V úvodu se Valerij Pjakin věnoval Celosvětovému ruskému nár. koncilu, jenž se uskutečnil 28. listopadu. Ústřední myšlenkou bylo, že bez ruského národa nebude Rusko.
Pjakin zmínil v návaznosti na toto následující. Vnitřní protivník Ruska se snaží rozvrátit zemi podle národnostního principu. Tj. bez Rusů samo Rusko přestane 
existovat. A projevuje se to nejen v národnostních rozmíškách, ale také ve výkladu ruských dějin, které, oficiálně, trvají sotva jen tisíc let, zatímco čínské či židovské dějiny trvají násobně déle.
V souvislosti s tím Pjakim zmínil koloniální říše, které, ač samy nepočetné ve svých domovských státech, ovládaly a dosud ovládají mnohem početnější území třeba i daleko za oceánem. Jako příklad nechť poslouží Velká Británie, jejíž domácí obyvatelstvo tvořilo sotva jen 30 miliónů obyvatel, zatímco v koloniích, přesněji, jen v samotné Indii, to bylo 300 miliónů obyvatel, tedy 10x tolik. A právě tohle odlišuje Rusko nejen od Velké Británie, protože Rusko nikdy nevytvářelo kolonie kdesi daleko v zámoří. A navíc, dokonce i jiné národnosti v rámci Ruska měly zachovány svou řeč, svou kulturu, svou svébytnost, což lze dokumentovat na sibiřských národech třeba v Jakutsku.
Jinak řečeno, v Rusku nebyl zničen ani jeden národ, jejichž kulturní dědictví bylo plně zachováno do dnešních dnů. Nakolik ostrý protiklad vystupuje, když se podíváme do Severní Ameriky, kde žilo do přistěhovalecké vlny až 100 miliónů indiánů, z nichž do dnešních dní se zachovalo sotva 400 tisíc. Pjakin zmínil černochy v Latinské a Severní Americe, že byli přivezeni jako otroci na plantáže otrokářů. V tom se liší západní koncepce soužití s národy od ruské koncepce.
Ostatní již ve videu: