A polní soud ukončil život nejen generálův
ale i jeho pobočníka a dalších šesti vojáků
Do kronik krušnohorských vesniček se navíc nedostalo mnoho jiných zločinů zdejších bohabojných horalů, kteří začínali zprvu jen s řevem, čmáráním hákových křížů a pliváním do kočárků na miminka českých rodičů!
Později řádili se svými říšskými soukmenovci po celé Evropě a ten jejich fanatismus jim, na rozdíl od většiny ostatních Němců „z říše“ vydržel ještě i po Hitlerově smrti. Jakoby absurdní účelový přívlastek sudetský k jejich národnosti měl být závazkem nenávisti a fanatismu.
Dokladem může být například absolutní bezcitnost vůči masám naprosto zubožených vězňů z koncentračních táborů, kteří na konci války klopýtali Krušnými horami a mnoha dalšími místy zgermanizovaného českého pohraničí při pochodech smrti.
Žádný soucit a pokusy pomocí trochou jídla jako v českém vnitrozemí. Naopak. Když útok hloubkových letců u Hory Sv. Šebestiána rozehnal v dubnu 1945 vězně jednoho pochodu do lesů, místní kluci z Hitlerjugend i pupkatí strejci uspořádali ochotně na ně divoký hon a vraždili bezbranné všemi dostupnými zbraněmi od holí až po brokovnice.
V nedalekém Výsluní poslední den války se do obce dobelhalo pár vyhladovělých polských vězňů a zoufale prosili o trochu jídla. Místní sedláci je však zavedli do lesa, tam je umlátili motykami a zahrabali.
Předtím v blízké Písečnici rodák z durynského Erfurtu německý generálmajor Reinhold Gothsche neprozřetelně před místními Němci s hrdým přívlastkem sudetský se zmínil o tom, že by byla škoda, aby tak malebné městečko bylo na konci prohrané války zničeno Rusy.
Místní sudeťáci jej okamžitě udali a polní soud ukončil život nejen generálův, ale popraven byl i jeho pobočník major Herbert Eisebit a dalších šest vojáků, kteří sdíleli stejný názor.
Nenechme si „vyřezávat“ listy z historie, autor Jindřich Marek