Systém je špatný – pro své nastavení:
K moci tak mohou stále jen ti jistí.
Kdo ještě myslí, že to volbou změní?
Kdo ještě věří, že přijdou „ti čistí“?
Pro politika mnozí jsme jen hlísti:
Řeční, jak bude hájit lidská práva,
jak jeho strana jediná je pravá.
Že mu jen někdo nedá po čelisti
za to, jak lidem zadky nakopává.
Kdo slíbil změnu – všechno ukořistí.
Slyšíte nářky, jak že na nic není,
Zdroje tu jsou – však vám je nezajistí.
Ceny jdou vzhůru – hrůzné představení,
jen sliby spadnou jak podzimní listí.
Není snad granát, jenž se neodjistí.
Vzdávat se plynu? Nebere to hlava,
proč parta chtivých ještě setrvává.
Hlavně, že za vše mohou komunisti.
K banánům bez front kokain se teď dává:
Kdo slíbil změnu – všechno ukořistí.
Vzdělání? Rozhled? Cítím divné chvění:
Myslící jinak jsou hned teroristi.
Poslušných si vždy každý režim cení.
Myslíte, že se ale nepojistí?
Že svoje věrné všude nerozmístí?
Nesnesitelnou se ta fraška stává,
kdy, co je funkční, se hned podkopává.
Snad každý z nás, co chtít má, brzy zjistí.
Máme snad k pohřbům nahlas křičet: Sláva?
Kdo slíbil změnu – všechno ukořistí.
Vidina zítřka? Neskutečně tmavá.
Zlomí nás zima – či válečná vřava?
Tam, kde se škrtá, čpí to nenávistí.
Enormní ceny. Cenzor gumou mává:
Kdo slíbil změnu – všechno ukořistí.
Premiér Petr Fiala obnažil před celým národem, co hrozí, pokud jeho kabinet nebude co nejdříve dotlačen k demisi.
V době, kdy jeden z koaličních partnerů čelí velmi masivnímu vyšetřování a obvinění z korupce a propojení s organizovaným zločinem, by bylo logické, aby na takovou situaci předseda vlády veřejně reagoval. Jedním z důležitých postřehů k projevu Petra Fialy je konstatování, že se tak nestalo. Místo toho byl vyslán následující signál: „Naším hlavním problémem byla už od loňského léta nastupující vysoká inflace.“
Premiér Fiala se neustále schovává do své pózy opozičního řečníka, který vše zlé svaluje na A. Babiše. Jenže tento způsob argumentace zdá se být – zcela v souladu s Vančurovým rozmarným vyjádřením – poněkud nešťastným.
Co by mnozí občané dali za Fialou zesměšňovanou „Babišovu drahotu“. Nyní prožívají éru „Fialovy láce“, která přímo souvisí s nekonáním této vlády. Nedošlo například k zastropování cen pohonných hmot. Nenastalo rozhodnutí odejít z Lipské burzy, aby prodej energií probíhal bez prostředníka a levněji. Nedošlo k včasnému zastavení vývozu některých základních zemědělských produktů. Tyto kroky nebyly na A. Babišovi. Za ty zodpovídá Fialova vláda.
Srovnáme-li úroveň inflace v České republice s ostatními evropskými zeměmi, je na první pohled patrné, že Česká republika vyčnívá – a to negativně.
Chlubí-li se tedy Petr Fiala tím, že hlavním problémem, se kterým se tato vláda potýká, je inflace, pak je nutno jedním dechem dodat, že v řešení tohoto problému zcela propadla.
Za vypíchnutí stojí pasáž, v níž Petr Fiala poukazuje na chování „zlého Rusa“: „Rusko totiž vede války dvě. Ta první je vojenská a týká se nyní území Ukrajiny. Tou druhou je morálně-ekonomická válka a jejím cílem jsou země západního světa, a tedy i Česká republika. Rusko se netají tím, že chce oslabit demokratické země, způsobit jim ekonomické obtíže, podnítit sociální problémy, narušit důvěru lidí ve stát a způsobit celkovou politickou nestabilitu. Jinými slovy, Rusko nás chce učinit slabými, a tedy vydíratelnými. V této druhé válce má Putinovo Rusko dvě mocné zbraně.“
Donedávna jsem byl přesvědčen, že to Evropská unie používá takzvaně „morálně-ekonomickou válku“, na níž tedy není morálního ani zbla, kdy se předhání v tvorbě sankčních balíčků proti Rusku. A že jedním z hlavních trháků českého předsednictví se má za Bakaláře (Jana Lipavského) stát odpojení od ruského zemního plynu. Jsem tedy poněkud zmaten, když toto počínání nazývá Petr Fiala „ruskou zbraní“. Skutečně jsem netušil, že Fialova vláda je vlastně tajnou Putinovou zbraní. I když pak by její počínání dávalo určitý smysl.
Aniž Petr Fiala uvedl jakákoli čísla, prohlásil, že jsme „best v zásobách plynu“: „Prakticky od konce zimy se česká vláda velice intenzivně věnuje zajištění plynu, kterým plníme naše zásobníky a jsme v tom úspěšní. V současné době je tuzemská kapacita zásobníku naplněna zhruba ze dvou třetin. Nikdy v historii jsme neměli v tuto dobu v zásobnících tolik plynu a jejich plnění nadále pokračuje.“
Energetický expert Ivan Noveský je na rozdíl od pana premiéra skeptičtější: „Na 100 náhradu celkové spotřeby zemního plynu českými domácnostmi v roce 2021 celkem 2,519 mld. m3 (96 836 TJ) v roce 2021 elektřinou z jaderných elektráren by bylo nutno postavit jeden nový Temelín a jedny nové Dukovany!! Z výčtu plyne, že nahradit v ČR ruský zemní plyn jinou energií není v ČR v dohledné době vůbec reálné, a to jsme neposuzovali obrovské ekonomické náklady a mnohaleté lhůty na realizaci opatření.“
Petr Fiala by měl správně lidem sdělit, za jakou částku plyn nakupuje – a o kolik levně ho nakupují jinde v Evropě. A měl by přesně vyčíslit, jaký výpadek ruského plynu nemáme šanci v brzké budoucnosti nahradit.
Velmi vágní je pak následující Fialova věta: „Pokud by tedy došlo v zimě na krizový scénář, budeme schopni dostatečně a dlouhodobě zabezpečit dodávky do všech českých domácností. To je dobrá zpráva pro nás všechny.“ Zde se nabízejí dvě otázky:
1) Kdo zajistí dodávky plynu českému průmyslu?
2) Co ve Fialově pojetí znamenají pojmy „dostatečně“ a „dlouhodobě“. Ze školní klasifikace víme, že dostatečná je 4, tedy nic moc. A slovo „dlouhodobě“ je velmi relativní.
Zpozornět bychom měli v případě, že Petr Fiala hovoří o státní kontrole: „Součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny. To není řešení pro tuto zimu. Bude to proces, který chvíli potrvá, ale chceme s tím začít co nejdříve.“ Je snad cílem Fialovy vlády destabilizace ČEZu?
Petr Fiala vlastně celému svému „poselství“ vtiskl punc „chytré horákyně“: „I když je státní rozpočet napjatý, i když se nemůžeme příliš zadlužovat, abychom ještě víc neroztočili inflaci, chceme jako odpovědná vláda pomoci domácnostem i firmám se zvládnutím drahých energií. Proto jsme připravili a dnes schválili důležitá opatření, prostřednictvím kterých uvolníme na přímou pomoc celkem 66 miliard korun ze státního rozpočtu.“ Do jediné věty vměstnal, že je jeho kabinet údajně zodpovědný a šetrný – a jedním dechem dodal, že dluh poroste – nejspíš ale s nejvyšší mírou zodpovědného přístupu.
Poté, kdy nám Petr Fiala nastínil takřka růžovou budoucnost, jak se vše bez problémů zvládne, přidal trochu černé: „Nárůsty cen energií, které nás čekají v dalších měsících, budou pro mnohé z vás šokem a stát nemá dostatek peněz na to, aby plošně tento nárůst kompenzoval v plné výši a všem. Nedělá to žádný evropský stát.“
Škoda, že Petr Fiala nedohlédl do Rakouska: Nezaměstnaní a důchodci tam dostanou kromě základního poplatku navíc téměř 7,5 tisíce korun. Každý dospělý člověk pak obdrží částku 12,3 tisíce korun. Občanům, kteří zcela jistě šok utrpí, Fiala neporadil nic, jak přežít. Vlastně jim vyslal signál: Ono to nějak dopadne. Dopadne – ale na nás.
Zapadnout by neměla tato Fialova věta: „Masivně podpoříme výstavbu fotovoltaických elektráren.“ Po ní mělo následovat aspoň pět vteřin ticha za solárního barona Michalika (Rodvínov a Solar Area).
Znovu se tak dostáváme k problému možného napojení Fialova kabinetu na organizovaný zločin. Petr Fiala však necítil potřebu se o tomto problému ani okrajově zmínit – a Vít Rakušan setrvává ve střetu zájmů nadále v pozici ministra vnitra.
Jak můžeme věřit, že počínání této vlády je motivováno byť jen špetkou humanismu a smyslem pro demokracii, když vidíme na vlastní oči, jak s „odkazem Václava Havla“ zacházel například P. Hlubuček? Ponechme stranou, o jaký odkaz se to ve skutečnosti jedná – a uvědomme si, že fráze posloužily toliko jako krytí pro nerušené čachry.
Jak tedy Fialův projev shrnout? Osobně jsem přesvědčen, že by Petr Fiala učinil lépe, kdyby mlčel. Takto jen všem naplno ukázal prázdnotu svou i celé vlády – a kdo má jen minimální pud sebezáchovy, pochopil, že tato vláda většinu z nás padnout nechá – až na úplné dno. Pokud nechceme, aby se tak stalo, musí co nejdříve padnout Fialova vláda.