Jak již to bývá, kdo na větvi sedí,
nedělá dobře, když tu větev řeže.
Kdyby se zeptal, získá odpovědi
dříve, než s pilou ocitne se vleže.
Do díla zabrán, nic víc nepobírá.
Jen ještě přidá – trochu větší silou.
Čím větší zápal – tím víc chybí míra:
Takovou práci lze mít za zběsilou.
Když kozel získá práci zahradníka,
činí se, dokud záhon nezaniká.
Rozumí všemu, pražádných rad nedbá.
Nadutost dutých osudovou bývá,
pro ni již pukla sebetlustší zdiva:
Hloupost je tím, co horší je než kletba.
Čtrnáctý únor 2023 vejde do dějin jako den, kdy Evropský parlament definitivně rozhodl o osudu Evropské unie v podobě, v jaké v současnosti (ne)funguje. Jedná se o novou normu o nulových emisích. Od roku 2035 by na základě této normy nebylo v členských zemích EU realizovatelné opatřit si nový automobil na benzín či naftu.
Osobně se domnívám, že do roku 2035 se na trhu jen těžko objeví bezpečné, provozuschopné a hlavně pro většinu lidí cenově dostupné alternativy k dnešním automobilům. Dosavadní trendy v elektromobilitě narážejí na zásadní problémy:
- Nebezpečnost baterií, hrozba zničujícího okamžitého požáru.
- Nebezpečnost plynoucí z tichého chodu motoru, který může zvýšit počet nehod s chodci.
- Nedostatečná síť napájecích stanic. Takovýto krok tak nevyhnutelně vyústí ve zbídačení mas – a totálně jim znepřístupní důležitou věc pro jejich přepravu.
Je až tragicky groteskní, že Evropa, která se zaklíná „šetrnou ekologickou politikou“, jedním a týmž dechem podporuje eskalaci války na Ukrajině v konflikt celosvětový, tedy jaderný. Obávám se, že zde by šlo o poněkud větší zamoření životního prostředí, než nám hrozí u spalovacích motorů.
K tomu připočtěme propuštěné pracující v automobilovém průmyslu – a místo zítřků světlých spatříme jen ty mimořádně temné až černé.