Čím více se budeme blížit červnovému termínu voleb do Evropského parlamentu, tím hlasitěji a naléhavěji nás budou mainstreamová média tlačit do volby vládních stran s tím, že opozice je údajně nedemokratická – a volit ji je nebezpečné.
To samo o sobě představuje neuvěřitelný argumentační faul – a současně se jedná o praktiku potírající demokracii: Smíte sice ještě volit, ale je na vás vyvíjen tlak, abyste volili takzvaně správně. Demokracie ovšem nezná volbu „správnou“ či „nesprávnou“ – ale toliko tu svobodnou.
Koho nebrat?
Zkusme si nyní definovat parametry, co je pro nás nevolitelné:
- Nevolme kandidáty, jejichž kariéra je doprovázena skandály nebo se u nich objevilo vážné podezření ohledně jednání amorálního či přímo trestného. Toto kritérium nám v podstatě vyřadí z voleb STAN. Starostové a nezávislí totiž pomalu nemají jedinou čelnou tvář, která by nebyla spojena s nějakou závažnou kauzou: Vít Rakušan dodnes nevysvětlil svůj šifrovaný mobilní telefon a svou roli v kauze Dozimetr. V téže kauze jsou podezřelí Věslav Michalik, Petr Gazdík či Stanislav Polčák. Zástupci stavebních firem Metrostav a Metrostav Infrastructure se přiznali, že jejich firmy předaly úplatek hejtmanovi Libereckého kraje Martinu Půtovi. Janu Farskému se pro změnu nepříčilo pobírat poslanecký plat v době, kdy měl být na stáži v USA. Kandidoval do Poslanecké sněmovny i přesto, že ve stejnou dobu už zřejmě o osmiměsíční stáží v Americe věděl. Až pod tlakem opozice a veřejnosti se Farský svého poslaneckého mandátu vzdal. Danuše Nerudová, přední kandidátka STAN do evropských voleb, je spojena s kauzou titulů na Mendelově univerzitě. Je až zarážející, kolik kandidátů STAN je zatíženo nějakou závažnou kauzou zavánějící kriminálním jednáním. Chápal bych, kdyby Starostové a nezávislí chtěli těmito jmény zaujmout Radovana Krejčíře – ale netuším, proč by je měl volit kdokoli, komu se podvodné a kriminální jednání příčí. STAN ale není jediným vládním subjektem, jehož představitelé jsou handicapováni nějakou aférou. Například lidovci (KDU-ČSL) mají na ministerském postu Petra Hladíka, u něhož je doposud neobjasněna role v kauze Taxis. Ministr Jurečka (rovněž KDU-ČSL) měl již dávno rezignovat po předvánočním bujarém večírku v době tragické střelby v Praze – a hlavně poté, co následně prokazatelně lhal. Ministr zdravotnictví, Vlastimil Válek (TOP09), jmenoval ředitelem IKEMu Michala Stiborka, o němž od policejních orgánů věděl, že je vyšetřován. Následně potom lhal, že o ničem nevěděl. Zmínili jsme kauzu Taxis. V podobné kauze, Stoka (kupčení s městskými byty), figuruje Pavel Blažek (ODS). Kauza obchodního centra Slezanka je potom smutnou vizitkou ministra financí, Zbyňka Stanjury.
- Nevolme kandidáty, kteří svým jednáním potlačují svobodu slova. V předchozí stati jsme si vyjmenovali členy STAN, kteří by kvůli různým podezřením měli na své funkce rezignovat. K tomu nyní dodejme, že zejména Vít Rakušan se stal symbolem znovuzavedené cenzury a pronásledování lidí za „nesprávný názor“. Krizový informačního tým (KRIT) se prezentuje ryze totalitními praktikami, jimiž jsou například: „Anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“ a „včasná identifikace osob, které mohou šířit antisystémové nálady“. Nezapomínejme, že Vít Rakušan stál osobně za vypnutím alternativních webů, což bylo později Městským soudem v Praze klasifikováno jako protiprávní akt.
Bakalář Jan Lipavský (Piráti) zcela bez důkazů označil Andreje Babiše za bezpečnostní riziko. To je přímo brutální útok na opozici, který bychom si neměli nechat líbit.
Neskutečně odporným aktem je status Pavla Novotného, v němž zaútočil na Felixe Slováčka kvůli tomu, že volí jinak nežli on, a neopomněl přitom zmínit rakovinu jeho dcery, což vyznělo nechutně, arogantně a především hloupě. Za zmínku stojí, že Novotný má blízko jak k Petrovi Fialovi, tak Petrovi Pavlovi.
JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D. je český právník a vysokoškolský pedagog, specializující se na oblast vztahů práva a zdravotnictví.
Ondřej Dostál z volebního uskupení „STAČILO!“ narazil ve Starém Plzenci na totalitní přístup, když jeho plánovaná beseda s občany na téma zdravotnictví, nedostatek léků či dostupnosti adekvátní lékařské péče byla zakázána někým, kdo se vyžívá v cenzuře a pronásledování demokraticky smýšlejících lidí. Ten malý člověk s totalitními praktikami se jmenuje Viktor Švantner. Opozici onálepkoval jako „dezoláty a rudohnědou koalici“. Vzorem mu byl patrně Jan Hřebejk, který se nesmířil s vítězstvím Miloše Zemana – a do éteru vypustil, že: „Rudá a hnědá prasata táhnou Zemana na Hrad.“ Ano, takto vulgární je slovník těch takzvaně „slušných“. O jejich přístupu k demokracii ani nemluvě.
- Nevolme kandidáty, kteří jednají v rozporu s našimi zájmy. Zde lze zmínit například Víta Rakušana, Martina Dvořáka (oba STAN) a jejich postoj k migračnímu paktu či Petra Hladíka a jeho přístup k politice Green Dealu. Martin Dvořák (STAN) v souvislosti s migračním paktem mluví o výjimce pro Česko, která ovšem v nařízeních uvedena není. Povinnou solidaritu v paktu nespatřuje, ačkoli se nařízení zcela jasně zmiňuje o povinném „spravedlivém podílu“. Rakušan s Dvořákem se ohánějí argumentem, že Česko získalo výjimku kvůli počtu ukrajinských imigrantů – zapomněli ale dodat, že ukrajinské muže nyní pošleme šmahem na ukrajinskou frontu, aby tam mohli padnout. Jozef Síkela (ministr průmyslu a obchodu za STAN) je zodpovědný za katastrofální energetickou politiku a za to, že řada průmyslových podniků je kvůli vysokým cenám za plyn nekonkurenceschopných. Vlastimil Válek (TOP09) měl rezignovat ihned poté, kdy nezvládl situaci s dostupností základních léků. V našich dějinách nerostl státní dluh tak rychle a do tak závratných výšin jako za Zbyňka Stanjury (ODS). Za symbol tragické zahraniční politiky můžeme pokládat ministra zahraničí, bakaláře Jana Lipavského. Za jeho éry byl z politických důvodů propuštěn Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů, aby soud pravomocně rozhodl, že se tak stalo protiprávně. Následně měl Lipavský ještě tu drzost, který žádal nesmyslnou omluvu po Zuzaně Bubílkové, která Drulákovu kauzu zmínila – a lhal, že prý v době Drulákova propuštění nebyl ministrem. K tomu ovšem došlo v lednu 2023.
Co si nemůžeme dovolit?
Když si shrneme tři výše uvedené odstavce, zjistíme, že pro mnoho z nás je nevolitelných pět stran, a to:
STAN, TOP09, KDU-ČSL, Piráti a ODS. Jsou nevolitelnými, protože jejich představitelé nejsou důvěryhodní, jsou zapleteni do řady kauz – a co především, poškozují zájmy většiny občanů České republiky. Ohrožují naši svobodu slova, poškozují naši ekonomickou prosperitu – a v neposlední řadě jednají v rozporu s hájením míru. Rozdělují naši společnost na občany „řádné“ a „podřadné“, které za občany snad ani neuznávají – a tváři se, že společnost je jednotná – a ti, kteří mají problém, jsou jednoduše onálepkováni jako „dezoláti“.
Vzkažme tedy vládním stranám ve volbách do evropského parlamentu, co si o nich a jejich počínání myslíme. Tu možnost zatím máme – nevzdejme se jí. Takový luxus si totiž ve své pozici nemůžeme v žádném případě dovolit.
Co nejde…
Tak se prý nemá volit opozice.
Svoboda slova den za dnem víc chřadne:
Zákazy, hrozby, cenzury je více,
a již to dávno není nenápadné.
Novotného nic dobré nenapadne:
Nezastaví ho ani rakovina
Aničky, za niž kdekdo ruce spíná.
Modlí se v noci, stejně jako za dne.
V Řeporyjích holt bláto je a špína:
Z vládních stran nelze svůj hlas dáti žádné.
Besedu zruší v naší republice.
Prasaty zvou vás. Něco je tu vadné.
Zlobu a zášť dál šiří koalice
Fialy Petra. A přitom dál smrádne.
Zápory najdu, nic však, co je kladné.
Slyšíme stále jenom: Ukrajina.
A více zbraní. Cesta je však jiná.
Ať válka skončí. Ať Fiala padne.
K ničemu se než k zbraním neupíná:
Z vládních stran nelze svůj hlas dáti žádné.
Za názor postih? Zlé je převelice,
jak je zas ničit druhé lidi snadné.
Něco je třeba změnit v politice,
když říkat pravdu je teď mimořádné.
Bez vás se vládní tlupa nerozpadne:
Vzkažme jí, že je to jen její vina,
že vládne strach a zášť nás obepíná.
Řekněme, co nám přijde přímo zrádné.
Že je nám hůř, to není prkotina:
Z vládních stran nelze svůj hlas dáti žádné.
Otázkou je, proč doba je tak stinná?
Boří se vztahy, diskuse se stíná.
Rozum je vyhnán. Prý se všechno zvládne.
Arogance je třaskavá jak mina:
Z vládních stran nelze svůj hlas dáti žádné…