Aneb obrana proti zcizení auta na sovětský způsob
Tak jsem si vyšel na balkón, byteček mám jednopokojový, ale jinak v pohodě, činka s úchytem na balkóně mi rezaví, pojď malá, uděláme rekord, sedmkrát tě zvednu. Ptáčci zpívají, nálada je dobrá. No, tak jsem začal cvičit, pracuji, zvedám. Raz, dva, čtyři… Když tu pojednou…
– Čtyři kola…
Hej, co vy tam děláte, proč odděláváte ta kola? To je moje auto!
– Pantáto, pro tebe bude užitečné chodit pěšky!
Uvažuji, hned sejdu dolů, abych jim učinil zadost. Ale cítím, že to nestihnu, odjedou. Až příliš hbitě pracovali. … Hej, tak dost!
– Pantáto, kdybys tak raději šel za svou maminou!
Varuji vás! Naposledy, vás varuji!