Vyhnání z Čech a Moravy během 2. světové války

Wehrwolfové řádili v lesích a vojáci museli chodit jen ve skupinách. Dnes to vypadá, jako by Němci nic nedělali, jen Češi. To je ale velká lež.

Tatínek dostal vysídlovací dekret, na kterém stálo: „Vaše nemovitost Dublovice 115 byla vyvlastněna k účelům obrany státu ve prospěch Německé říše. Byla odhadnuta se zabaveným živým a mrtvým inventářem, se zásobami a ostatním příslušenstvím na 126 000 K“. Nikdy jsme  ovšem nic nedostali. Stěhovali jsme se v říjnu 1943 s našim třiaosmdesátiletým dědečkem. V té době byl jeho nejmladší syn  a bratr maminky v Berlíně – Plötzensee odsouzen k trestu smrti. Byl členem Obrany národa.

Když nám německý důstojník zabavoval auto, řekl tatínkovi, že jsme jen první etapa, že bude vystěhováno celé území Čech a Moravy.

Našli jsme útulek na výměnku ve statku maminčina bratrance. Některé věci musely zůstat v bednách na sýpce a leccos se tak zničilo. Jinak jsme žili u velmi hodných lidí a dobře jsme se snášeli. Bylo to mimo zabrané území.

Vrátili jsme se v červenci 1945. Vše dřevěné bylo spáleno (vrata, hradba, včelín, altán), někde byly vyřezány i krovy. Našim autem utíkal německý důstojník na Západ. Odškodnění jsme nedostali. Zhodnotit škody již dnes nedokážu, ale bylo to včetně auta dost.

Manžel nastoupil 1. října 1945 vojenskou prezenční službu v Nových Hradech. Tam Němka zastřelila dva vojáky, kteří byli na stráži. Takových případů bylo více. Wehrwolfové řádili v lesích a vojáci museli chodit jen ve skupinách. Dnes to vypadá, jako by Němci nic nedělali, jen Češi. To je ale velká lež.

Libuše Pauknerová, tehdy Dublovice

Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny a současnost. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.