Lepa Svetozara Radičová byla jugoslávská partyzánka, která bojovala během druhé světové války proti nacistům a jejich nohsledům. Lepa se narodila v roce 1925, v době invaze nacistického Německa do Jugoslávie jí bylo sotva 15 let.
V létě 1941 odešli čtyři členové její rodiny – otec, strýcové a teta, k partyzánům. Spolu se zbytkem rodiny byla na začátku prosince zatčena a po dvacátém prosinci později propuštěna, načež se přidala k partyzánům.
Nejprve navštěvovala zdravotnické kurzy a starala se o raněné partyzány, poté byla bojovnicí v partyzánské rotě. V roce 1942 navštěvovala stranické kurzy, po kterých byla přijata za členku Komunistické strany Jugoslávie. Aktivně pracovala na vzniku prvních organizací Sjednocené protifašistické mládeže a Antifašistické ženské fronty. Když koncem ledna 1943 začala další nepřátelská ofenzíva, podílela se na evakuaci obyvatelstva a raněných a přijímání uprchlíků. Spolu s velkým davem lidí byla začátkem února 1943 zajata a popravena Němci. V roce 1951 byla prohlášena za národní hrdinku Jugoslávie.
Když koncem ledna 1943 začaly protipartyzánské operace německých, italských a ustašovsko-domobranských jednotek s krycím názvem „Weiss“, byl Lepa Radićová členkou velitelství pro evakuaci obyvatelstva, raněných, potravin a dobytka v oblasti obce Srednij Dubovik. Při evakuaci lidí Lepa jako politická komisařka povzbuzovala lid a ujišťovala jej, že partyzánská vojska dokážou zastavit přesilu nepřátelských sil, aby takto zachránila raněné a uprchlíky.
8. února 1943 příslušníci 369. (chorvatské) pěší divize v oblasti hory Grmeč náhle obklíčili a zajali skupinu lidí vedenou Lepou Radičovou. Byla jediná ve skupině, která byla ozbrojená. Ženy jí řekly, aby zahodila pušku a svlékla si uniformu, aby se zachránila. Ta to ale odmítla a vyzvala lidi, aby se nevzdávali a v případě potřeby bojovali holýma rukama.
Po střelbě do posledního náboje byla Lepa zajata vojáky, poté byla odvezena do Bosanské Krupy.
Po třech dnech mučení v Bosanské Krupě, poté, co odmítla prozradit, kteří další partyzánští spolupracovníci byli mezi zajatými lidmi, byla postavena před soud a odsouzena k smrti.
Fotografie popravy Lepy Radičové byly nalezeny v květnu 1945 u německého vojáka zabitého při osvobozování Záhřebu.
11. února 1943 byla přivezena autem k akátu, který se nacházel mezi tunelem a nádražím v Bosanské Krupé, kde se v té době nacházela velká masa uprchlíků.
S rukama svázanýma telefonním kabelem, bez bot, jen ve vlněných ponožkách, byla vyčerpaná, ale hrdá a statečná Lepa Radičová vedena k akátu, na kterém byla umístěna šibenice.
Mezi shromážděnými německými vojáky bylo velké množství Volksdeutsche z Vojvodiny, kteří dobře znali srbský jazyk. Před výkonem trestu jí nabídli doživotí, pokud prozradí, kdo z vězňů byl komunista. Lepa jim odpověděla:
Nejsem zrádce svého lidu. Poznáte je, jakmile zničí takové padouchy, jako jste vy!
Lepa vylezla na dřevěnou muniční bednu, oslovila dav, který vyzvala k boji a vykřikovala antifašistická hesla, ale její další výklad byl přerušen utaženou smyčkou na krku. Po popravě její tělo viselo na stromě ještě pět dní.
Mimořádnou odvahu partyzánky zaznamenali nacisté ve svých oficiálních dokumentech. V době popravy jí bylo 17 let.
V roce 1951 byla Radičová posmrtně prohlášena za národní hrdinku Jugoslávie za své výjimečné a bezpříkladné hrdinství v boji proti národním nepřátelům.
Fotografie popravy Lepy Radičové byly nalezeny v květnu 1945 u německého vojáka zabitého při osvobozování Záhřebu. Identita oběšené partyzány nejprve nebyla známa, ale poté, co byla fotografie reprodukována a distribuována do muzeí, ji poznal jeden z jejích příbuzných.
Jako jeden z nejmladších národních hrdinů se Lepa stala symbolem jugoslávského odboje mládeže. Byly po ní pojmenovány ulice, základní školy, brigády práce s mládeží, pionýrské oddíly atd.
ZDROJ (překlad Naše Pravda)
Jako naše Maruška Kudeříková. Fašismus je strašlivý satan. Lidé bděte! Měl jsem vás rád. Julius Fučík