A tlak na naši republiku pokračoval. Od počátku května se soustřeďovalo v blízkosti československých hranic německé vojsko, v Sasku a ve Slezsku se konala vojenská cvičení, u našich hranic se soustřeďovaly policejní pluky, podobně jak tomu bylo při anšlusu Rakouska.
Češti Němci se připravovali v sudetském pohraničí. V té době byly do Československa tajně přepravovány zbraně a až bude vysíláno z rádia heslo „Altvater“, mělo být započato se sabotážemi, ničení železnic a spojů, přepadávání celnic a policejních stanic. Vzpoura byla plánovaná tak, aby vyvrcholila 22. května, v den voleb, kdy sudetoněmečtí „mučedníci“ požádají o pomoc své bratry v „říši“. Tato výzva měla být signálem pro sudetoněmeckou legii, která byla v Německu organizována a měla vpadnout do naší republiky za podpory jednotek SS.
Reinhard Heydrich
Akce měla být řízena Heydrichovou organizací Sicherheitsdienstu. Dne 20. května, po vysílání hesla „Altvater“ německým rozhlasem, se sešla pražská vláda a vyhlásila částečnou mobilizaci. Do pohraničí bylo vysláno asi 170 000 příslušníků československé armády, aby udrželi pořádek a zabránili jakékoliv nepřátelské akci.
Konrad Henlein (6. května 1898, Vratislavice nad Nisou – 10. května 1945, Plzeň)
První krize byla zažehnána, ale jen na krátkou dobu. Sudetští Němci stupňovali své požadavky. Obsahoval je „Náčrt nového řádu pro vnitrostátní poměry“, který rozvíjel požadavky Konráda Henleina pronesené v Karlových Varech a které ve své podstatě znamenaly likvidaci ČSR. Měly být vymezeny národní celky s přesně vymezenou pravomocí a centrální mocí, která měla být minimální. Následuje opět nepřijatelný plán třetí. V té době se Chamberleinovi podařilo prosadit názor, že je třeba jednat o odstoupení sudetského území. Nic jiného si Hitler nepřál.
Dr. Edvard Beneš marně bojoval o zachování integrity státu. Vedení SdP ve svém tlaku pokračovalo a vypracovalo další variantu svých požadavků pod názvem „Návrh“. Do kruté hry o likvidaci demokratické Masarykovské republiky agresivně vstupují sudetští Němci nepokoji, bitkami, demonstracemi i diverzní činností. Jsou to zejména paramilitární jednotky sudetoněmeckého Freikorpsu. Hitlerův projev 12. září na norimberském sjezdu NSDAP byl již přímým útokem na existenci Československé republiky. Teror je provázen hesly „Lieber Führer macht uns frei von der Tschechoslowakei“. Henlein proklamoval „Chceme domů do říše“.
Přehlídka NSDAP v Norimberku v září 1938 na Adolf Hitler Platz s písní Ich Will od něm. skupiny Rammstein
30. září o půl třetí ráno bylo představitelům Československa, kteří nesměli být u jednání, představiteli Francie a Velké Británie sděleno, že bylo dosaženo dohody. Chamberlein i Daladier dali souhlas k odstoupení Sudet podle požadavků totalitních států, Německa a Itálie. 1. října 1938 vstupuje německá armáda do českého, moravského a slezského pohraničí.
Rok 1938
Lidové noviny, 1938, roč. 46, 16.2.
Sudetský Němec Seyss-Inquard je druhý zástupce tak zvaných důrazně národních míst v rakouské vládě, když jeho jmenování bylo dnes ráno oznámeno, způsobilo tím větší vzrušení, že tento teoretik nacistické ideologie byl postaven v čele ministerstva vnitra vybaveného značnou mocí. Seyss-Inquard byl současně jmenován ministrem bezpečnosti vnitra, zatím co dosud ministerstvo bezpečnosti spravoval sám Schuschnigg…
Lidové noviny, 21.2.
United Press-Berlin, 20. února
Dnešní Hitlerova řeč, která trvala skoro celé tři hodiny a byla osmou řečí, jíž pronesl říšský kancléř v říšském sněmu … kromě jiného vyhlásil, Německo chce chránit zahraniční Němce a mezi tyto zájmy německé říše náleží i ochrana oněch příslušníků národa německého, kteří nejsou s to z vlastní síly si zabezpečit na našich hranicích právo obecně lidské a světově názorové svobody…
SM-Brno, 20. února 1938
Dnešní projev říšského kancléře Hitlera obsahuje oddíl důležitý pro Československo a to tam, kde říšský kancléř mluví o deseti milionech Němců, kteří žijí za hranicemi…
Československo projevilo dobrou vůli vůči německé menšině jednak chováním k této menšině od dob převratových, jednak směrnicemi z loňského 18. února. Stanovisko, že situace německé menšiny v Československu je vnitřní věc československá, bude i nadále zachováno.
Lidové noviny, 12.3., Vídeň 11. března
Schuschnigg: ustupujeme násilí
Německé vojsko počalo dnes na několika místech překračovat rakouskou hranici a pochoduje do Horního Rakouska, Salzburska a Tyrolska. Je doprovázeno oddíly rakouských nacistických legií. …
Ve tři čtvrti na 20. hod. promluvil ve vídeňském rozhlasu dr. Schuschnigg, který měl tuto řeč: „Dnešek postavil nás před těžkou a rozhodující situaci. Bylo mi uloženo, abych podal rakouskému lidu zprávu o této události. Německá říšská vláda dala panu spolkovému prezidentu ultimatum s přesnou lhůtou, podle něhož má spolkový prezident jmenovat spolkovým kancléřem kandidáta jemu uloženému a vláda má být sestavena podle návrhu německé říšské vlády, jinak že německé vojsko vtáhne v této hodině do Rakouska. Konstatuji před celým světem, že zprávy rozšiřované v Rakousku, že propukly dělnické nepokoje, že tekly proudy krve, že vláda není již pánem situace a z vlastní síly nemůže udržet pořádek, jsou vymyšlené od A do Z. Spolkový prezident mi uložil, abych oznámil rakouskému lidu, že ustupujeme před násilím. Poněvadž jsme za žádnou cenu ani v této vážné chvíli nechtěli, aby byla prolévána německá krev, nařídili jsme své branné moci, aby pro případ, že by německá vojsko vtáhlo do Rakouska, ustoupilo bez jakéhokoliv odporu a vyčkalo rozhodnutí nejbližších hodin. … A tak se loučím v této hodině s rakouským lidem německým slovem a srdečným přáním „Bůh ochraňuj Rakousko!“
Ve 23.30 hodin bylo úředně oznámeno, že spolkový prezident Miklos pověřil Seysse-Inquarta v zájmu udržení klidu a pořádku vedením vládních věcí.
Lidové noviny, 19.3.
Hitler o anexi Rakouska přiznává, že dal Schuschniggovi ultimatum. Znovu o ochraně německých menšin v cizích státech … U nás stojí především za povšimnutí, že říšský kancléř opakoval ve své řeči
Z nedávného projevu zjištění, že úprava hranic, která by uspokojovala všechny, není v Evropě možná a ještě tuto myšlenku poněkud rozvedl, naznačiv, že není úmyslem německé říše o něco takového usilovat, ale už na tomto místě přešla řeč znova na milionové masy německé žijící za hranicemi Německa, což byl ovšem úvod k anexi Rakouska.
Lidové noviny, 24.3
Rakouské sebevraždy
Čtyřiadevadesát mrtvých, sto zachráněných. Podle oficiální zprávy vídeňské policie se událo v době od 12. do 21. března 94 sebevražd z politických důvodů a sto pokusů o sebevraždu. Ze známějších představitelů bývalého režimu je to bývalý ministr Neustädter, Stürmer, jenž se zastřelil ve své vile u Mödlingu, dále šéfredaktor Neue Frei Presse Sonnenfeld, který spáchaL sebevraždu zároveň se svou ženou, dále spáchal sebevraždu přednosta Chirurgické kliniky dr. W. Denk a prý také historik Egon Friedell.