Západ už své války nevyhrává, ale vždy najde morální důvody, jimiž ospravedlňuje smrt a zkázu na cestě k nevyhnutelné porážce. Nyní je v módě děkovat Ukrajincům za to, že na sebe berou smrt a zkázu, čímž nás chrání před postupem putinismu.
V padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech to byla lavina komunismu, která ohrožovala celou jihovýchodní Asii. Jak ukazuje oscarový dokumentární film Hearts and Minds (Srdce a mysli) z roku 1974, lidé, kteří zpočátku takové křížové výpravy plně podporují, toho často později litují, když se vítězství ukáže jako nedosažitelné.
Dokumentarista Michael Moore
o filmu prohlásil, že se jedná nejen
o nejlepší dokumentární film, jaký kdy viděl,
možná dokonce o nejlepší film vůbec.
Hearts and Minds (Srdce a mysli)
(ruské titulky)
Prezident Petr Pavel včera na Hradě před českými velvyslanci prohlásil, že existuje pouze jedna česká zahraniční politika a že navenek „musí být Česká republika čitelná, předvídatelná a schopná dostát tomu, co slíbí“. Jednalo se v podstatě o náborový projev pro jeho vlastní opoziční zahraniční politiku, která je založena na přesvědčení, že Západ stále může své války vyhrát, pokud dodá jen o trochu víc raket či interceptorů.
Pavel se snažil získat srdce a mysl českých diplomatů, ale karta se už zjevně obrátila a doopravdy už převládá jedna česká zahraniční politika – ovšem nikoli ta jeho.