Podle vedoucího oddělení zahraničněpolitického plánování ruského ministerstva zahraničí Alexeje Drobinina skončila několik desetiletí trvající spolupráce mezi Ruskem a západními zeměmi. Jeho analýzu přinesl server časopisu Mezinárodní život.
Bez ohledu na délku trvání a výsledek zvláštní vojenské operace můžeme již nyní podle Drobinina konstatovat, že třicetiletá éra vcelku konstruktivní, i když nelehké spolupráce se Západem je nenávratně pryč. „Současná situace poskytuje jedinečnou příležitost konečně zbavit Rusko zbytků iluzí a posunout ho mimo paradigma ‚přátelského pohlcení‘, které západní kolegové od roku 1992 stále opakují“, píše vysoký ruský činovník.
Rusko dle Drobininových slov vstoupilo do ostré fáze konfrontace s agresivní aliancí nepřátelských států v čele s USA:
Cílem nepřítele je způsobit naší zemi strategickou porážku a eliminovat ji jako geopolitického konkurenta. Je třeba si uvědomit, že tváří v tvář rusofobně smýšlejícímu kolektivnímu Západu máme nebezpečného, motivovaného a – navzdory postupnému a nezvratnému oslabování celkové síly – stále silného protivníka, který disponuje vyspělými vojenskými a technickými schopnostmi a ovládá významnou část globálních trhů, finančních zdrojů, dodavatelských řetězců a informačních toků.
Alexej Drobinin dále píše:
Pro některé z nás byl tento zvrat nepříjemným překvapením a je to pochopitelné. Strategie sbližování, ‚začleňování‘, dialogu a společných prostor jsou v plánování již mnoho let na prvním místě. V ‚hodině X‘ se však ukázalo, že nepřátelský blok NATO si přivlastňuje sousedící s životně důležitými oblastmi centrálního Ruska (Pobaltí, Ukrajina), zatímco Evropská unie rozšiřuje svůj neokoloniální vliv po celé východní Evropě, Kavkaze a Střední Asii, a to navzdory existujícím integračním sdružením (EAEC a SNS). Je zřejmé, že tato realita je výsledkem dlouholetého arogantního přehlížení poctivých pokusů Ruska vyjednat pravidla soužití se Západem a neměla by být nadále tolerována.
Je jistě v zájmu Ruska konstruktivně spolupracovat se všemi svými sousedy včetně euroatlantických. To je cíl, o který je třeba usilovat. Ne však za cenu jednostranných ústupků – zejména ústupků těm, kteří otevřeně prohlašují, že hlavní hrozbou je Rusko, jak je uvedeno ve strategické koncepci NATO přijaté na madridském summitu koncem června 2022. Za těchto okolností je spolupráce se znepřátelenými státy možná pouze ad hoc, na vzájemně výhodném základě – může se uskutečnit pouze tam, kde je pro Rusko výhodná a kde neexistuje přijatelná alternativa.
P.S. Naší Pravdy:
Vše se tak vykresluje v poněkud jiném světle, než tomu bylo ještě docela nedávno, kdy Rusko nazývalo členské země NATO jako „naši partneři“. Rusko však nemá jen vnější nepřátele, ale i ty vnitřní, kteří zuby nehty brání ruské členství v MMF či ve WHO, která již za necelé dva roky, v květnu 2024, přijme pro celou planetu zcela nové znění Pandemického zákona, který bude mít právní sílu nadřazenou národní jurisdikci, včetně té ruské. Pokud Rusko nevystoupí z WHO, nemůže svůj boj se Západem nikdy vyhrát.