Chování a vyjadřování političek a politiků vládní pětikoalice se již nedá pochopit pouze jejich osobními vlastnostmi jako je drzost, arogance, ignorance, nedostatek empatie, nadřazenost, neschopnost studu, nízké IQ, neschopnost sebereflexe či absence pokory.
K jejich pochopení jsou třeba kategorie Františka Koukolíka, který říká, že mezi politiky je nadměrný podíl deprivantů, ale i psychopatů a sociopatů. O uvedených poruchách osobnosti lze usuzovat z chování jednotlivých politiků.
Uveďme několik příkladů
Jedna věc je zbrzdění valorizace důchodů v bezprecedentní inflaci, druhá věc jsou okolnosti chování politiků v této kauze. Politici se v argumentaci omezují na ekonomické důvody a nedostatek zdrojů. Zcela se vyhýbají morálním a dalším souvislostem.
Současně si zvyšují platy, které již nyní nejsou odvozené od vykonané práce, ale jsou primitivním silovým výrazem jejich moci se těchto peněz zmocnit. Nastavená pravidla jim umožňují souběžně vykonávat další zaměstnání. Např. Petr Gazdík, ministr školství, který musel po prokázání spojení s mafií opustit ministerskou funkci, v současnosti souběžně s výkonem poslanecké funkce a zastupitele obce, je ředitelem Gymnázia Duhovka. Nakolik je tedy náročná funkce poslance, když její výkon umožňuje být souběžně ředitelem gymnázia? Za co vlastně poslanci nehorázné peníze dostávají?
Dalším příkladem pracovní morálky politiků je chování Michala Šalomouna, ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády, při projednávání valorizace důchodů v Poslanecké sněmovně, postavené na dvou, pravděpodobně protiústavních požadavcích vlády, snížení valorizace a projednání ve zkráceném režimu. Toto jednání předpokládalo plné nasazení vládních legislativních odborníků, a tedy především ministra pro legislativu a předsedy Legislativní rady vlády. Ovšem ten nebyl přítomen. Snaha o jeho vládní omluvu tím, že je někde jinde, byla jen trapná. Samozřejmě, že byl někde jinde, to věděl každý, tedy pokud není M. Šalomoun schopen dematerializace.
Obě tyto události spojené s dvěma politiky ilustrují psychopatické poruchy osobnosti, které můžeme pozorovat u celé řady politiků.
Při zdůvodňování zvyšování platu politiků se náhle přestává mluvit o ekonomických důvodech a nedostatku zdrojů, ale naopak se zdůrazňuje morální a právní nezbytnost dodržet pravidlo automatického zvyšování platů. Zde se projevují psychopatické poruchy osobnosti, chorobná soustředěnost na vlastní ego a jeho zájmy a neschopnost empatie jednání v zájmu druhých.
Samotný nastavený automatismus zvyšování platů politiků je absurdní. Čím vyšší inflace, tím vyšší růst mezd a tím mají politici nárok na vyšší růst mezd. Fakticky tedy, čím více ničí českou společnost, tím více jim rostou platy. Logicky by měl být automatismus spojen s pozitivními výsledky vlády.
Další kauza je valorizace církevních restitucí. Opět se neargumentuje ekonomicky a nemluví se o nedostatku zdrojů, zdůrazňuje se mravní a právní nezbytnost dodržovat přijaté dohody.
Důležitou položkou při zacházení vlády se zdroji občanů a státního rozpočtu jsou výdaje spojené s válkou na Ukrajině. Také zde vládní politici zcela ignorují ekonomickou stránku a absolutizují morální kritéria postavená na solidaritě.
Tedy jedním dechem při rozhodování o valorizaci důchodů morální a právní kritéria neplatí, pouze tvrdá ekonomika, zatímco v případě výdajů na Ukrajinu a Ukrajince, valorizace církevních restitucí a zvýšení platů politiků ekonomika přestává platit a nastoluje se morálka. Deprivanti a psychopati ignorují chudobu důchodců, kteří celý život pracovali a platili na důchody, a sledují své osobní zájmy.
Občané, kteří doposud nepochopili 17.11.1989 jako převrat realizovaný STB, chápou vývoj společnosti a její současný stav jako popření ideálů sametové revoluce. Ve skutečnosti je současný stav společnosti logickým důsledkem převratu STB z roku 1989.