Kocourkov nezmizel – nápady jen srší:
Pro lidi bez nohou nový domov staví
za velké peníze přímo na návrší.
Dočkat se nemohou – mačkají se davy.
Ač domů přibývá – žádný okna nemá.
Vláda tam zavedla projekt: „Choďte s kýbly“.
Touží být líbivá – a tak hledá téma:
„Z aut zpátky na sedla?“ „Málo jste se shýbli“.
Na kbelík dotaci velkoryse slíbí.
S kýblem tmu porazí – prohlašuje směle.
Kde kdo se potácí potmě bezpochyby.
Neznějí dotazy s tím, že to jde skvěle.
Kdopak si dovolí říct, co není vhodné?
Že myslit na okno v životě se hodí.
Zde širé okolí bez oken se shodne,
že okna namoknou jak posádka lodí.
Ať se les pokácí – a slunce víc svítí
a že prý zrcadla chce to houfně dovézt.
Zazní pár ovací, jak přibývá mýtin.
Tma zatím zavládla přes svou strašnou pověst.
Kocourkov halí se do tmy velmi husté.
Kyblíků spoustu je – v domech světlo žádné.
Jak stojí v zápisech – válčilo se s gustem.
Tma v hrnci rotuje – tma je stále za dne.
Rady si nevědí – světleji holt není:
Znásobí nádoby, ve kterých tmu nosí.
Být domy beze zdí, je v nich světlo denní.
Mnozí tmu hanobí – tma je pro ně zlosyn.
Směrnice upraví, že se zboří střecha.
To domov prozáří – co však dělat v dešti?
Nastydlý churaví – zakrýt díru spěchá.
V zmáčených polštářích jeho hlava třeští.
Jak to dnes vypadá? Domy jsou dál tmavé.
Boj se tmou vrcholí – bude ale lichý.
Hledá se přísada do malty – té pravé.
Zdi mají hrboly z nevýslovné pýchy.
Kocourkov nezmizel – jen se ve tmě topí.
Přitom pár otvorů ve zdech razit stačí.
Žít by šlo bez krize. Radši strhnou stropy,
než najít pokoru k oknům s květináči…
Posselt proti sobě
Shrňme si kroky kabinetu Petra Fialy v době, kdy nám hrozí zbídačení, hlad, masové propouštění, mrznutí a devastace průmyslu i zemědělství. Jsou to:
1) Podpora naprostého odpojení České republiky od zemního plynu a ropy z Ruska bez zajištění dostačující náhrady.
2) Utužování cenzury s tím, že již nevadí pouze takzvané dezinformace, ale i „strategicky nebezpečné informace“. Jinými slovy postihováno bude vše, co se nebude slučovat s vládní propagandou.
3) Velmi úzká spolupráce s B. Posseltem a jeho zájmovým spolkem, jehož hlavním cílem je zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše.
Landsmani (potomci německých spoluobčanů v Československu hlásící se k politice K. Henleina) na sjezdu v bavorském Hofu (představila se zde „sociální síť“, která má celosvětově spojovat všechny se „sudetoněmeckými kořeny“) udělili cenu Karla IV., tedy své nejvyšší vyznamenání, prezidentům Ukrajiny a Rumunska: Volodymyrovi Zelenskému a Klausi Iohannisovi s tím, že Bernd Posselt prohlásil, že „Ukrajinci bojují za nás a naši svobodu“.
Dokážeme si představit větší absurditu?
Ponechme na chvíli stranou, že přirovnání vzniku protektorátu Böhmen und Mähren k dění na Ukrajině kulhá na všechny čtyři. A to hlavně proto, že Československo Němce před vypuknutím druhé světové války nevraždilo. Zato zfanatizovaní Němci vraždili české četníky a další občany.
Situace na Donbase je jiná: Zde naopak od roku 2014 ukrajinská vláda vraždí příslušníky ruské národnosti v občanské válce.
Ale představme si na chvíli, že mají pravdu ti, kdo tvrdí, že na Ukrajině jde o totéž, o co u nás v letech 1938 a 1939 – a že by Rusové měli táhnout z Ukrajiny do Ruska – nebo být rovnou vyhlazeni. Pokud se k tomuto Bernd Posselt hlásí, vlastně nám jinými slovy říká, že jsme měli být tvrdší – a namísto vysídlení těch, kdo usilovali o rozbití našeho státu, jsme je měli po vzoru Zelenského politiky rovnou vybít.
Jestliže se Bernd Posselt ztotožňuje s viděním Ruska jako hitlerovského Německa – a pokud přeje Zelenskému, aby Donbas „vyčistil“ a místní Rusy zcela poukrajinštil, tak si vlastně dává vlastní gól: Veřejně tak říká, že Československo mělo plné právo „pátou kolonu“ odsunout, což skutečně mělo.
Bohužel vláda Petra Fialy považuje zájmový spolek B. Posselta za partnera k jednání, namísto aby požadovala reparace za újmu, kterou Československu nacistické Německo v letech 1939-1945 způsobilo. Přihlášením se k politice V. Zelenského však spolek B. Posselta naprosto ztrácí smysl své existence – a tak by k němu mělo být přistupováno.