Andrew Korybko, PhD: Slovenský premiér Fico nedovolí, aby cizí operace (v Polsku?) zatáhla jeho zemi do války s Ruskem

Článek 5 neukládá povinnost použít vojenskou sílu na podporu spojence a rozhodně nebyl zamýšlen tak, aby byl zneužíván k falešným operacím (nebo dokonce ke skutečným nehodám), o což se zřejmě snaží polští liberálové.

Slovenský premiér Robert Fico se nedávno dostal do titulků zpráv, když svým spoluobčanům sdělil, že udělá vše pro to, aby svou zemi udržel mimo válku s Ruskem – a to i v případě, že by byla vyzvána k účasti na takovém konfliktu na základě článku 5. Během téže akce také varoval, že evropské země NATO a Rusko jsou válce blíže než kdy dříve, a v narážce na své protějšky, kteří právě navštívili Ukrajinu, dodal: „Hluboce se obávám, že pouze hledají záminku pro velký konflikt mezi NATO a Ruskem.“

Polský ministr zahraničních věcí Radosław Tomasz Sikorski

To platí zejména pro polské vládnoucí liberály, kteří zřejmě plánují výraznou eskalaci vůči Rusku, ovšem pouze za předpokladu, že se jim podaří přimět konzervativního prezidenta, aby na to přistoupil. Liberální premiér Donald Tusk již od jara šíří obavy z ruského útoku, avšak tento měsíc svou rétoriku vyhrotil až do hysterických rozměrů, zatímco ministr zahraničí Radek Sikorski provokativně prohlásil, že „Rusko je s Evropou již ve válce“. Mohli by tedy společně se Zelenským zosnovat falešnou provokační operaci.

V této souvislosti bývalý konzervativní polský prezident Andrzej Duda poté, co opustil úřad a hovořil o incidentu v obci Przewodów z konce roku 2022, při němž zbloudilá ukrajinská raketa protivzdušné obrany zabila dva Poláky – zpětně potvrdil, že se ho Zelenskij snažil manipulací zatáhnout do války s Ruskem. Tehdy se „Ukrajina pokusila přimět NATO k rozpoutání třetí světové války poté, co omylem zasáhla Polsko“, když lhala, že šlo o ruskou raketu. Duda se však na tuto návnadu nenechal nalákat, ačkoli někteří očekávali opak. Stejně tak ani náhodné vpády ruských dronů do polského vzdušného prostoru v září 2025 (pravděpodobně způsobené rušením signálu, které je vychýlilo z kurzu) nepřiměly jeho nástupce Karola Nawrockého k unáhlené reakci – a to ani poté, co Tuskova vláda lhala, že dům zničila ruská střela, ačkoli ve skutečnosti šlo o zbloudilou střelu protivzdušné obrany. Neúspěšný pokus polských struktur „hlubokého státu“ (deep state) zatáhnout Nawrockého do války s Ruskem před pouhým rokem vytváří precedens, který opravňuje k podezření, že by se o něco podobného mohli pokusit znovu.

Polský premiér Donald Tusk

Nawrockého mluvčí nedávno obvinil Tuska ze šíření „vykonstruované lži s cílem vyburcovat veřejné mínění“ poté, co Tusk tvrdil, že obdržel zprávu CIA varující před bezprostředním útokem Ruska; Trump zároveň potvrdil, že Nawrocki má situaci „pod kontrolou“. USA údajně rovněž plánují rozsáhlé snížení vojenské přítomnosti v Evropě, k čemuž by nepřistoupily, pokud by vážně očekávaly, že Rusko brzy otestuje platnost článku 5. Lze tedy předpokládat, že ani Nawrocki, ani Trump se nenechají nachytat na falešnou operaci.

Pokud by k tomu přece jen došlo a Nawrocki by schválil dříve navrhované plány Radoslawa Sikorského, ať už jde o sestřelování ruských střel nad Ukrajinou, nebo o zavedení bezletové zóny, což vše s sebou nese reálné riziko rozpoutání třetí světové války, Fico chce, aby jeho občané věděli, že Slovensko do války zataženo nebude.

Článek 5 totiž nenařizuje použití vojenské síly na podporu spojence a rozhodně nebyl zamýšlen tak, aby byl zneužíván k falešným operacím (nebo dokonce ke skutečným nehodám), o což se zřejmě snaží polští liberálové.

Polský prezident Karol Tadeusz Nawrocki

Incident s dronem v Litvě z minulého týdne byl pravděpodobně ukrajinskou falešnou provokační operací (jak je vysvětleno zde), vezmeme-li to v úvahu spolu s nejnovějším strašením Ruskem ze strany evropských elit v čele s dvojicí Tusk-Sikorski, existují důvody k podezření, že se podobná operace chystá i v Polsku. Pokud Nawrocki zůstane neoblomný, a to zejména v případě, že by zaváhal Trump (na jehož názor Nawrocki obvykle dá), podaří se odvrátit rozsáhlou eskalaci konfliktu s Ruskem, která hrozí vypuknutím třetí světové války. Vše možná bude záviset právě na něm.

* * *

Pozn. Naší Pravdy:
zajímavé jsou následující diskusní příspěvky
pod zdrojovým článkem autora.

► Vím, že už jsem to říkal, a často, ale teď… mám opravdu, ale opravdu velké obavy. Zdá se, že celý evropský establishment, ​​plutokraté i jejich političtí a mediální přisluhovači, propadl panice tváří v tvář současné situaci, a zejména ekonomickým, sociálním a politickým vyhlídkám. A zdá se, že – jak už to v evropských dějinách bývá – chtějí před tou obrovskou tsunami všech nahromaděných krizí uniknout pomocí války. Nebo spíše: válku jako takovou nechtějí, ale chtějí o ní přesvědčit obyvatelstvo, aby tak umožnili vynucenou a totalitní federalizaci EU a bezprecedentní, orwellovské omezování veřejných svobod a individuálních práv.

EU se hroutí pod tíhou dluhů. Na rozdíl od USA nemá žádné nerostné ani energetické zdroje a místo aby přitahovala mozky, láká jen ty nejchudší a příživníky na sociálních dávkách ze všech světových „děr“. Už nevytváří duševní vlastnictví ani patenty, už není intelektuálně slyšet. Demografická situace původního obyvatelstva je katastrofální, průmysl v troskách. Macron má podporu 16 %, Merz 10 % a ve Spojeném království je to podobné. Ve Španělsku se už deset let střídají nelegitimní vlády opírající se o naprostou menšinu. V Itálii se naděje vkládané do neofašistky Meloniové rozplynuly tváří v tvář její halucinační nečinnosti a neuvěřitelné neobratnosti.

Celá tato společnost propadá panice a jedinou cestu, jak ještě něco zachránit, vidí v militarizaci kontinentu. Situaci vnímám jako mnohem znepokojivější, než jaká byla na začátku léta 1914.

Putin zachovává klid. Jak dlouho ještě? Stále mi v hlavě vrtá jeden Putinův výrok a chtěl bych, aby ho měli na paměti i naši váleční štváči – pokud ho tedy vůbec znají:

Z dětství stráveného v ulicích Leningradu si nesu zásadu, že rvačce je třeba se pokud možno vždy vyhnout, ale když už se stane nevyhnutelnou, musí člověk udeřit jako první – rychle, tvrdě a rozhodně.

Andrew Korybko ► Také mám obrovské obavy a stejně jako vy nejsem člověk, který by měl sklon k přehánění nebo zveličování hrozby velké války. Nejnovější koordinované signály naznačují, že se na blízkou budoucnost chystá něco velmi nebezpečného.

Věřím, že Putin zachová zdrženlivost a neschválí žádné přeshraniční údery proti NATO, ale sabotáže namířené proti některým cílům v EU budou jistě pokračovat jako opožděná ruská reakce na ukrajinské sabotáže a otevřené teroristické akce proti Rusku, podporované Západem.

Nejvíce se proto obávám falešné operace, která by vedla k tomu, že alespoň jeden člen NATO zahájí přeshraniční údery proti Rusku (možná na Kaliningrad nebo na ruské neuznané „nové regiony“, včetně Krymu), načež se situace vymkne kontrole.

► Osobně mě nejvíce znepokojuje, stejně jako v roce 1914, možnost události, o kterou žádná ze stran neusilovala, kterou neplánovala, ba ani nepředvídala, a následný řetězec událostí a chybných úsudků, nad nimiž už nikdo nemá kontrolu.

Cesta k válce během jediného měsíce v roce 1914 je ohromující svou hloupostí a ješitností.

Studium historie ukazuje, že největší válečné katastrofy nejsou nikdy výsledkem záměru, nýbrž špatných odhadů a obrovské pýchy.

Je šílené sledovat lidi zodpovědné za národy, či dokonce celé civilizace, jak se chovají jako školáci, kteří si měří, kdo ho má delšího.

► Lze snadno uhodnout, která země by takovou falešnou operaci provedla. Nejlepším kandidátem je Polsko. Pobaltské státy se takové hry bojí. Sice rády štěkají, ale jsou opatrné.

► Polák sní o dni, kdy ho nějaký Američan poplácá po hlavě a řekne mu, že je hodný pes. Být „pravým Evropanem“ je hned druhá nejlepší možnost.

► Ačkoliv nepochybuji o Putinově moudrosti a trpělivosti, líbí se mi způsob, jakým Írán a Ansar Alláh včas a jasně stanovují „červené linie“ a dávají najevo jasný záměr i schopnost tyto linie prosadit. Pokud je samozřejmě země příliš slabá na to, aby své červené linie prosadila, je lepší je vůbec nestanovovat. ALE pokud už je červená linie vytyčena, musí země usilovně pracovat na tom, aby disponovala schopností ji prosadit.

► Rozdíl je v tom, že na Írán zaútočily přímo USA.

► „Stále mi vrtá hlavou tento Putinův výrok a chtěl bych, aby ho měli na paměti naši váleční štváči – pokud ho tedy vůbec znají: „Z dětství v ulicích Leningradu si nesu zásadu, že rvačce je třeba se pokud možno vždy vyhnout, ale když už se stane nevyhnutelnou, musí člověk udeřit jako první – rychle, tvrdě a rozhodně.“ Problém je v tom, že Rusko tak nepostupuje; místo toho váhá, tápe a hledá výmluvy.

► Nebo si Putin myslí, že se boji lze stále vyhnout. Obávám se však, že pokud k tomu nakonec přistoupí, nepůjde jen o prosté odstrašení, nýbrž o zdrcující úder.

► «„když se to stane nevyhnutelným, musí se udeřit jako první, rychle, tvrdě a rozhodně“» V roce 2022 to tak nebylo: úder byl sice rychlý a rozhodný, ale nebyl veden jako první (ten přišel už v roce 2014) a nebyl tvrdý (šlo o malý expediční sbor).

Pokud se ruské síly, jak tvrdí Lavrov, stáhly od Kyjeva dobrovolně jako „gesto dobré vůle“ v rámci istanbulských jednání, pak ani úder z roku 2022 nebyl rozhodný.

Dalším zajímavým Putinovým výrokem je: „Ještě jsme nezačali nic vážného.“ To vyvolává otázku, zda si Ruská federace vůbec *může dovolit* začít něco vážného:

• Pro RF i EU platí společný problém: většina mladých mužů jsou jediní synové nebo jedináčci.
• Střední třída v RF i v EU je silně konzumně zaměřená; sám Putin poznamenal, že plánované zvýšení vojenských výdajů v EU na 5 % HDP má daleko k tomu, co je potřeba pro skutečnou válku, a totéž platí i pro RF.

► Fico nebude mít na výběr.

► Nebo bude nahrazen.

► «Slovenský premiér Robert Fico se nedávno dostal do titulků zpráv, když svým spoluobčanům řekl, že udělá vše pro to, aby udržel jejich zemi mimo válku s Ruskem – a to i v případě, že by byla vyzvána k účasti na takovém konfliktu na základě článku 5.»

Náš bloger i Fico se soustředí na článek 5 Severoatlantické smlouvy, ale klíčový je ve skutečnosti článek 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví:

Pokud se členský stát EU stane na svém území terčem ozbrojené agrese, ostatní členské státy mu musí pomoci všemi prostředky, které mají k dispozici.

Mezi formulacemi „podniknout […] taková opatření, jaká považuje za nezbytná“ a „musí mu pomoci všemi prostředky, které mají k dispozici“ je obrovský rozdíl. Pokud Fico odmítne plně dodržet článek 42 odst. 7, bude Slovensko co nejrychleji vyloučeno z EU.

Článek 42 odst. 7 je důvodem, proč ukrajinská vláda tak usiluje o členství v EU: tento článek fakticky představuje neomezený závazek všech ostatních členů EU bránit kteréhokoli člena unie. I kdyby ukrajinská vláda přestala s Rusy bojovat, zbytek EU by byl stále povinen bojovat proti Rusům „všemi prostředky, které má k dispozici“, dokud by nebyly obnoveny ukrajinské hranice z roku 1991, včetně Krymu.

Článek 42 odst. 7 je rovněž důvodem, proč současné vlády Švédska, Finska, menších pobaltských států a Polska tak horlivě organizují protiruské provokace a možné „incidenty“ na svém území; jedním z důležitých aspektů tohoto článku je, že se do něj vůbec nezapojují USA. Pro americký vojensko-průmyslový komplex by bylo nesmírně výhodné, kdyby EU zahájila dlouhou opotřebovávací válku s Ruskou federací, v níž by USA hrály pouze roli dodavatele (princip „nechte je, ať se poperou oni dva“).

► «i kdyby ukrajinská vláda přestala s Rusy bojovat, zbytek EU by byl stále povinen bojovat proti Rusům „všemi prostředky, které má k dispozici“, dokud by nebyly obnoveny ukrajinské hranice z roku 1991, včetně Krymu.»

Iluze, kterou se ukrajinská vláda snaží prodat ukrajinským voličům, spočívá v tom, že díky členství v EU a článku 42 odst. 7 se všichni Ukrajinci budou moci přestěhovat daleko od války do bohatších zemí EU, zatímco všechny ostatní státy unie budou muset bojovat za znovudobytí Novoruska a Krymu. Skvělá situace výhodná pro všechny! 🙂

► To, co se děje, je tak zřejmé, že i „Spící Joe“ Biden „naznačil svým poradcům, že se Zelenskij možná záměrně snaží zatáhnout Ameriku do třetí světové války“.

ZDROJ (Překlad Naše Pravda)

Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.

Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.

Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.

Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).