JUDr. Jiří Vyvadil: Kdo geopoliticky vyhraje v Evropě ? EU nebo Rusko?

Válka Západu proti Rusku má mnoho podob. Ale je mylná představa, že je to jen rusko-ukrajinská válka. Ano, na Ukrajině se jistě festovně bojuje.

Ale na její straně stojí celý kolektivní Západ, všechny státy NATO a celá EU a všechny se vojensky i ekonomicky spojily s cílem Rusko na dlouho coby protivníka v euroatlantickém prostoru srazit na kolena.

Samozřejmě, že jedno těžiště je ukrajinské bojiště, kde po počátečních chybách, to pro Rusko k překvapení všech nevypadalo zrovna nejlépe, ale nástupem generála Surovokina se radikálně odvážně změnila taktika i výsledky. Je podstatné, že generál odvážně i proti přání Vladimíra Putina provedl organizovaný ústup z části Chersonu, což bylo západní propagandou líčeno za další triumfální úspěch, aby započal s novými operacemi a především systematickým prakticky obdenním celoukrajinským ničením kritické infrastruktury.

Zabrousíte-li do článků západní provenience, nejsou samozřejmě schopny se zbavit v části z nich pohrdavých protiruských komentářů, ovšem postupně u těch autorů , kteří věcem rozumí se objevuje přiznání, že změna strategie je zjevná a líbivé myšlenky na jasné vítězství Ukrajiny postupně mizí. Vítěz války v Čečensku i Sýrii svému řemeslu, prostě rozumí porážka na ukrajinském poli by byla jeho první. A podobné názory lze zaznamenat i u některých ukrajinských velitelů.

Druhým těžištěm války Západu proti Rusku je historicky největší sankční válka sankcí Západu proti jednotlivé zemi, které Západ ihned na počátku započal, ale které zcela selhaly, pokud šlo o cíl změnit chování Ruska. Jejich historickým paradoxem zůstává, že dopadají drtivě, zejména pokud jde o energetiku na země, které je vyvolaly, protože bez ohledu na samotné události na ukrajinském bojišti budou nepochybně trvat mnoho let, a zdá se že podváží a možná i zcela rozvalí ekonomiku Evropské unie a její politické postavení ve světě.

Vzájemně se vylučující souběh opatření Green Dealu a sankcí už po pouhých 10 měsících ukazuje hloubku problémů států EU a pravděpodobnost jejich prohlubování.

V očích Globálního jihu či chcete-li nezápadních států je jednoznačným viníkem Západ, neboť podle nich v podstatě z jen regionálního konfliktu učinily světový konflikt, do kterého zatáhly státy, které po desetiletí trpěly západním kolonialismem či americkým vojenským imperialismem a vynucování plnění sankcí neopírající se o žádná mezinárodní pravidla institucí bez právní subjektivity jako je např. G7 či mezinárodní organizace EU, která nemá oprávnění omezovat subjekty, které nejsou jejich členy vede prohlubuje ztrátu důvěry nezápadního světa vůči USA i EU a vede k jeho pokračující oslabování.

V Evropě tak zůstávají dva silné subjekty EU a Rusko, které každý po své linii soupeří s tím druhým.

Zatímco EU je jistě oproti Rusku bohatou entitou, má však prakticky nulový geopolitický význam. Naopak Rusko je jedinou vojenskou geopolitickou evropskou supervelmocí, neboť v tomto duchu ani Francie tím spíše Německo se mu rovnat nemohou. Jakkoliv státy EU jsou zároveň státy NATO, ve skutečnosti to nic neznamená, vojenskou silou proti Rusku nic prosadit nemohou. V tomto ohledu je zřejmé, že by Rusko bez zaváhání použilo jaderné zbraně. Zároveň ovšem platí, že Rusko to, v čem je silné, tj v energetice velmi úspěšně směřuje mimo EU, do Číny, Indie, Latinské Ameriky.

Vztahy mezi EU a Ruskem budou na úrovni mrazu. A první změny mohou nastat, v dobrém i ve zlém, až skončí konflikt na Ukrajině. Ale to jistě bude trvat. Podle historického kontextu zůstává faktem, že Rusko porazilo Napoleona i Hitlera, a vyhrálo čečenskou, gruzínskou i syrskou válku.

Záleží samozřejmě vždy na osobním pohledu.

Fiala věří, že Rusko bude poraženo a v tomto duchu podporuje útočnou válku proti Rusku, které nás prakticky již zcela ignoruje a zemím EU válku nevyhlásilo. Já si naopak nedovedu představit totální vítězství Ukrajiny tak, jak ho každý večer z televizních obrazovek zvěstuje Volodymyr Zelenskyj.

A protože Fiala je nejhorším premiérem v historii Česka a válečným štváčem, přidržím se historie s konstatováním, že geopolitickým vítězem bude v Evropě Rusko.