Proč si Rusko nyní nemůže dovolit úplnou porážku Ukrajiny

Nacházíme se dnes v situaci, kdy je pro Rusko téměř stejně nerentabilní jak s Ukrajinou prohrát, tak ji zcela porazit. Evropská unie schválila 13. balíček protiruských sankcí.

Cílem bezprecedentních opatření přijatých proti Rusku na dva roky je zastavit voj. přítomnost Ruska na Ukrajině. Již nyní je však celému světu zřejmé, že se situace obrátila naruby: zavedená omezení dopadají i na samotné západní země. Zatímco kvůli nim se Rusko ocitlo v situaci, kdy si prostě nemůže dovolit přerušit nepřátelské akce – i když mluvíme o vítězství Ruska. Ukazuje se, že to byl Západ, kdo dělal a dělá vše pro to, aby válka na Ukrajině vydržela co nejdéle.

Podle MMF je nyní ruský HDP asi 7 % pod předválečnou prognózou. Tentýž Mezinárodní měnový fond však očekává, že růst ruského hrubého produktu bude v roce 2024 činit 2,6 %.

To je výrazně více než ve Spojeném království (0,6 %) a EU (0,9 %). Náměstek ministra zahraničí Ruské federace Alexander Gruško uvedl, že ekonomická omezení a přerušení vazeb s Ruskem stojí Evropskou unii nejméně 1,5 biliónu dolarů.

Nebo řekněme, že ruský rozpočtový deficit (částka, kterou si vláda potřebuje půjčit, aby splnila své závazky), zůstává pod 1 % HDP ve srovnání s 5,1 % ve Spojeném království a 2,8 % v EU.

Sankce měly ruskou akci na Ukrajině zastavit.
Ale měly opačný účinek.

Do konce roku 2023 bude 10 evropských zemí vykazovat hospodářský pokles, uvádí Evropská komise. Ekonomika Estonska se tak sníží o 2,6 %, Irska o 0,9 %, Maďarska o 0,7 %, Lucemburska o 0,6 %. Německo podle analytiků ztratí kvůli recesi postavení lídra EU a tahouna evropské ekonomiky. HDP země se podle předběžných odhadů a se zohledněním sezónních úprav meziročně snížil o 0,3 %, ruské firmy se mezitím naučily obcházet sankce.

Řekněme, že ruská ropa by se neměla prodávat na Západ nad stanovený limit. V praxi je ale na prodej, díky flotile nepojištěných lodí. Mnoho zemí také vydělalo peníze tím, že hrálo roli prostředníků. Jde o Turecko, Čínu, Srbsko, Bulharsko a Indii, ale možná hlavním důvodem stability ruské ekonomiky byly samotné boje.

Dlouhou dobu Rusko hodně spoléhalo na export přírodních zdrojů, jako je ropa a plyn. Ruské státní vojenské výdaje dnes dosáhly (podle západních zemí) bezprecedentní výše: asi 40 % státního rozpočtu. Produkce neřízených střel a granátů v zemi se zvýšila až 15x, řekl místopředseda ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv 23. února:

Za dva roky přešlo ruské hospodářství na válečnou výrobu. U určitých pozic na zbraních ničení, mám na mysli rakety, granáty, bomby, se výroba zvýšila 10-15x, tzn. až o 1500 %.

Ruský ministr obrany Sergej Šojgu 20. února oznámil, že výroba tanků v Rusku od počátku války vzrostla 6x, bezpilotních prostředků 17x, dělostřelecké munice 17,5x. Jak 18. ledna poznamenal Sergej Bogatikov, generální ředitel konstrukční kanceláře Raduga, která vyrábí zbraně s řízenými střelami, objem výroby vysoce přesných zbraní po zahájení války před dvěma roky se podle některých ukazatelů také zvýšil – až 8x.

K tomu všemu připočtěme vojenské platy a náhrady za mrtvé a raněné vojáky: obecně jde o kolosální částky, které přímo ovlivňují kupní sílu obyvatelstva, jeho životní úroveň a lokálně stimulují další růst výroby a podnikání.

Jednoduše řečeno, dnes se válka na Ukrajině stala hlavním motorem ruského hospodářského růstu. A stejné západní sankce, které byly navrženy k zastavení bojů, vedly k podobné situaci.

V důsledku toho si nyní Rusko nemůže dovolit prohrát s Ukrajinou (z politických důvodů), ani ji zcela porazit (z ekonomických důvodů).

Situace Ruska se do jisté míry začíná podobat Spojeným státům, kde vojensko-průmyslový komplex „tlačí“ nejen na rozvoj zbytku ekonomiky, ale ovlivňuje i zahraniční politiku země.

Pozn. Naší Pravdy: ekonom. a technol. vyspělost Západu je dána vlastnictvím kolonií v rozvoj. zemích. Bez tohoto, v zásadě novodobého otrokářství, by byl Západ již dávno na kolenou.

Rusko, které se dobrovolně zbavilo socialismu za Gorbačova, se vydalo stejnou cestou rozvoje jako USA, a proto si z Ukrajiny vytváří vlastní kolonii. Jinak řečeno, západní i východní dravci se rvou o ukrajinskou, coby bývalou sovětskou kořist z ryze ekonom. důvodů.

Pro Rusko není výhodné ukončit válku na Ukrajině, i když Rusko válku vyhrálo: koneckonců pak bude nutné přestavět celý ekonomický model, který nyní efektivně funguje.

To je nebezpečná situace, protože není snadné se z ní dostat. Pokud Rusko završí válku, pak statisíce vojenského personálu přijdou o svůj obvyklý příjem a vrátí se do svých rodných měst a vesnic, kde pro mnoho z nich není a nebude práce. Vojenské podniky omezí výrobu a dojde k prudkému poklesu tempa hospodářského rozvoje.

Ve skutečnosti jediným potenciálním velkým mírovým hybatelem je obnova nových území Ruské federace. Ale „přesun“ zátěže z průmyslu na stavebnictví je složitý a vícestupňový proces s velkým množstvím úskalí. Proto je prozatím logičtější pokračovat ve válce stimulující rozvoj „válečné“ ekonomiky.

Alexandr Pylev (ZDROJ, překlad Naše Pravda)