Stalingrad: Před 80 lety skončila nejkrvavější bitva světových dějin (kolorizované video)

Závěrečnou etapou boje u Stalingradu, jež trvala od 10. ledna do 2. února 1943, byla operace Kruh, jejímž cílem byla definitivní likvidace obklíčené 6. německé armády. Operace byla svěřena Donskému frontu pod velením generála Rokossovského.

V době zahájení operace měl Donský front 39 střeleckých divizí, 7 leteckých divizí, 45 dělostřeleckých a minometných pluků, 10 raketometných pluků, 5 tankových brigád, 14 tankových pluků a 17 protiletadlových dělostřeleckých pluků. Tyto svazky a útvary měly však nízké stavy. Sovětskému velení se nepodařilo dosáhnout početní převahy nad nepřítelem. Převahu však měl Donský front v dělostřelectvu ( 1,7:1) a v letectvu (3:1).

Stalingradská Hirošima

Více než 600 německých letadel 23. srpna 1942 od 18 hod
začalo kobercově bombardovat Stalingrad zápalnými bombami.
Vzniklá ohnivá smršť upálila zaživa či jinak zabila 50 tisíc civilních obyvatel.
150 tisíc zůstalo zmrzačeno.

Ve snaze vyhnout se zbytečnému krveprolití předložilo sovětské velení 8. ledna velení obklíčených vojsk návrh na zastavení nesmyslného odporu a kapitulaci. Hitler a velení wehrmachtu tento humánní návrh odmítlo a předurčili tak obklíčené vojáky k téměř jisté smrti. 10. ledna 1943 přešla vojska Donského frontu po dělostřelecké a letecké přípravě k útoku. Dělostřelectvo podporovalo útok pěchoty a tanků soustřeďováním palby na nejdůležitější objekty německé obrany. Na mnoha úsecích byla německá obrana prolomena a první den postoupila vojska o 6-8 km. 17. ledna stanula vojska Donského frontu na čáře Bolšaja Rossočka-Gončarov-Voropanovo.

   Kolorizované video bitvy o Stalingrad,
nejstrašnější a největší bitvy v lidských dějinách:

Rozhodně stojí za shlédnutí!

Délka obkličovací fronty se zmenšila z 1 400 km na 600 km. Zvláště citlivá pro 6. armádu byla ztráta letiště, z něhož byla v podstatě zásobována obklíčená vojska. Velitel 6. armády hlásil 24. ledna vrchnímu velitelství branné moci: „Další odpor nemá smysl. Zhroucení obrany již nelze odvrátit. V zájmu zachování životů zbývajících vojáků žádáme snažně o povolení okamžité kapitulace.“ I tato žádost byla odmítnuta. 26. ledna došlo v prostoru Rudý říjen a na Mamajevově mohyle k historickému setkání 21. a 62. armády. Německá vojska byla rozdělena na jižní skupinu (ve střední části města; zbytky devíti divizí) a severní skupinu v prostoru závodu Barikády a traktorového závodu (zbytky dvanácti divizí). Od 27. do 31. ledna pokračovaly boje k likvidaci nepřítele. Velení 6. armády neustále snižovalo normy spotřeby. Paulus později dosvědčil, že v posledních dnech před kapitulací dostávali všichni generálové 150 a vojáci 50 gramů chleba denně.

31. ledna dostal generál Paulus telegram, který mu sděloval, že ho Hitler povýšil na polního maršála. Paulus řekl: „Znamená to zřejmě příkaz k sebevraždě, ale tu radost mu neudělám.“ (A. Axell, Válka a Stalin, s. 105.) 31. ledna zastavila odpor jižní skupina v čele s maršálem Paulusem. Severní uskupení hitlerovců se stále ještě zoufale bránilo. Když byl zajatý Paulus požádán, aby vojskům nařídil zastavit odpor, odmítl to, že válečný zajatec na to právo nemá. Velení Donského frontu vydalo vojskům rozkaz, aby zlomila nepřátelský odpor silou zbraní. 1. února od 8 hodin se na postavení německých vojsk valila lavina ohně a železa. Jakmile palebný orkán utichl, začaly úžlabinami a křovisky pronikat k postavení sovětských vojsk řady německých vojáků a důstojníků se zdviženýma rukama. Zbytky nepřátelských vojsk se vzdávaly do zajetí. Příštího dne zazněly poslední výstřely historické bitvy na Volze.

V průběhu obrovské bitvy, jež trvala dvě stě dní a nocí, ztratil fašistický blok čtvrtinu sil, které působily na sovětsko-německé frontě. Rozdrceny byly 6. polní a 4. tanková armáda, rumunská 3. a 4. armáda a italská 8. armáda. Celkové ztráty nepřítele na mrtvých, raněných a zajatých či nezvěstných dosáhly přes půl druhého miliónu vojáků. Německé ztráty zahrnovaly přes 3 000 tanků, téměř 4 400 letounů a přes 12 000 děl.

Podobně vysoké ztráty byly i na sovětské straně. Rudá armáda ztratila 1,1 miliónu mužů. Rozsah materiální ztráty u Stalingradu si lze jen stěží představit.

Západní vědecký pracovník Dr. Philip Morrison odhadl, že by se rozsah škod ve Stalingradu a v okolních městech i osadách mohl přirovnat k účinku více než jednoho sta atomových pum, jaké srovnaly se zemí Hirošimu.

Vítězství Rudé armády u Stalingradu vysoko pozvedlo politickou i vojenskou prestiž země socialismu a bylo jedním z rozhodujících faktorů, které posílily protihitlerovskou koalici a sjednotily všechny svobodymilovné národy.

Z knihy Velká vlastenecká válka


Boží spravedlnost

Alexander Werth působil jako zpravodaj britského nedělníku Sunday Times v Sovětském svazu.

Alexander Werth, jenž za války působil jako zpravodaj britského nedělníku Sunday Times v Sovětském svazu, napsal ve své knize Od paktu po Stalingrad:

Poslední obraz, který jsem si odnesl ze Stalingradu, byla tato scéna špíny a utrpení soustředěná na nádvoří Domu Rudé armády. Vzpomněl jsem si na nekonečné, ustrašené dny léta roku 1942 a na noci náletů na Londýn, na fotografii Hitlera stojícího se zpupným úsměvem na schodech k Madeleine v Paříži a vzpomněl jsem si i na chmurné dny let 1938 a 1939, kdy si rozechvělá Evropa vylaďovala Berlín, aby slyšela Hitlerovo štěkání provázené kanibalským řevem německé sběře. A tu, v těchto zamrzlých latrínách s jejich chorobnými výkaly, v těch kostech koňských mršin a v těch vyvalených žlutých mrtvolách rozvalených na nádvoří stalingradského Domu Rudé armády, se mi zdálo, že vidím zásah tvrdé, ale božské spravedlnosti.


Alexander Werth (4. února 1901 Petrohrad – 5. března 1969 Paříž) byl britský novinář, korespondent deníku The Sunday Times a rozhlasové společnosti BBC. Otec slavného francouzského historika Nicolase Wertha. Alexander Werth byl v SSSR od července 1941 do roku 1946. Během války vedl na BBC program „ruské Komentáře“, který shromáždil 12 nebo 13 miliónů posluchačů v Anglii, nepočítaje mnoho dalších miliónů v okupované Evropě a v dalších zemích, ve kterých velmi sympaticky hovořil o vojenských událostech a situaci ve válečném SSSR (v situaci začínající studené války byl program okamžitě po německé kapitulaci zlikvidován).

Opakovaně byl na frontě: na západní frontě v září 1941, v oblasti Stalingradu v lednu a v samotném Stalingradu v únoru 1943, poté v Charkově (dvakrát v roce 1943), v Orlu (v srpnu 1943), v Kyjevě, Oděse a Sevastopolu po jejich osvobození v roce 1944, v Rumunsku a Polsku v roce 1944 a nakonec znovu v Polsku a v Německu v roce 1945. Také jezdil po týlových městech, komunikoval s mnoha představiteli sovětského velitelského sboru (K.K. Rokossovskij, G.K. Žukov, V.I. Čujkov, R.I. Malinovskij, V.D. Sokolovskij), sovětské inteligence (spisovatelé K.M. Simonov, A.A. Surkov, I.G. Erenburg, M.A. Šolochov, A.A. Fadějev, B.L. Pasternak; skladatelé S.S. Prokofjev a D.D. Šostakovič; filmaři V.I. Pudovkin, S.M. Ejzenštein a A.P. Dovženko).

V roce 1964 vyšla v angličtině kniha „Rusko ve válce. 1941-1945“, přeloženo do mnoha jazyků (zkráceně i do ruštiny – v roce 1967), která stále zůstává jedním z nejvýraznějších a nejpůsobivějších popisů Velké vlastenecké války.

Poté, co žil ve Francii asi 25 let, A. Werth napsal podrobnou politickou historii Francie v době okupace a poválečného období „Francie. 1940-1955“, založené jak na osobních dojmech a komunikaci s politickými a vojenskými osobnostmi, tak na historických pramenech.

Po vydání knihy „Rusko ve válce“ A. Werth připravoval novou knihu „Rusko ve světě“, když sovětská vojska vstoupila do Československa v srpnu 1968. Byl těmito událostmi tak šokován, že po půl roce spáchal sebevraždu.

Z ruských zdrojů Naše Pravda

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Aktuality, Dějiny a současnost. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Stalingrad: Před 80 lety skončila nejkrvavější bitva světových dějin (kolorizované video)

  1. skokan napsal:

    Neuvěřitelné hrdinství předvedla Rudá armáda během druhé světové války. Za vydatné materiální podpory USA a Kanady a při obrovských ztrátách na lidských životech osvobodila Rudá armáda většinu Evropy od Německého Fašismu.
    Hrozně smutné je, že vnuci těchto statečných lidí nyní vraždí civilisty v Africe, Asii a dokonce i v Evropě.

    • admin napsal:

      Za Váš komentář MOC děkuji.

      Zdaleka ne každý se v dnešní mravně vykloubené době vyjadřuje k tématu našich dějin, válečných hrůz obzvláště. Jenže v tom vězí právě ona zásadní tragédie, že kdo se o ty dějiny nezajímá, bude nucen si je zopakovat. A sled událostí k tomu, bohužel, směřuje.

      Víte, povím Vám jedno, co si myslím o pádu evropského socialismu. Kdyby ty státy, kterým se socialismus přejedl, se staly vojensky neutrálními zeměmi, ještě by to bylo dobré. Jenže ony se zachovaly jako to kyvadlo, ode zdi ke zdi. Takovým se odnepaměti pravilo, že poturčenec horší Turka. Pokud dnes prosíme a dokonce i žádáme Němce, aby posílali své zbraně proti Rusku, které osvobodilo v rámci bývalého SSSR Osvětim, jakož i naše rodné Československo (144 tisíce sov. obětí, 365 tisíc čs. obětí), pak si začínám myslet, že zde cosi není v pořádku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *