Češi si žili během války jako v ráji, prohlašuje můj soused v diskusním pořadu vídeňské televize. Ostatní tzv. Novorakušané, odsunutí po válce od nás, živě souhlasí. Tento bývalý majitel severočeské továrny ví dobře od moderátora, že mi Němci ve válce zavraždili jedenáct příbuzných.
Ví i to, že dalšímu českému účastníku diskuse popravili otce ze „napomáhání osobám Říši nepřátelským“, což byla formulace pro sbírku na oběti koncentráků.
Podobné cynické výroky o tom, jak prý si „Češi žili“, lze slyšet zejména z úst funkcionářů sudetoněmeckého landsmanšaftu často. O svém utrpení hovoří a píší v nesčetných článcích a publikacích velmi barvitě, někdy sice věcně, často však i nepravdivě. O zločinech, které samí páchali na Češích a antifašistech, vědět nechtějí, ač zde jasně existuje časová i příčinná souvislost…“.
Spolkový ministr vnitra Otto Schily přivodil na letošním sudetoněmeckém dni v Norimberku účastníkům rychlou změnu jejich pocitů. Potěšil je svou výzvou české vládě, aby zrušila tzv. Benešovy dekrety z let 1945-46 jako odporující lidským právům. Za to sklidil srdečný potlesk. Rozrušil je ale hned svým následujícím odstavcem, ve kterém je nabádal, aby nezapomněli, že „vyhnáni Němců předcházelo po Mnichovu vyhnání Čechů“.
Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit. Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.
Dr. Alfred Schickel, Následky lehkomyslnosti, Sudetendeutsche Zeitung č. 34 z 21.8.2002
Přeložil PhDr. V. Novák, CSc.