Marek Řezanka: Patologie závislostní společnosti

Zamýšlíme-li se nad okolností, proč právě mladé generace patří k těm, které stávající kolabující systém nejvíce podporují, je třeba si rozebrat, co za „hodnoty“ tyto generace přebírají v podstatě spolu s mateřským mlékem.

Hodnotový systém společnosti se odvíjí zejména od stavu tří jejích pilířů: Rodiny, vzdělávacího systému a kultury.

Bez větší nadsázky můžeme konstatovat, že v České republice (ale rovněž v Evropské unii jako celku) probíhá již několik let (desítek let) proces, který má na výše zmíněné sloupy destruktivní vliv.

V rodině došlo ke zpřetrhání mezigeneračních vazeb. Již po roce 1989 vzniklo ovzduší, kdy mladým byl mazán kolem pusy med, že oni jsou ti, komu patří budoucnost – a že generace jejich rodičů je „zatížena totalitní minulostí a špatným myšlením“. Izolace mladších ročníků od starších znamenala přervání předávání zkušeností a historické paměti.

Aby byl tento trend posílen, změnily se osnovy zejména ve výuce dějepisu a historie tak, aby se některé „problematické úseky dějin“ (zejména vývoj v 19. století a později) neučily vůbec, či vykládaly zkratkovitě a bez patřičného kontextu. Takové dělnické hnutí, pařížská komuna, sjednocení Itálie, důvody vedoucí k první světové válce, tedy koloniální éra a sjednocení Německa, prostředí, z něhož povstal německý nacismus a italský či španělský fašismus a role světového kapitálu v podpoře těchto ideologií – to jsou názorné příklady dějinných epoch, o nichž se toho žáci příliš nedovědí. A to ještě z dálky slyšíme hlas Michala Koudelky (BIS), že dějepis je prý stále příliš poznamenán ideologickým pohledem minulých časů. Není náhodou, že ani vysokoškolští studenti dnes neznají základní historické mezníky spojené s jejich vlastí.

O co více jsou žáci a studenti ochuzeni v oblasti historických znalostí, o to více jsou vedeni k formulování jasných ideologických postojů typu, že „patří na Západ“ či že jsou „zastánci evropských hodnot“. Běda ovšem, kdyby byli požádáni o to, aby tyto pojmy rozvedli. Skončili by u prázdných frází jak vystřižených z propagandistických brožurek.

Atomizace a vykořenění v rámci rodiny spojené s důrazem na školní agitaci a potvrzování „správného vidění světa“ v kolektivu vrstevníků jsou završeny kulturním působením. Na mysli mám zejména divadlo, kino a hudební festivaly a koncerty. Společným jmenovatelem řady filmů i hudební produkce je zcela zjevná a prvoplánová dekadence.

Stále se snižuje věk, kdy děti poprvé vyzkoušejí nějakou návykovou látku včetně tvrdých drog. Takzvaná zábava je potom s drogovou scénou velmi úzce propojena.

Z mnoha textů zaznívá, jak je nejlepší nic neřešit a jen se opít a vše „prochlastat“. Že nic vlastně nemá cenu – a nic nestojí za větší námahu. Že na vztazích nezáleží – ale je dobré „si užít“. Sex potom získává roli novodobého zlatého telete, podobně jako peníze a kariérní úspěch. Vše ostatní je bagatelizováno a marginalizováno.  

Přesně takto bych definoval „antihodnoty“, na nichž stojí dnes zcela zjevně kolabující systém. Systém, který potřebuje jedince zakomplexované a bezradné, kteří sáhnou po čemkoli, co otupí jejich utrpení a jejich prázdnotu.

Takovým lidem je jednoduché zavelet, pro co se mají nadchnout – a co nenávidět. V žádném případě se ale nejedná o základy, na nichž by bylo možno cokoli smysluplného vystavět. Lze hovořit o závislostní společnosti, kdy kde kdo má nějaké psychické problémy, a uniká k počítačovým hrám, gamblerství, k závislosti na mobilu, sociálních sítích, na lécích všeho druhu apod. Čím víc se ve společnosti zveličuje role a význam sexu, tím se paradoxně prohlubují i její impotence a patologické vztahy.  

Jestliže chceme uvažovat o alternativě ke stávajícímu systému, vidíme, že to nepůjde bez obnovení mezigeneračních vazeb, bez radikální proměny vzdělávacího systému, který povede k rozvoji myšlení – a nikoli propagandy – a v neposlední řadě bez rozkvětu kultury, která se nebude bát pronikat pod povrch – a která rozhodně nebude prostředkem udržení temného spánku neprobuzených.


Následující text je napsán na melodii jedné písně:

Takhle končil Řím
Napsáno na melodii: Rome Wasn’t Built in a Day (Morcheeba)

Drogy brát máš akorát,
chlastat víc – a bez hranic.
Sex je bůh, a to je kruh:
Takhle končil Řím – toto byl jeho puch.

Čím míň toho znáš, tím je snazší tě zmást.
Vše pak koupíš dráž – ty však nevidíš obří past.
Ty máš hájit řád, i když ten tě chce smést,
zažiješ krizi, místo odměny trest.

Drogy brát máš akorát,
chlastat víc – a bez hranic.
Sex je bůh, a to je kruh:
Takhle končil Řím – toto byl jeho puch.

Již kolaps je blíž, víš, již hůř bude pořád,
již je toho příliš – ty však hájit budeš řád.
Hodnoty, ty nejsou – jak není už stát.
A až pak přijde mráz, je pozdě chtít se ptát.

Drogy brát máš akorát,
chlastat víc – a bez hranic.
Sex je bůh, a to je kruh:
Takhle končil Řím – toto byl jeho puch…

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.