reformy. A ortodoxní v čele s Ligačevem, vlivným členem politbyra, proboha, ať si založí vlastní stranu.
– Jak řekl Černomyrdin, ať už založíme jakoukoli stranu, vždycky to nakonec bude KSSS.
– Největší tragédií, která vznikla rozpadem Svazu, bylo, že jsme opustili 25 miliónů Rusů v Pobaltí a dalších republikách. A to, co se děje s územím zvaným Ukrajina, je také důsledkem rozpadu SSSR.
– A mohli jsme ovlivnit osudy Rusů v odtržených republikách?
– Ano, mohli, ovšemže mohli. Ale tady už byla Jelcinova velká chyba. Koho podpořil jako první? Pobaltí. Ty se obzvláště snažily opustit Svaz. Vezměte si například Lotyšsko, ačkoli Riga byla z 60 % etnicky ruská. Buďme upřímní – tyto země na mapě nikdy neexistovaly. Měly by poděkovat Rusku, které jim dalo nezávislost. Bohužel…
V letech 1992-93 si Jelcin uvědomil, že ho prostě podvedli. Je pravda, že Litevci mu později udělili své nejvyšší vyznamenání. Teď bych ho hodil do šrotu.
ŠOKOVÁ TERAPIE BYLA ZBYTEČNÁ
– Jaký byl tehdy váš postoj? Pro reformy, nebo pro Státní krizový výbor?
– Ne, nemohl jsem být pro Státní krizový výbor. A ohledně reforem panoval zmatek. Sám nejsem ekonom, jsem voják, právník, až teprve později jsem se začal ponořovat do ekonomie. Tehdy jsem si já i mnoho dalších uvědomil, že se děje nějaký podvod. Vykoupili poukázky, okradli zemi. A šoková terapie nebyla nutná, když ceny 1. ledna 1992 vystřelily o 1000 %. Jen si to představte: vypláceli jsme mzdy a o dva dny později jsme si za ně nemohli nic koupit. V té době jsem byl vedoucím bezpečnostního oddělení pro Petrohrad a Leningradskou oblast. Domluvili jsme se s místními kolchozy, nakoupili potraviny a použili je na výplaty zaměstnanců.
A Jelcin pochopil, že jdeme špatným směrem?
– Myslím, že se prostě mýlil. Mám všechny důvody se domnívat, že není ani zkorumpovaný, ani podvodník, nic nezískal. Byla tam zřetelná skupina zlodějů. Nebojím se použít toto slovo. Podváděli, okrádali, vybudovali si vlastní jmění. Bylo by to v pořádku, kdyby si na něj sami vydělali, ale vzali si všechno, co měli – ropu, plyn, energii.
– Jaké závěry můžeme odvodit?
– Putin si okamžitě odvodil závěry. Vybudoval systém vládnutí. Buďme upřímní, kdyby dnes panoval chaos a nestabilita jako v 90. letech, země by se zhroutila. Samozřejmě, více než čtyři roky války na Ukrajině jsou těžké pro každého. Je těžké ztrácet naše lidi. Ukrajinské úřady jsou zatvrzelí teroristé, útočí na civilisty. Ukrajina byla vychována jako beranidlo proti Rusku. A jen správně vybudovaný stát nám umožní odolat náporu Západu.
Rozhovor vedl Alexandr Gamov
ZDROJ (překlad Naše Pravda)