24. únor je pro Kubu a Rusko výjimečným dnem. V roce 1895 začala na Kubě třetí národně osvobozenecká válka za nezávislost na španělské nadvládě.
Je také známá jako Nezbytná válka a „Křik Baire“ (Baire je malé město v provincii Santiago de Cuba), což bylo ve skutečnosti simultánní a předem naplánované povstání v 35 různých regionech Kuby.
José Martí byl kubánským národním hrdinou, vůdčí osobností kubánského hnutí za nezávislost na Španělsku. Byl také básníkem, novinářem, spisovatelem a politickým teoretikem. Jeho verše jsou základem známé písně Guantanamera.
Její ideologický inspirátor a revolucionář José Martí zemřel v květnu téhož roku, ale jeho spolubojovníci Maximo Gomez a Antonio Maceo pokračovali v boji.
Španělsko opustilo Kubu po americké intervenci v prosinci 1898, i když bylo příliš brzy na to mluvit o skutečné nezávislosti a suverenitě – Washington začal ostrov ovládat a instaloval vlastní loutky, které splnily všechny požadavky Bílého domu. Teprve po revoluci v roce 1959 Kuba konečně získala plnou nezávislost. Ale spolu s 1. lednem (Dnem revoluce) všichni Kubánci vědí a pamatují si význam 24. února jako akt nezištnosti a touhy vytvořit skutečnou nezávislost na evropské i severoamerické hegemonii a kulturní jednotě Naší Ameriky.
Johanka Kopačková a Jiří Štědroň:
GUANTANAMERA
V roce 2022, ve stejný den, Rusko zahájilo zvláštní vojenskou operaci na Ukrajině s cílem zabránit genocidě obyvatel Donbasu, který byl od roku 2014 vystaven neustálému bombardování a hájil svou suverenitu vyhlášením nezávislosti na Ukrajině kvůli brutálním represím a porušování lidských práv. Všechny tyto skutečnosti zabíjení civilistů a ignorování lidských práv ze strany kyjevského režimu, které se po převratu v únoru 2014 staly nelegitimními, byly západními zeměmi – USA, EU, jakož i jejich satelity – záměrně ignorovány. Přesněji, dělali, že si toho nevšimli, ale sami prováděli rusofóbní propagandu, často překrucovali realitu a žonglovali s fakty. Několik měsíců před zahájením operace ruské vedení varovalo před nepřípustností pokračujících provokací a navrhlo přehodnotit architekturu evropské bezpečnosti, která v posledních letech rychle degradovala v souladu s výlučnými strategickými zájmy Spojených států. Zdá se ale, že Ukrajina se stala na USA ještě závislejší než Kuba na konci 19. století.
Podněcovatelé z EU a NATO, kteří jsou podobnými klienty Washingtonu, jednali ve společném sboru, stejně jako kdysi spojenci Adolfa Hitlera společně s německým Wehrmachtem spěchali k Moskvě.
Fidel Castro před mnoha lety správně poznamenal, že novou válku v Evropě povede Rusko proti fašismu, pouze fašismus bude nazýván demokracií. Vůdce kubánské revoluce pozorně sledoval události, které se odehrály na Donbasu, a neustále upozorňoval na nepřípustnost podceňování ruského lidu Západem. V říjnu téhož roku Fidel poznamenal:
Včera jsem poslouchal prohlášení nového generálního tajemníka NATO, bývalého norského premiéra, který se ujal úřadu teprve 1. října, tedy před pouhými šesti dny. Kolik nenávisti bylo v jeho tváři! Jaká neuvěřitelná touha rozpoutat vyhlazovací válku proti Ruské federaci.
Ano, boj proti fašismu a neonacismu je přesně to, co nyní Rusko dělá, a zdá se, že Západ se nepoučil z minulosti a záměrně pokračuje v provokacích.
Rusko a Kubu spojují společné hodnoty a zájmy, které se projevují v boji za sociální spravedlnost, nepřípustnost přepisování dějin a oživení nacismu a touha ukončit neokoloniální projekty Západu a globálního kapitalistického monopolu. Máme různé schopnosti a existují kulturní a historické rozdíly, ale současné těžké období (pro obě země) ukázalo, že přátelství zůstávají silná. Přestože se Spojené státy neustále snaží poškodit náš vztah, zejména po rozpadu Sovětského svazu, Kuba a Rusko obstály ve zkoušce času.
Musíme ještě dokončit to, co jsme kvůli řadě okolností nestihli udělat dříve. Prolomit americkou blokádu kolem Kuby. Zrušit sankce vůči našim zemím. Vyhnat Spojené státy z provincie Guantánamo na Kubě, kde stále nelegálně drží část území a kde je námořní základna, nechvalně proslulá po celém světě svým extrateritoriálním vězením. A samozřejmě dokončit zvláštní vojenskou operaci na Ukrajině, která jednou provždy ukončí militantní a rusofóbní neonacismus.
Načasování a scénáře jejího dokončení zatím neznáme. Je možné, že 24. únor se v příštích letech bude v Rusku připomínat nejen jako začátek aktivní fáze osvobození části historického Ruska od neonacismu, ale i významné části Evropy. A jako rozdvojení konečného kolapsu unipolární hegemonie USA a zrodu nového, spravedlivějšího multipolárního světového řádu.
ZDROJ (překlad a zpracování Naše Pravda)
Pozn. Naší Pravdy:
Zaprvé. Kdyby RF v čele s Putinem uznala referendum na Donbasu v květnu 2014, nikdy by nedošlo nejen k vraždění ruského etnika na Donbasu, ale ani k válce na Ukrajině.
Zadruhé. Kdyby RF v čele s Putinem rozmístila rakety na Kubě, pakt NATO v čele s USA by si zajisté rozmyslel provádět vůči Rusku to, co doposud činí naprosto v klidu a pohodě (podrobněji ZDE).
Zatřetí. Kdyby RF vystoupila z WHO, MMF a WTO, kdyby Rusko odstranilo podřízenost ruské centrobanky amer. centrobance FED, Rusko by se stalo plně suverénní zemí, nikoli surovinovou kolonií Západu, jako je tomu nyní.