Ruský zemní plyn svým složením je nejlepší na světě. Nevhodný, až nebezpečný norský plyn ničí v ČR plynové kotle a může dojít i k otravě nebo výbuchu! Mnoho zákazníků si stěžuje na poruchy kotlů. Ruský plyn obsahuje 0.1 mg H2S (sirovodík) na m3. Avšak norský plyn H2S obsahuje oproti ruskému plynu až 2.5 mg/m3, tedy až 25x více. A to je docela problém.
Úvodem z historie
Než jsme plně přešli na využívání zemního plynu, měl v Česku četné využití svítiplyn. Podle technologie výroby obsahoval různé množství toxického oxidu uhelnatého CO (asi 15 %), sirovodíku H2S 20 mg/m3, vodíku H2 38-60 %, obsah veškeré síry S 80 mg/m3 a další. Je zřejmé, že tehdy zhotovené rozvody plynu, i součásti plynových spotřebičů, musely být přizpůsobeny přítomnosti sirovodíku, i čpavku a jejich korozivním vlastnostem. Měď se v rozvodech svítiplynu a v tehdejších plynových zařízeních nepoužívala i vzhledem k jejímu nedostatku a přednostnímu využití v elektrotechnice. Není proto překvapující, že tehdejší plynové spotřebiče dlouhodobě sloužily i při dost častém zanedbání, již tehdy byly rovněž doporučené pravidelné servisní kontroly. Co je však klíčové, to jsou ceny za plyn, které po zničení ruských plynovodů v EU až násobně vzrostly.
Sulfan (sirovodík) H2S se vyskytuje přirozeně v ropě, v zemním plynu i bioplynu. Vzhledem k jeho toxickým vlastnostem nelze v domácnostech používat plyn, který sulfan obsahuje (nad povolený limit), mimo jiné i vzhledem k zápachu po zkažených vejcích. Sulfan způsobuje intenzivní korozi kovů. Jeho přítomnost v plynu má proto za následek poškození armatur a zařízení na zpracování plynu. Proto musí být jeho obsah v zemním plynu, ale i v bioplynu, snižován. Podrobněji ZDE