V kontextu posledních zpráv z Ukrajiny, dá se říct neuspokojivých, a v prohlášeních Vladimira Putina, najednou vidíme, že média obracejí.
Články se obracejí, některé téměř neuvěřitelně, už to není tak jednoznačná propaganda, jednoznačná podpora.
Pro mě je to, nechci říkat zrovna šokující, protože jsem s takovou obojetností u českých médi počítal. Ale přeci jenom mě překvapilo, kolik těch proukrajinských až fanaticky píšících a mluvících médií zaujímá dnes zcela protichůdná stanoviska. Samozřejmě chápu, že to může být ovlivněno nějakým strategickým rozhodnutím v okamžiku, kdy Vladimír Putin řekl, že už jednat s Ukrajinou nebude. A že to dělá dojem, že se rozhodli ten problém v Ruské federaci vyřešit silou. Ale i to, a možná že i hlavně, že s tím vlastně, a na půl své výřečnosti, souhlasí jejich partneři, kteří se do této doby tvářili, že jsou nesmiřitelní nepřátelé.
Ta mediální obojetnost je skutečně neuvěřitelná. Prezident Zelenskij, který byl považován za spasitele Ukrajiny, je zesměšňován, je dokonce i ukazován na jemu jistě nesympatických obrazech. A jak je pro tento způsob v našem „západním světě“ běžné, vzpomíná se na to, zda on, nebo jeho paní nebo dokonce celá jeho rodina, nepřišli, díky válce na Ukrajině, k nějakému mimořádně nezaslouženému bohatství.
Bez Ukrajinců se zhroutí česká ekonomika?
Ale celý problém je trošku složitější. Předpokládejme, že novináři se něčím živit musí, a že jsou schopni měnit svoje názory, alespoň v mezích slušnosti, v krátkých termínech. Ale teď to vypadá tak, že se i ti nejdivočejší psavci, a nebo přispěvatelé do médií, kteří končili svou každou větu s voláním „Sláva Ukrajině!“, chovají se tak, jako kdyby je Ukrajina už vůbec nezajímala. Přitom víme, že podle slova pana ministra Rakušana žije v České republice více než 600.000 Ukrajinců, kteří asi tady zůstanou. Sice se jim doporučuje, aby šli bojovat na Ukrajinu, ale nepředpokládá se, že k tomu dojde.
Avšak český ministr vnitra dokonce tvrdí, že bez těchto lidí, bez tohoto pracovního potenciálu, se zhroutí ekonomika České republiky.
To je přeci jenom obrat, na který musí mít člověk dost silný žaludek a nestačí jenom kritizovat novináře a nebo vládní představitele, ale všimnout si i toho, že ta Ukrajina začíná být druhořadým tématem. Přinejmenším evropské politiky, ale rozhodně velké části mezinárodních vztahů a mezinárodních jednání na jakékoliv úrovni. Zdá se, že barel ropy a nějaké omezené kvantum plynu je zase důležitější než životy a utrpení lidí, kteří žijí na Ukrajině a dnes už i za hranicemi Ukrajiny.