Přemysl Votava: Peklo zvané Auschwitz

Nad tou hrůzou před 79 lety tekly slzy osvoboditelů i těch 7650 přeživších. 27. ledna 1945 vojska maršála Koněva na cestě do Berlína osvobodila německý koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).

Osvoboditelé uviděli Peklo

Auschwitz, to byla výkladní skříň nacistického „konečného řešení židovské otázky“. Tedy smrt prací nebo plynem. Obdobný krutý osud čekal i národy slovanské. Kolik řádek v učebnicích dějepisu, je věnováno kapitole dějin II. světové války? Co ví nastupující generace o této hrozné době? Válka, to přece není hra na počítači.

Osvobození Osvětimi Rudou armádou 27.1.1945

S koncentračním táborem Auschwitz je spojena také největší hromadná vražda československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. 8. března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora. Tábor Auschwitz nebyl zdaleka jediným, byl tím největším. Nelze zapomenout ani na osud lidických žen a děti, které byly zavlečeny do německých táborů smrti, 82 lidických dětí bylo zavražděno plynem v Chelmu. Za hitlerovským Německem zůstaly desítky miliónů mrtvých, zmrzačených, ale také zničená města, vypálené vesnice. Je to neodpustitelná vina, kterou ponese německý národ na věky. Naší povinností je udržovat odkaz těch miliónů zcela nevinných obětí. Současný svět je opět plný válek. Spirála zbrojení roste každým dnem, opět umírají ženy, děti…

Před 79 lety, 27. ledna 1945, byl vojsky maršála I.S. Koněva osvobozen KT Osvětim.

Když 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora, byli šokováni. O existenci tábora se dozvěděli jen pár dní před tím, že k Osvětimi dorazili.

Tak otřesné obrazy lidského utrpení nečekali. Nacistický vyhlazovací tábor Auschwitz zůstal noční můrou pro hrstku přeživších. Osvobozen byl před 79 lety, 27. ledna 1945 vojsky maršála I.S. Koněva.

V dokumentu je zmínka o Felixu Kolmerovi.


Nenarodí se opět v nějaké zmatené hlavě nový Drang nach Osten? Těch příkladů choutek v poslední době je až příliš mnoho. Českou republiku nevyjímaje. Před nějakou dobou jistý zmatený starosta z jakési zapadlé pražské obce chtěl vstoupit do dějin a tak na multikáře vyrazil do boje proti Rusku. Byl směšný, přesto se dostal do médií. Z nepochopitelných důvodů považovali za vhodné ho navštívit a nechat se s ním fotografovat Petr Fiala, ale také Petr Pavel nebo Danuše Nerudová. Hodně to o nich vypovídá. Dokonce se mu tleskalo.

Podobně se chtěl národu a světu ukázat další pražský starosta – i on se rozhodl změnit dějiny. V době nouzového stavu za ranního rozbřesku nechal odstranit sochu I.S. Koněva, osvoboditele právě té vzpomínané Osvětimi, ale i osvoboditele Československa, dokonce i vítěze v bitvě o Berlín.

Nabízí se jeden moudrý citát:

V Čechách už tradičně oslavujeme, ale i zručně kamenujeme. A to bez velkého přemýšlení. A tak zapomínáme, že lež, či historická polopravda, jakmile ji připustíme, se s námi povleče jako početní chyba v matematickém příkladu…!

27. leden si připomínáme jako „Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti“. Ctíme toto memento? Není to jen prázdná fráze? Předcházíme zločinům proti lidskosti? Jak vypadá dnešní svět? Po roce 1989 jsme byli plni optimismu. Varšavská smlouva byla zrušena, světoví politici nám slibovali mír na věčné časy. Dnes je tomu spíše naopak, kousek od nás slyšíme opět řinčení zbraní. Komu přinesou dnes či zítra smrt?

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *