RNDr. Jiří Jírovec: Pohled nestraníka na období 1952-2023

Bylo mi jedenáct let a seděl jsem v pracovně svého tatínka. Obvykle měl puštěné rádio, to kvůli hudbě. Byl jsem bulík, který si myslel, že když se rádio vypne, mrňousům v té bedýnce to bude líto.

Tehdy se z rádia ozval nějaký člověk, který vysvětloval, že cosi provedl. Nechápal jsem, o co šlo, ale zpozorněl jsem, když zaznělo: „A ještě přiznávám, že…“ To bylo proti klukovskému pravidlu zatloukat, zatloukat, zatloukat, později připsaném Plzákovi. Pak řekli, že mluvil jakýsi Slánský.

Žil jsem v Hodkovičkách, takové terase nad Branickým nádražím. Jezdil tam od konečné tramvaje autobus, od kterého se šlo asi půl kilometru pěšky k prvním vilkám.

Na té cestě spolu lidé mluvili, protože se všichni znali. Mnozí se spolu vraceli z kostela na Lhotce. Netajili se s tím.

Od první třídy jsme měli nábožku. Pravda, komunisti byli proti Vatikánu, ale většina z těch starých prošla náboženskou výchovou a nejspíš se po cimrmanovsku báli, aby je Pán Bůh za odklon k tehdy modernímu ateismu nepotrestal. 

Hodkovičky měly uliční organizaci KSČ, kterou vedla maminka Karla Hovorky, dlouholetého inspicienta Vinohradského divadla. Byla to nesmírně vlídná žena typu babičky Boženy Němcové. Chodila po Hodkovičkách s nůší na zádech a srpem požínala mezičky, neboť měla králíky.

Měli jsme i mladého svazáka Jirku Žilinu, jenž vypadal jako Fučík a byl soustružníkem v ČKD. A komunistu Ivana Klímu, který do KSČ vstoupil v roce 1953.

I oni byli součástí vybalancového prostředí komunity, v níž bydlel Martin Frič, Rudolf Cortéz, Ivan Dérer, bývalý ministr spravedlnosti za Masaryka, inženýr Velden, který měl krásnou dceru, znárodnění továrníci Vinopalové, z jejichž původního podnikání vznikla velmi úspěšná Chirana, kterou se podařilo po listopadu zlikvidovat, taky tam bydlel místní sígr Jarda Synáček, a později Jaroslav Dietl a ještě později Juraj Jakubisko. A taky můj otec, světově uznávaný parazitolog. 

Nebylo to prostředí, které jakýsi nýmand považuje za hnus a devastaci.

Byli jsme nestranická rodina. I tatínek, který se zajímal výhradně o vědu, ale díky nepřehlédnutelnosti se v šedesátých letech stal předsedou biologicko-lékařského kolegia ČSAV. Tehdy byl jedním ze čtyř nejvýše postavených aktivních vědců v Akademii. 

Byli jsme dům otevřených dveří, kde se otevřeně diskutovalo o všem. Nikdy jsem neslyšel „tohle nikde neříkej“.

V Hodkovičkách se nesoudruhovalo. Toto oslovení jsem poprvé použil na vojně, protože bylo součástí titulů. 

Moje chápání světa obohatily cesty do rodiště mé maminky Bystrého u Poličky.

Byla to kuchyně u Pazlarů, kde se cestou z pole stavovali lidé na kus řeči: o tom, co říkal pan farář v neděli při kázání, co psaly noviny, co říkala Svobodná Evropa, co je nového ve městě i něco drbů o chlapech, kteří brouzdají kolem zámku, kde byl tou dobou internát švadlenek.

Mluvilo se o všem a nikdo se nechodil dívat za dveře, jestli tam není schovaný estébák nebo udavač.

V Bystrém natočil Vojtěch Jasný film Všichni dobří rodáci.

Je to naprosto pravdivá kronika společnosti původně zavrhující nový systém až k poznání, že společnost je taková, jací jsou v ní lidé.

Film končí obrazem, kdy se Varhaník (Brodský) po návštěvě městečka obrací zpátky a říká: „Odpusťme si, moji milí rodáci, dělali jsme, co jsme mohli. Ale co jsme vlastně mohli?“

Všichni dobří rodáci (1968): Epilog

Co jsme mohli v době, kdy skončila světová válka a Západ se snažil pomocí té studené zničit vzniklý sovětský blok? To byla geopolitika. Co jsme proti ní mohli? Co jsme mohli dělat proti tehdejšímu (na současnou dobu) nehoráznému zahraničnímu vměšování do našich vnitřních záležitostí, špionáži a agentům chodcům?

Naše historie je teď přepisována do moderní podoby, aby i ten největší blbec pochopil, že tehdy byl i za tím nejtenčím kmínkem schován agent StB.

Nejsme schopni říct pravdu o měnové reformě v roce 1953, o padesátých letech ani o invazi v Srpnu 68, kdy se Sovětskému svazu znelíbil vývoj v Československu a nápravu nabídl geopolitický princip omezené suverenity, uznávaný oběma stranami studené války.

Ta invaze byla operetní, protože vojáci měli zakázáno střílet. Proto se diskutovalo na tancích.

To na rozdíl od amerického rozhodnutí přivést k poslušnosti Panamu. Tam se několik týdnů bombardovalo fest. Noriegův oponent se dostavil na americkou vojenskou základnu, kde odpřísáhl věrnost svému lidu.

Podle odhadů americké vlády tehdy zahynulo 2-6 tisíc lidí. Není známo, zda naši disidenti proti tomu násilí kdy protestovali. Možná to pro ně bylo daleko. Srbsko bylo hned za rohem, ale taky bylo ticho po pěšině.

Je škoda každého zmařeného života. Počet našich obětí za 40 let vlády jedné strany byl, když se započítá horní hranice z odhadu 4000-7000 zemřelých v lágrech, 7650. To je 13 obětí za rok na milión obyvatel. V USA umírá ve stejném přepočtu ročně 300 lidí jen předávkováním fentanylem. To jsou ty paradoxy. 

Během existence předcházejícího režimu se podařilo udržet plnou zaměstnanost, zavést důchodový a bezplatný zdravotní systém, vyřešit bytový problém byť pomocí paneláků, které jistý nabubřelec označoval za králíkárny, udržet kvalitní vzdělávací systém, prosadit se s řadou výrobků ve světě.

Uměli jsme stavět jaderné elektrárny a exportovat různé průmyslové komplexy.

Z republiky neodtékaly dividendy a neměli jsme miliardáře. Teď je máme a k nim milión lidí na hranici chudoby. Štítíme se jich i vyloučených oblastí, v nichž se shlukují.

Politický systém se postupně měnil spolu se zmírňováním napětí mezi Východem a Západem.

Karel Kryl spojuje v písni Demokracie novou a starou dobu: „Brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky.“

Karel Kryl z roku 1993, a přece absolutně současný!
Karel Kryl: Demokracie rozkvétá

Ano brblali jsme u piva, ale za mě, jak se teď moderně říká, jsme především vnímali kulturní změny konce padesátých a celých šedesátých let. To dospěla první poválečná generace, která měla svoji kulturu a pohled na svět. 

Maturoval jsem v roce 1959 a začal studovat chemii na Přírodovědecké fakultě UK. Neměli jsme strach z budoucnosti, věděli jsme, že v oboru, který studujeme, najdeme práci. Báli jsme se tu a tam nějaké zkoušky.

V té době již existoval Semafor, Vodňanský a Skoumal, začínalo Divadlo na zábradlí a Činoherní klub. Přicházely nové filmy. Na fakultě byla rock’n’rolová skupinu Sputnici.

Na fakultě jsme jako zaměstnanci měli partu nestraníků. Deset z nás mělo za sebou rok nebo dva stáže na zahraniční univerzitě. Zajímali jsme se o politiku. Žil jsem v té době, tak vím, o čem mluvím.

Právě jsem poslouchal rozhovor s prezidentem Klausem a profesorem Knížákem. Takové kecy o tom, že lid nevyužil svobodu 17. listopadu, aby se konečně každý staral po kapitalisticku sám o sebe a jen nenatahoval ruce, aby něco dostal. Prý se tomu říká „nárokismus“.

Knížák přispěl idiotským názorem, že lidé prý stále touží po porobě.

Klausovi uniká, že lidé nenatahují ruce po dávkách z lenosti postarat se o sebe. Zoufalá Fialova vláda přece občany vyzývá, aby o dávky žádali, protože nenechá nikoho padnout. Je to pro ni čistě sebezáchovné opatření, které zároveň kamufluje vyhazování peněz za zbrojení. 

Problém s bydlením je v tom, že po Listopadu selhala teorie „žádných daní, regulací a víry v neviditelnou ruku trhu“. Cena bydlení se zvýšila po listopadu 50 i vícekrát, kdežto platy možná 15krát. K tomu roste cena energií a potravin.

Žil jsem v Československu do svých 46 let a mohu říct, že jsme se všichni celou dobu velice starali o svou vlastní budoucnost. Je pravda, že neexistovalo školné a do života jsme vstupovali bez dluhů. 

Otázka, co jsme vlastně mohli?, platí dvojnásobně pro současnou dobu. Obávám se odpovědi, že kvůli slouhovství nové moci nic.

Nemohu se zmiňovat o přechodu na tržní ekonomiku. Nevím, co bylo a co nebylo možné. Nevím, kolik majetku se dalo uchránit před zahraničními investory. Nechápu, který idiot souhlasil s prodejem pitné vody Veolii a nechali si rozvody. Nevím, proč náš Prazdroj musela vlastnit banka Nomura.

K výprodeji dodám, že někdy na začátku devadesátých let podepsal Klaus dohodu s USA. Standardní text měl přílohu s výjimkami. Těch amerických bylo na jednu stránku počínaje nákupem půdy, sdělovacích prostředků, pojišťovnictví atd. Na naší straně byly jen pojišťovny. Ty nám ovšem již dlouho nepatří. 

Tehdejší politiky podezírám z toho, že nepochopili, že investor si chce odnést víc než investoval, že někdy investuje za účelem likvidace konkurenta nebo získání místa na trhu. Proto je z cukrovaru v Hrochově Týnci brown field.

Když jsem v roce 1991 přijel na návštěvu Prahy, setkal jsem se se zbytky polistopadového nadšení. V roce 2014 jsem našel politicky i lidsky rozvrácenou společnost. Žádné nadšení ze svobody a volnosti.

Místo toho jsem svědkem utužování moci a ztráty naší suverenity. Ekonomické otázky ustoupily do pozadí. Nastoupila absolutní servilita vůči politice Velkého bratra.

Kníže se vzdálil od milovaného lidu a Markéta Pekarová slibuje: „Budeme šířit jeho nesmrtelný odkaz.“

Jeho nesmrtelnou zásluhou mohlo být, kdyby svým vlivem a znalostí světa vstoupil po Listopadu do české politiky s doporučením zůstat po způsobu Rakouska a Švýcarska neutrální. To se nestalo. Místo toho prý našeho Vénu uvedl do světa mocných.

Havel ovšem poslušně opustil žertovné představy o nepolitické politice, občanské společnosti a míru způsobeném rozpuštěním vojenských bloků.

Naše elity zesrabily. Historici se nebrání přepisování dějin, vědci ztratili jakýkoli vliv. Nová moc má pod palcem celou mocenskou strukturu. Politologové si netroufnou poukázat na to, že svět je v rukou válečných zločinců, kteří jsou ochotni vést války, protože na nich vydělávají. Většina nakonec posluhuje, protože jíst se musí. 

Politici mají pro svou ochranu těžkooděnce, vodní děla, teleskopické obušky, dělobuchy, antony i slzný plyn. To vše klidně použijí, kdykoli budou mít pocit svého ohrožení. Stačí správně pojmenovat hrozbu.

Mají pod kontrolou veřejnoprávní média, vymysleli konstrukt deziformace, mají Stříže, který hrozí vězením, mají Rakušana, který vyzývá k ohlašování a udávání. Mají moc.

Premiér to ví a tak se na dnech NATO přitrouble posmíval pražské demonstraci. V Ostravě byl obklopen idioty, kteří berou děti, aby si pohladily zbraně, které zabíjejí. 

Máme hlupáky ve Sněmovně, kteří s pětikoalicí odhlasovali závazek dát nejméně 2 % HDP na zbrojení. Tím si podřízli větev sami pod sebou, protože budou muset držet hubu, až zjistí, že to byl omyl.

Budiž ke cti SPD, že se její poslanci nepřipojili. Jde totiž o nehorázné miliardy, které budou chybět jinde. Nebudou je jednou platit naše děti a vnoučata? 

U moci jsou šílenci, kteří ze slouhovství ignorují Články 1 a 5 Smlouvy NATO. Ten první mluví o míru jako základním principu řešení mezinárodních problémů.

Naši politici slovo mír povýšili na nadávku. Zapomínají na to, že opačným řešením je pouze válka. A konec konců i na to, že se násilí může obrátit proti nim. 

Výrok ministryně obrany „Politik se nesmí nechat sežrat chcimírstvím“ je důkazem, že blondýna, která není schopna pochopit První článek Smlouvy, je hrozbou pro naši budoucnost. Neexistuje dvouprocentní povinnost, je to odhad, že tolik by mohlo stačit. Německo dává asi 1,1 %.

V roce 1969 jsem odjel na rok do Kanady. Vyjednal jsem si pobyt na Queen’s University v ontarijském Kingstonu.

Když jsem přišel se zvacím dopisem za svým šéfem profesorem Vaněčkem, řekl mi: „Jsme rádi, když nám lidi cestují“ a nabídl mi několik dalších možností stáží. 

Do Kanady jsem v roce 1987 odjel na delší dobu. Neutíkali jsme před režimem, nebyli jsme disidenti. To jsme si s ženou Madlou u piva řekli, že zkusíme pro změnu zase něco jiného.

V Kanadě jsem pochopil, že demokracie je vyprázdněné slovo stejně jako termín „naše hodnoty“. Moc má obhrábnutou malá skupina mocných. Je chráněna ohlupující propagandou.

Během zaměstnání v podniku Atomic Energy of Canada jsem absolvoval skoro 10 000 přestávek na kávu. Na nich se vždy sešlo deset až patnáct lidí z našeho oddělení. Nikdy se nemluvilo o politice. Většinou o hokeji, baseballu, rybách a povolenkách na odstřel losů. 

Jen jednou, opravdu nepřeháním, došlo na politiku. To když v říjnu 2006 v Afghánistánu zahynul jako 40. Kanaďan, Mark Wilson, který jeden čas bydlel v Deep River. Můj kolega tu smutnou zprávu oznámil, kdosi řekl „bad luck“, tedy smůla a chvíli bylo trapné ticho. Nepříjemný okamžik obratem zachránila otázka: „Koho koupili Toronto Maple Leafs pro začínající sezónu?“ A vše pak jelo jako vždy. 

Obávám se, že svět je na pokraji zkázy, protože geopolitika je v rukou šílenců, kteří jdou od zdi ke zdi za světovládou. Pomáhají jim slouhové a podslouhové, kteří mají svoje ovečky dávno zmáknuté.

Předposlední záchvěv demokracie se datuje do šedesátých let, kdy masové protesty vedly k přijetí zákona proti rasové segregaci. Poslední úspěšné protesty byly v sedmdesátých letech proti válce ve Vietnamu.

Dál už ani ťuk. Mocní objevili metody na manipulaci veřejného mínění a způsob, jak se prolhat k jakékoli válce. Slyšeli jste o Protest Areas? To jsou zóny, kde mohou občané demokraticky protestovat. Jsou umístěny tam, kam oko mocných nedohlédne a nemůže tedy ochořet. Nechodí tam ani televizní štáby.

Pro mocné šmejdy neexistují žalobci a soudy. Před oběma válkami v Iráku byla veřejnost obelhávána. A nestalo se absolutně nic. Stačí správně umístěný zatykač na Putina, hrozba státy tvořící Osy zla (Axes of Evil) a obvinění z terorismu. Účinné jsou zprávy o zabíjení dětí, vyhazování novorozenců z inkubátorů a dojemné příběhy o zachránění dětí před vrahy. 

Bojím se světa, který zhrubnul, světa, v němž dochází naplnění Orwellovo „válka je mír“ a v „nevědomosti je síla“.

ZDROJ

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Analytika, Balzám na duši, Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 komentářů: RNDr. Jiří Jírovec: Pohled nestraníka na období 1952-2023

  1. Štěpik napsal:

    Dobrý den, článek se ke mně dostal od známého na e-mail a přečetl jsem ho takřka jedním dechem. Také již nejsem nejmladší (70) a s mým tátou jsme zažili i svévol od komunistů, tak vím, co bylo a nebylo. Je mi moc smutno z dění v našem státě a nechápu lidi, kteří nevidí nebo spíše nechtějí vidět, kam vše směřuje. A opravdu mám velkou obavu o budoucnost svých vnoučat. Nezbývá než doufat, že po volbách se to změní k lepšímu, pokud to tato vláda nedokáže do té doby totálně podělat a už to nepude vůbec.

  2. Miroslav Šmoranc napsal:

    Dobrý den,
    opravdu skvěle napsaný článek, který by se měl prezentovat na nejvýznamnějších mediích, ale to je asi utopie. Zdá se mi, že většina lidí se nedokáže podívat pravdě do očí, nebo spí a plně nevnímají, kde je skutečná pravda. My jako lidské bytosti jsme se přece nenarodili abychom se zabíjeli a ničili vše kolem sebe, ale proto abychom žili v lásce, porozumění, budovali tuto krásnou planetu. Opravdu slovo MÍR je bráno jako něco nežádoucího, sprostého. Je vidět, že nás vedou zrůdné elity, pro které nemá lidský život žádnou hodnotu. Pro tyto elity je největší motivací moc a mamon, ale věřím, že je blízko doba, kdy lidstvo shodí tyto okovy a vybuduje opravdu spravedlivou společnost, která povede k maximálnímu rozvoji lidských bytostí. Panu doktorovi přeji hodně zdraví a štěstí a děkuji za krásný a pravdivý článek.

    • admin napsal:

      Pane Miroslave,
      za Vaše slova mi dovolte poděkovat, nestává se často, aby se národ takto vyjadřoval. Jen jedno mi dovolte podotknout, k válce na Ukrajině, když už jste zmínil slovo MÍR.
      Je bohužel tragédie, že na každé válce se přiživuje sebranka kolem státní moci. To se týká nejen Ukrajiny a Západu, jenž se na tamějších hrůzách podílí, ale, jakbysmet, se to týká i ruských oligarchů. Ostatně, tím se vysvětluje, proč RF jaksi „záhadně“ během války na Ukrajině ekonomicky posílila.

  3. Antonín Pittner napsal:

    Dobrý den.
    Myslíte, že se tato zpráva dostane do rukou zúčastněných – profesor Klaus, profesor Fiala
    a jim podobných? A zejména i poslancům a senátorům?

    • admin napsal:

      V to ani nedoufejte. )) Takové weby nečte totiž skoro nikdo, bohužel… Jsem se svým webem jako ten pověstný kůl v plotě. ))

  4. Vladimír Švec ing. napsal:

    S popisem všeho souhlasím do písmene, navíc tohodle Jirku Jírovce dobře znám, on mě ne, jsem o asi 4 roky mladší (taky jsem ho řádově před 10 lety zahlédl v ČT), měl bráchu, ségru snad, a rodiče, se kterými se znali a navštěvovali pravidelně o víkendech moji příbuzní teta a strýc Peterovi. To byli gynekologové, a pamatuju si různé úryvky z odborných jejich debat o lékařství, např. panstvo vymýšlelo různé roztoky pro potřebu žen aj. U nás uprostřed Hodkoviček byli na nedělním obědě, a kolem 14 hod se zvedali k návštěvě u Jírovců. Když jsme se stěhovali do Prahy v r. 1958, měl být jeho brácha Pavel (1944) mým prvním kamarádem, říkali mu Šuplíček! Celou jejich rodinu mám stále před očima, krom sestry, tu neznám!!
    Na jednu věc ale Jirka zapomněl a sice, že jeho tatínek dostal titul „akademik“ s měsíční odměnou? 10 000,- Kč doživotně, a taky proto, že byl členem………..
    Šv

    • admin napsal:

      Pane Švec, díky za Váš názor.
      Jen jedno jsem nepochopil. Proč jste uvedl tu odměnu za akademika? Anebo, že byl členem? Podle mého, to jste nemusel.

    • Jiří Jírovec napsal:

      Vláďo zdravím. Můj tatínek byl parasitolog, nestraník, ale v oboru tak úspěšný, že byl nepřehlédnutelný. V roce 1952 se stal Laureátem statní ceny za odhalení příčiny kojenecké úmrtnosti. způsobené mikroorganizmem, který byl po něm později pojmenován Pneumocystis jiroveci. Cenu tehdy sdílel s plzeňským patologem profesorem Vaňkem. S vyznamenáním tehdy souvisela odměna 100000 korun. Při měnové reformě v roce 1953 byla celá její neutracená část přepočítána v poměru 1:5. V roce 1962 dostal Řád práce. Pokud se pamatuji, nesouvisel s peněžní odměnou, ale jeho držitel měl právo na přednostní nákup osobního auta. Zajímavé je, že Mototechna měla čtyřleté předkupní právo, takže seauto nedalo volně prodat. Můj tatínek byl akademik a v polovině šedesátých let předsedou Lékařsko-biologického kolegia ČSAV. Spolu s předsedy dalších tří kolegií byl v té době jedním ze čtyř nejvýše postavených aktivních vědců v hierarchii ČSAV. Řádní členové ČSAV dostávali měsíčně 2000 korun. Členové korespondenti polovinu. To bylo vše. Zejména z mezinárodního hlediska to byla chudoba. Když jel tatínek předsedat kongresu v Buenos Aires, odjížděl bez peněz, protože ČSAV předpokládala, že na místě dostane honorář. Z ČSSR tam s ním jel Slovák Gustáv Čatár, kterého Slovenská akademie věd devizami vybavila. Tím zachránil situaci, protože organizátoři kongresu nepředpokládali, že významný profesor nemá tučné konto. Holt to byla jiná doba. Dnes je AV ČR bezvýznamná instituce, která se bojí špitnout. Předseda ČSAV měl silnou pozici nejméně na úrovni ministra.

  5. Dosti si už pamatuji, je mi skoro 80 let, ale vždy se mohlo i v hospodě mluvilo o politice vždy i za komunistů, je fakt, že to se některým soudruhům nelíbilo, ale že by někoho za to soudili, nepamatuji, ale dnes zkuste říci něco proti podpoře Ukrajiny a máte hned problém, co to je za demokracii, když nemohu říci svůj názor, hned bych byl proruský trol a odsouzen, je to fakt hotový fašismus ze strany naši pětikolky, dříve se Sovětským svazem a dnes s USA na věčné časy.

    • admin napsal:

      Pane Viktorin, klidný páteční večer Vám přeji.

      No, co k tomu říci. Jediné, že máte pravdu. Nejhorší je politika ode zdi ke zdi, aniž bych bral v úvahu opoziční názory. Vždyť odnepaměti platilo, že jen v názorové při se rodí pravda.

      A mimochodem, před dvěma roky, ke konci února se tak stalo, byla celá řada webů odpojena nebo rovnou dokonce smazána. Bylo to opravdu smutné období. Cenzura je cítit i ve vyhledávačích typu Gooogle. Řadu věcí dříve vyhledat bylo možno vcelku snadno, dnes již ne, jakoby ani nebyly.

  6. Zdeněk napsal:

    MELICHARů Ano, i já jsem to prožil téměř ve stejných létech, jako autor… Jeho zmínku o agentech-chodcích taky cítím jako velice jasné masivní vlivy zeza Šumavy. Jasně, museli jsme vadit tím, co se rozbíhalo. A řeči o puči komunistů – vždyť to bylo obráceně, pravičákům se to nepodařilo.. Při ohlédnutí zpátky – co jsme měli výzkumáků, jak výroba všeho možného – vyrobili jsme si převážnou část z těch asi 1500 letadel, do světa dodávali cukrovary, cementárny, rafinerie, měli jsme námořní loďstvo, byla ta jistota, cože budu dělat po škole, byly umístěnky, byli zubaři, postavily se byty, silnice, školky a školy, podniky měly zotavovny. Odhadl bych, že tehdá, cca 70-80 léta – tady bylo 3 % nespokojených lidí…, dnes je 5 % velice bohatých – co chtěli a 30 % je na tom opravdu podstatně v rámci chodu života hůře – finance. A Evropa – bylo nám slíbeno, že doženeme Západ ve mzdách…! – a kde to je, platí to jen pro snad 10 % lidí, více ne. Třeba podívat se na počty vycházejících vysokoškoláků – jejich odbornosti a témata diplomových prací…, a chybí řemeslné profese, ale i kvalifikovaní inženýři na chod oceláren, sléváren atd. Myslím tedy, že k nějaké změně musí dojít – takhle holt naše společnost daleko nedojde…

    • admin napsal:

      Zdeňku, zdravím Vás!

      S Vašimi slovy mohu jen souhlasit. Dovolím si jen podotknout k Vašemu závěru, tedy, že „k nějaké změně musí dojít – takhle holt naše společnost daleko nedojde“. Jsem v tomto směru pesimista. Proč? Ve 30. letech v nacist. Německu byli i dělníci zpracováni propagandou natolik dokonale, že snad i poslední uklízečka byla přesvědčena o správnosti Hitlerovy linie. A dnes tomu není jinak, bohužel. ((

      Zdeňku, si vemte současnou Ukrajinu. Ještě před 35 lety by snad ani toho posledního potomka banderovců nenapadlo, co vše se semele na Ukrajině počínaje podzimem 2013. Dnes to z nich nevypáčíte jinak, než jak to učinil SSSR s Německem během Velké vlastenecké války. Žádná slova na Němce tehdy neplatila! Jen hrubá voj. síla! Dějiny se opakují! A neplatí to jen pro Ukrajinu, ale i pro celou EU, coby 4. Reich současného Německa.

      Propaganda a výchova, pane Zdeňku, činí divy. Jak se do lesa volá, tak se z něho i ozývá. Nemám, co bych dodal.

      P.S.
      Je to opravdu hrozné, co se děje. Ještě před ⅓ století v rámci SSSR žili a tvořili jako bratři a sestry obyvatelé 15 svazových republik, na rovném základě. Nerozlišovali se Rusové a Ukrajinci, či Arméni, Gruzínci, Lotyši, Židé atd. Všichni tvořili jeden sovětský lid, jenž za Velké vlast. války v letech 1941-1945 společnými silami koval Veliké vítězství nad strašlivou silou nacist. Německa, za cenu nezměrného úsilí a nezměrných obětí. A dnes? Bratr bratru je vlkem…

      • Pavel napsal:

        admin. odpovědět.
        Je mi takřka 80, mám vnučku, bystrou, literárně vzdělanou, studující na UK, leč, co naplat. Její ideou je Hitler. Na její popud jsem si přečetl, (pokusil jsem se) o Main kampf. Nešlo to, drhlo to! Nerozuměl jsem myšlení! Přitom jsem s chutí přečetl Gilgameše, Mahábhárátu, Bibli, severské ságy, Longfellowa. Rozuměl jsem těm textům, i když byly často více lyrické než epické. Ten Hitlerův text, údajně zaznamenaný Hessem, jsem prostě neskousl!

        • admin napsal:

          Pane Pavle, přeji Vám klidný pozdní večer.

          Za Váš příspěvek – velké DÍKY. Rozumím tomu, co jste napsal, byť je to velmi smutné. Obzvláště, když se takto ideově zvrtne osoba vysoce vzdělaná. Co z toho plyne?

          Dost závažná a krajně nepříjemná pravda. Ani vzdělání universitního směru není zárukou správné ideovosti. Ta je dána ani ne tak vzděláním, jako především výchovou. Rodina, byť by se o to snažila, v dnešní době, bohužel, toho moc nezmůže, protože rodiče jsou zaneprázdněni ekonomickou stránkou bytí, na politické diskuse čas již vesměs nezbývá. A školní výchova již není, co kdysi bývalo. Ve výsledku máme to, co popisujete. Je to tragédie.

          Milan Kundera kdysi napsal, že národy se likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii… Jinak řečeno, pane Pavle, to je pak ve výsledku to, co dnešní UK přednáší omladině pokolení Vaší vnučky.

  7. Vladimír Daňo napsal:

    Tyhle slova vytesat do kamene a pozlatit

  8. Ing. Bedřich Švehla napsal:

    Jak jednoduché, prosté a srozumitelné!
    A hlavně pravdivé – to je to, čeho se mocní u nás i jinde ve světě nejvíce bojí.
    Oblbnout lidi, dát jim „šidítko“ materiálního „blahobytu“. Hlavně, aby lidi moc nepřemýšleli!
    Nejlépe je pořádně postrašit (Covid, Putin, ekologická krize a pod.) a zahnat je do kouta. Zbavit je peněz, plateb v hotovosti, vše zdigitalizovat a plně je tak ovládat.
    Vzpamatujeme se?

    • admin napsal:

      Pane Švehla, vítejte!

      Je to všecko přesně v tom duchu, jak jste uvedl. K tomu vzpamatování. Aby se tak stalo, národ by musel uvěřit, že to, co se na nás všecky chystá, se také stane. Naprostý nedostatek kritického myšlení, mj. vlivem drogy zvané teledebilizátor, hrozí zcela vážně přerůst do stavu společnosti v nacist. Německu ve 30. letech. Nejen Židé nevěřili, že s koncentráky to Němci myslí zcela vážně a né ze srandy. Až se tam ocitli, na záchranu již bylo pozdě. Tohle nám všem hrozí:
      https://nase-pravda.net/2024-03-18-04/

  9. Inečka Nováková napsal:

    Výborný článek; který musí každého soudného člověka oslovit.
    A navíc věcný, pravdivý, který nedává záminku k tomu, abychom měli nějaké výhrady, pokud jsme rozumní.
    Pane Jírovec, díky

    • admin napsal:

      Paní Nováková, dobrý den.

      Tento článek od Dr. Jírovce by si zasloužil orámovat zlatem. Již dlouho jsem něco takového nečetl. Ještě štěstí, že při mém výběru článků navštěvuji LUK, tedy web týdeníku Unie českých spisovatelů (http://www.obrys-kmen.cz/). Právě tam jsem tento opravdový skvost našel. Přiznám se Vám, že na internetu jsou mraky různých článků na téma historie, politiky, morálky atd, ale ve své drtivé většině se jedná v podstatě jen o šrot, který raději ani nečtu, stačí nadpis a úvodní odstavec, abych měl jasno.

      P.S.
      Rovněž já se připojuji k poděkování panu Jírovcovi za vskutku vzácná slova.

  10. Drak napsal:

    To se nedá, než podepsat. A to je pan Jírovec hodně tolerantní a slušný při hodnocení dnešního světa, o tom českém nemluvě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *