Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.: Rudoarmějci pod „našimi okny“

Delší dobu již musíme brát na vědomí, že existuje vlivná skupina nepřátel všeho ruského. Využívá každé příležitosti, aby nám Rusko a Rusy ukazovala ve špatném světle a aby vyvolávala vůči nim záporné a odmítavé postoje. Teď zrovna mají rusofóbní tvůrci veřejného mínění na programu dehonestovat historický květen 1945.

Rudoarmějci prý k nám nepřišli jako osvoboditelé, ale jako noví okupanti. Loupili, drancovali a znásilňovali ženy. Víme, že historii tvoří bohatá mozaika dějů, velkých i malých, a to, jak je prožívali jednotliví lidé i celé národy. Zde je můj malý obrázek do historické mozaiky z doby, kdy skončila 2. světová válka.

Před okna domů naší ulice, na sokolské hřiště, se po 9. květnu r. 1945 nastěhovalo větší množství Rudoarmějců s vozy, koňmi a stany. Byla to větší vojenská jednotka a strávila tu řadu týdnů, než dostala rozkaz přesunout se na Dálný východ, aby i tam přispěla k ukončení války. Svažující se terén způsobil, že my, obyvatelé jednořadové ulice nad hřištěm, jsme je měli stále před očima. Bydleli tu „pod našimi okny“, jak se zpívá v národní písni. Když jsme vyšli na chodník, zdravili jsme se s nimi a vyměňovali si pár slov. Rudoarmějští vojáci se dávali po frontových útrapách do pořádku. Myli se, koupali a holili, převlékali do vyžehlených uniforem, psali dopisy, ukazovali fotografie, vzpomínali na domov, zpívali a hráli na harmoniky. S místními „děvuškami“ rádi chodili po městě „guljať“. Patřila jsem k nim a těšila se zvláštnímu uznání.

Ještě za války jsem z profesorské knihovny tajně získala německo-ruský slovník a učebnici. Tehdy jsem se v skrytu naučila azbuku a pár ruských vět. A teď jsem mohla užaslým Rudoarmějcům plynně vypravovat, že „Soňa živjot v Moskvě. U nějo komnata, v komnatě stol, stulja, škaf i krovať…“ Rozkřiklo se to a tak mě jednou paní domácí pozvala, abych pohovořila se dvěma vojáky, kteří se octli u jejích dveří, a kterým nerozumí. Vojáci mi řekli, že ulovili v blízké „rječke“ dvě ryby a že přišli do našeho domu s prosbou, aby si je mohli upéci. Chovali jsme se všichni navzájem k sobě přátelsky a s tím pečením jim paní domácí vyhověla. Ale já jsem byla trochu dotčená. Ulovili přece ryby v Labi, a to není žádná „rječka“, jak říkali, ale pořádná „rjeka“. Až časem jsem pochopila, že to byli „Sibirjaci“, že přišli z břehů mohutných sibiřských řek, a těm se Labe v našem Hradci Králové opravdu rovnat nemůže.

Od lékaře z Taškentu jsem dostala čokoládku. Jen tak, jako projev přátelství. Připomínala jsem mu prý jeho dceru. A jednomu vojenskému manželskému páru, už nevím, odkud byl, jsem donesla misku rybízu z naší zahrady. Poslala jim ji moje maminka, taky jako projev vděčného přátelství. Jen jednu výměnu názorů jsem zažila. Jeden mladík z „technikumu“ v Moskvě chtěl něco vědět o našem školství. Ale při mém výkladu byl překvapen a nechtěl věřit, jak vysokou úroveň měla naše školská soustava před válkou a jak ji teď po válce zas chceme obnovit. Denně nás navštěvoval patnáctiletý Ivan, sirotek. Pro hezké kudrnaté vlasy mu říkali „Baranek“. A jeden kapitán se přiženil k našim sousedům a s jedním kapitánem jsem tančila sólo na taneční zábavě v sousední vesnici, kam mě pozval spolužák. Byli to všechno lidé jako my. Rozuměli jsme si, družili se a přátelili.

Mí rodiče a rodiče mých spolužaček přirozeně dbali o to, aby nám, „děvuškám,“ nikdo neublížil. Ale nic špatného se nedělo a nestalo. Vědělo se, že po přechodu našich hranic se nějací vojáci někde dopustili násilí a že došlo k znásilnění. Ale vědělo se také, že vrchní velení přísně násilí potrestalo a že je stíháno bez milosti trestem smrti.

Všichni Rudoarmějci, co se utábořili „pod našimi okny“, byli našimi spolehlivými přáteli. Stýskalo se nám po nich, když odešli na Dálný východ pomáhat spojencům ukončit druhou světovou válku i tam. Vyklidili Sokolské hřiště a pár dní zůstalo po nich smutné prázdno. Ale pak se vrátila tělovýchova osvobozené vlasti a s ní radost a vděčné vzpomínky i na ty rudoarmějce „pod našimi okny.“

Příjezd Rudé armády do Prahy 9. května 1945:

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 komentářů: Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.: Rudoarmějci pod „našimi okny“

  1. Alesch napsal:

    Nechápu, proč mně do osloveni přidáváte “vojáci generála Vlasova” (…asi překlep).
    “vojáci generála Vlasova” je nesprávný název. Bylo to vojsko ROA. Nikdy a nikde jsem neobhajoval jejich činy. Jen jsem popsal, co v květnu 1945 dělali v Praze a jak s nimi naložili Američané a co s nimi pak udělali Sověti. Úloha ROA v II. WW nebyla ani černá ani bílá. O tom, jak moc šedivé to bylo, měl rozhodnout soud (škoda, že si Sověti nedali tu práci, tak abych se mohl dočíst, proč ten či onen byl zastřelen bez soudu po kapitulaci).
    Zpět k tématu. Reagoval jsem na patetický článek. Vzpomínky holčičky, která dostala od vojáčků čokoládu. Paní Květa Fialová (dej jí pánbůh krásné nebe) dostala od vojáčků jinou zkušenost. Šlo mně o to, že mnoho lidí chce děkovat Rusku za osvobození České republiky a to je lež. Jako není pravda, že válka v Evropě skončila 9. května. Podle mě 9. května přijela Rudá armáda do Prahy, což nebyl její největší záslužný čin. Za uznání a úctu má Rudá armáda u mne Karpatsko-Dukelská operace a osvobození Ostravska.
    8. května Německo kapitulovalo, tzn. už nebylo ve válce. II. WW, ale skončila až 2.9.1945 a to je pro mne datum, kdy si mohli odpočinout i vojáčci z příběhu autorky.

  2. Inečka Nováková napsal:

    Dobrý den; no jo, ještě že ta naše okleštěná demokracie aspoň trochu funguje, jinak za oba názory byste určitě dostali flastr.
    Osoba Vlasova byla, je a bude sporná, jeho podíl na ukončení povstání v Praze je nezpochybnitelný a osobně nechápu, proč to komunisti neřekli. Stejně ho Sověti popravili a jeho armáda skončila podobně nebo někde v gulagu; a kdyby to tehdy byla nějaká výrazná osobnost, určitě by si ho Američani nechali.
    Můj názor na VOA je neutrální, zvlášť když člověk zná (trošičku) historii a ví, co se dělo v SSSR ve 30. letech a proč se v důsledku toho tak rádi vzdávali v r. 1941 Němcům rolníci v uniformách Rudé armády.
    Ať má názor kdo chce jaký chce, nevadí mi to, pokud jej neprohlašuje za jediný správný a nevnucuje ho jiným.
    Málokdo ví, jak naše první republika pomáhala Rusům, kteří utekli před bolševiky. A dnešní generace vůbec nic neví o mentalitě prostých lidí tam; to poznáte, až tam jste a žijete mezi nimi. Já svůj názor na ně změnila právě tehdy, když předtím jsem vykřikovala podobné věci jako viz výše.
    Pane Aleši, nezlobte se, ale napsat RuSSko může jenom ten, který nemá ani ponětí o principu bolševismu, fašismu a nacismu, kterýžto poslední vyplodil právě jednotky Schutz Staffel (původně silné okultistické pozadí) s návaznostmi na svastiku, severské runy a symboly Římského impéria, přičemž právě pro vznik SS byli původně vzorem pretoriáni…
    Na druhou stranu politika SSSR právě nezavdala příčinu k nějakým sympatiím. A dnešní velmoci budou hájit vždycky svoje zájmy, to je zřejmé a bylo to tak vždycky.
    Snažím se nestranit nikomu a vidět věci objektivně; ovšem historické paralely se nabízí čím dál víc. Bohužel, jsme odsouzeni nepoučovat se ze svých chyb a pak to podle toho tak vypadá.
    Zdravím všechny a mějte se

    • Alesch napsal:

      Dobrý den Vážená paní Nováková,
      klidně se nechám poučit, v čem se dnešní RuSSko odlišuje od ostatních fašistických systémů. Ale to není předmětem tématu.
      RuSSko se píše se dvěma SS v ruštině, angličtině, němčině atd. Nevím proč by to v češtině byl problém.

  3. Ales napsal:

    V mateřské školce nám učitelky vyprávěly, jak Československou socialistickou republiku osvobodila Rudá armáda a 9. května přemohla poslední Němce, které se v Praze nechtěli vzdát. Teď by někdo řekl dezinformace, ale já říkám lež a komunistům tuto lež jako mnoho dalších jiných neodpustím. Nikdy jsem se nedozvěděl před listopadem o ROA a že to byli právě vojáci ROA, kteří pomáhali pražskému povstání proti dobře vyzbrojeným německým jednotkám, tak aby jim byl povolen odchod do zajetí k Američanům. Že když přijely tanky Rudé armády tak už byla v Praze podepsána kapitulace. Že Američané vojáky ROA vrátili do SSSR, kde všichni dostali trest smrti.
    RuSSko nemá žádné právo si přisvojovat výlučně výsledky, zásluhy Rudé armády na osvobozování Evropy. Nechápu, proč obyvatelé Brna neslaví osvobození svého města Rudou armádou a Rumunskou královskou armádou 26. dubna se stejnou radostí, jako slaví Plzeňané 7. května osvobození Americkou a Belgickou královskou armádou. Osvobození Ostravy 30. dubna Rudou armádou a Československou se neslavilo nějak významně ani před listopadem 1989. Přitom z vojenského hlediska to byl jeden z posledních obranných bodů, kde se mohla německá armáda smysluplně bránit.
    Vymazáním a překroucením historie provedli komunisté nenávratné škody pro hrdiny bojů o Československo.
    RuSSko útokem na Ukrajinu ztratilo jakékoli morální právo o úctu. Pošpinilo vše, co pro nás Rudá armáda udělala. Proto já už neoslavuji konec války, protože začala další a nikdo neví, jak a kdy to skončí.

    • admin napsal:

      Pane Aleši, vojáci generála Vlasova

      pomáhali Pražskému povstání proto, aby unikli svému nevyhnutnému konci. Kdo byl původně sov. gen. A.A. Vlasov, byste měl vědět, ve wikipedii je o něm podrobná zmínka. Jeho role byla do jisté míry podobná roli K.H. Franka. Ten byl také původně jen nevinným knihkupcem.

      Pokud se Vám, pane Aleši, role gen. Vlasova líbí, pak jste se dostal na stejnou úroveň s V. Putinem, který Vlasova obhajuje jakbysmet. Upozorňuji Vás, že gen. A.A. Vlasov pronesl úvodní řeč na ustavujícím sjezdu Výboru pro osvobození národů Ruska v Praze dne 14. listopadu 1944. A víte, pane Aleši, kdo gen. Vlasova tehdy uvedl? Nikdo jiný, než sám kat českého národa K.H. Frank. Oba na tom shromáždění seděli dokonce vedle sebe, inu, vrána k vráně sedá. Zde je důkaz:

      https://www.youtube.com/watch?v=qtVMMgHyzb8

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *