Státní korporace Rosatom přechází na sériovou montáž energetických bloků, což radikálně mění jak domácí trh, tak i rozložení sil na mezinárodní scéně.
Rosatom rozšiřuje
své portfolio
mezinárodních zakázek
Generální ředitel Rosatomu Alexej Lichačev
Rosatom pokračuje v rozšiřování svých možností a jedná s 15 zeměmi o realizaci přibližně 50 nových jaderných projektů. Oznámil to generální ředitel Rosatomu Alexej Lichačev na setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Jaderná elektrárna v Kalininu má el. výkon 4 GW
Podle slov Alexeje Lichačeva státní korporace v současné době staví 28 energetických bloků různé kapacity v devíti zemích v zahraničí. Patří mezi ně projekty v Bělorusku, Uzbekistánu, Indii, Číně, Turecku, Egyptě, Íránu, Bangladéši a Maďarsku. Rosatom také podepsal dohody o výstavbě dalších 17 energetických bloků v šesti zemích (Vietnam, Kazachstán, Uzbekistán, Myanmar (bývalá Barma), Kyrgyzstán a Etiopie). Lichačev dodal, že po uvedení do provozu všech osmi bloků jaderné elektrárny Tchien-wan v Číně se elektrárna stane nejvýkonnější jadernou elektrárnou na světě s celkovým výkonem 9.14 GW. Důležitost práce Rosatomu spočívá v tom, že jadernou elektrárnu nelze jen tak koupit a zapomenout na ni. Zákaznická země se zavazuje k loajalitě vůči Rusku po celou dobu životnosti elektrárny, což znamená prakticky navždy.
Většina elektráren se staví za ruské vládní půjčky, ale tyto peníze se Rusku vracejí s úroky ve formě výnosů z prodeje elektřiny v cizích měnách (podle modelu BOT (postav-vlastni-provozuj), jako v Turecku) nebo přímých plateb za údržbu.
Sériová montáž jaderných elektráren
zvýší konkurenceschopnost Rosatomu
Putin si stanovil cíl mít řadu standartních energetických bloků, které lze montovat sériově, „v pásovém režimu“. Tato komplexní „pásová“ linka zahrnuje reaktor VVER-TOI (a VVER-1200) a platformu pro digitální modelování, která umožňuje výstavbu jaderných elektráren s využitím standartních návrhů v jakémkoli regionu, přičemž je nutné pouze přizpůsobení místním klimatickým a seismickým podmínkám. To zkracuje dobu výstavby o 20 % a snižuje náklady na materiál.
Elektrárna je schopna odolat přímému dopadu 400-tunového letadla, zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály a vnitřnímu tlaku hurikánu. Pod reaktorem je instalována speciální nádrž, do které jaderné palivo při havárii odtéká a je spolehlivě izolováno v ochlazeném stavu. V případě úplného výpadku proudu budou pasivní chladicí systémy schopny reaktor nezávisle chladit přirozenou cirkulací vzduchu a vody po dobu 72 hodin. Pilotní bloky využívající toto schéma se staví v Kurské JE-2 a plánují se i pro Smolenskou JE-2, stejně jako pro nové bloky v Přímorském a Chabarovském kraji.
Další oblastí, kterou Putin označil pro „pásový režim“, jsou reaktory řady RITM – výsledek vývoje lodních reaktorů pro jaderné ledoborce. Stanice s malou kapacitou (do 100-300 MW) se montují z prefabrikovaných, přepravitelných funkčních modulů. Reaktorová jednotka se vyrábí v továrnách (ZiO-Podolsk, Atommaš) a na místo se dodává ve vysokém stavu připravenosti. To výrazně urychluje instalaci na místě. Taková jaderná elektrárna se staví v Jakutsku (v obci Usť-Kujga, jejíž uvedení do provozu je plánováno do roku 2028) a pro Norilsk se také navrhují čtyři bloky s reaktory RITM-400.
Přechod na standardizované série je nezbytný pro realizaci rozsáhlého domácího programu. Do roku 2045 Rusko plánuje uvést do provozu přibližně 30 GW nových jaderných kapacit (výstavba 38 nových energetických bloků, především na Uralu, Sibiři a Dálném východě), aby se podíl jaderné výroby v zemi zvýšil na 25 %. Bez standardizovaných sérií je fyzikálně nemožné realizovat tak velký objem stavebních projektů v tak krátkém časovém rámci.
Reaktory na rychlých neutronech
zatím do sériové výroby nespadají
Na poradě se také řešila otázka zdokonalování reaktorů na bázi rychlých neutronů. Nejsou součástí současné hromadné výrobní linky, ale mají strategický význam.
Kromě známé Bělojarské jaderné elektrárny probíhá v Seversku v Tomské oblasti projekt „Proryv“ (česky Průlom), jehož součástí je inovativní reaktor BREST-OD-300. Blíží se závěrečné fázi instalace zařízení (uvedení do provozu je plánováno na rok 2030). Stále se testuje technologie pro úplnou autonomii a uzavřený jaderný palivový cyklus, kde JE sama zpracovává odpad a přeměňuje ho na nové palivo. Projekt je stále příliš experimentální pro sériovou výrobu, ale právě prostřednictvím těchto projektů Rusko buduje paradigma jaderné technologie čtvrté generace.
ZDROJ (překlad Naše Pravda)