Viděl jsem nového kapitalistického člověka. A je to tvor, ze kterého jde strach, ale který zároveň vzbuzuje lítost. Nemá vlastní názor, protože se naučil, že pro maximalizaci zisku je nejvýhodnější žádný nemít. Ale ví, co se od něj vyžaduje.
Je to pravý společenský chameleón. A tak je schopen veřejně vyjadřovat lítost nad ukrajinským konfliktem a počtem mrtvých a v soukromí mezitím nakupuje akcie zbrojovek.
V nic nevěří a nic jej nezajímá – tedy kromě jeho práce. Ta je smyslem celého jeho života a on je připraven jí obětovat úplně vše. Přátelé či rodina jsou nedůležití. Sám sebe vnímá jen jako nástroj, který je potřeba zlepšovat a udržovat. To jej motivuje se čas od času vrhat různými směry – někdy cvičí kvůli zdraví jógu či posiluje, jindy kvůli »výkonnosti« zkonzumuje pervitin nebo si na »odvahu« dá kokain.
Ale potřeba být produktivní, být něco víc, je bič, který nad ním neustále visí a motivuje ho ke stále větším a větším výkonům. A tato potřeba nakonec nevyhnutelně převáží nad snahou se udržovat. Nový kapitalistický člověk je tak tvor odsouzený k vyhoření, ke konzumaci antidepresiv a drog. Pár let je to výkonný pracant a zbytek svého života stráví jako psychická troska.
Tyto protichůdné tendence asi v moderní kultuře nejlépe ztvárnila tragikomická postava Patricka Batemana z filmu Americké psycho.
Přitahuje ho městská džungle
Pokud bychom měli nového kapitalistického člověka blíže klasifikovat, tak jde o predátora, jehož přitahuje městská džungle. V jeho slovníku se často objevují výrazy jako lidské zdroje, profit a ztráta. Lidé jsou pro něj postradatelné nástroje sloužící jen k naplnění jeho cíle, jímž je nekončící maximalizace osobního zisku.
Jako ryba ve vodě se cítí v nejrůznějších kancelářských prostorách či luxusních restauracích. Aby dokázal svoji »úroveň«, tak i navštěvuje různá kulturní představení, ale na ty nahlíží jen jako na příležitost, jak získat nové kontakty či utužit ty staré. Divadlo, opera či balet jsou tak jen záminky pro větší akumulaci sociálního kapitálu. Umění samo o sobě mu nic neříká. Ano, občas ke svému překvapení zjistí, že i on má jisté duchovní potřeby, ale i zde je na prvním místě důležité, aby ho nesvazovaly při práci. Tíhne tak k zen budhismu, který není časově náročný a je dostatečně intelektuálně flexibilní, tudíž nemůže posloužit ke kritice jeho často amorálního chování. Člověka překvapí, kolik různých článků se vůbec věnuje aplikaci zen buddhismu v oblasti managementu.
Přiznám se, že při popisu nového kapitalistického člověka vycházím spíše ze svých vlastních osobních zážitků než z nějakých tvrdých dat. Přesto však existují určité údaje a fakta, které ukazují, jak dlouho s námi tento tvor je a jak moc se za tu dobu rozšířil.
Bc. Vítek Prokop: Svět řídí korporace
Kapitalismus jako takový, vláda peněz, je nekompatibilní s vládou lidu. Protože vám vždycky budou zájmy toho velkého byznysu vstupovat do politiky.
- Jak vlastníci kapitálu a médií ovlivňují politiku a řízení společnosti?
- Kdo a proč v dnešním systému kontroluje informace a využívá propagandu?
- Proč průměrný Čech odpracuje o 100 hodin více než lidé v ostatních evropských státech?
- Co znamená koncept „obrácené totality”?
- Jaké totalitní praktiky jsou v posledních letech na vzestupu?
- Čím současná globální situace připomíná situaci před první světovou válkou?
V roce 1981 vstoupil do kin film „Má večeře s Andrém„ (Pozn. Naší Pravdy: rusky ZDE) – těžko říct, jestli by dnes měl někdo odvahu natočit dvouhodinový film, kde si spolu pouze dva muži povídají v restauraci. Již tehdy se však jedna z postav přiznává: »Když jsem byl mladý, tak jsem myslel jen na umění a hudbu. Teď mi je 36 let a myslím jen na peníze.«
V roce 2022 uživatelé seberozvojové aplikace Headway mohli v průzkumu uvést, co je jejich nejdůležitější cíl. Přes 63 procent Američanů, Britů a Australanů uvedlo, že jejich nejdůležitějším cílem v životě je být více produktivní. Na druhém místě bylo vydělat více peněz. Zdraví a štěstí se musely spokojit se třetím, respektive čtvrtým místem.
Korejsko-německý filozof Byung-Chul Han ve své knize Vyhořelá společnost mluví o sebevykořisťování, kdy je člověk svým pánem a zároveň otrokem. Tento jev je definitivním vítězstvím kapitalismu, kdy si lidé zcela internalizovali přísnou pracovní disciplínu známou z tovární výroby. Co s tím?
Nový kapitalistický člověk je tvor nebezpečný, protože ztělesňuje logiku kapitalismu a jeho naivní víru v nekonečný růst, jenž ohrožuje naši planetu. Je to ale zároveň tvor, který svojí osamělostí a závislostmi na různých farmakách vzbuzuje lítost.
Individuální rady typu »najděte si koníček, odpočívejte, nestresujte se kvůli práci« a podobně nedokážou tento toxický životní styl/filozofii zpomalit, natož zastavit, je to totiž jev způsobený samotnou strukturou společnosti, v níž žijeme. Jedinou účinnou protilátkou proti novému kapitalistickému člověku tak může být revoluční akce.
Popsal jste stávající stav velice dobře.
Povím Vám, co si myslím. Ze současného stavu společnosti existuje jediné východisko – přechod od kapitalismu k socialismu. Ovšem, jsem si vědom toho, že tohle světová elita již nikdy nedovolí, včetně Ruska a Číny (tamější režim rozhodně socialistický není).
A navíc, jak jste správně uvedl: „Jako by nikdo z občanů nejevil zájem o svůj osud a nedokázal reflektovat události, zásadně ovlivňující jeho existenci. … Zbylým 80 % občanstva je všechno ukradené a jsou politicky impotentní.“ Tento obecně rozšířený nihilismus plebsu je snad ještě větší překážkou k nastolení pokroku, než elita sama i s celým svým výkonným aparátem. Bohužel. ((
Tohle neni legrace, ani akademicke tema: elity opravdu tvori NOVEHO cloveka.
Vznika novy lidsky kulturni druh, neschopny prijimat zkusenosti predchozich generaci a odmitajici racionalni argumentaci, oprenou o realne udalosti.
To bychom mohli popsat jako jeho zakladni vlastnost: prislusnost k ideologicky spriznene skupine je u noveho cloveka silnejsi, nezli pud sebezachovy.
Proto take NOVY clovek- v tomto smeru jde o historickou vyjimku.
Zatimco doposavad se vetsina populace chovala rozumne a sebedestrukci trpely jen sekty, ci prilis radikalni jedinci, dnes jsou tim zachvaceny cele generace.
Ty se nachazi v urcitem druhu vzduchoprazdna: minulost pro ne neexistuje a budoucnost vnimaji jako ideovy konstrukt, bez vztahu ke skutecnosti.
Pritomnost travi bezduchym bojem se „starym“ clovekem, jejich opovrhovanym predchudcem.
Osobne mi to pripomina kulturni/modifikovanou kolektivni hysterickou obrnu.
Skvely clanek, dekuji!
Pane Luzr, příjemný páteční večer Vám přeji.
S Vašimi slovy plně souhlasím. Sotva lze co dodat. Snad jen jedno. Jak se lze z tohoto marasmu dostat ven? Ovšem, lze-li vůbec…
Dobry vecer, admine…
Predne ke kategorizaci: Osobne vidim NOVEHO cloveka, coby novy biologicky druh v ramci socialnich charakteristik (tedy ne, ze by se menil morfologicky).
Kapitalistickeho noveho cloveka chapu jako podskupinu NOVEHO cloveka (dale jako treba cloveka ekologickeho, konzumniho, NGO-cloveka, multikulti atd.).
Ale snad je jasne, ze homo capitalisticus, v clanku popsany, je nejzajimavejsi podskupinou: nejpocetnejsi, nejvirulentnejsi, nejodolnejsi, zkratka nejnebezpecnejsi.
Reseni maji v rukach elity, ktere musi rozhodnout kdy a jak skonci kapitalismus.
Bud se to stane dobrovolne-uvedomenim (i elity maji deti a tim padem i obavy) a system bude pravne-mocensky (shora) transformovan do nekapitaloveho (zde hraje rozhodujici roli vlastnicke pravo a jeho omezeni).
Anebo se evolucnim zpusobem vyvine „kapital“ -mocensky pivot- , ovsem jiny, nezli penezni (rozhodujici roli namisto penez prevezme jina forma moci). A objevi se nove elity, ridici spolecnost na novem principu.
Vzpomente na Francouzskou revoluci, kdy si slechta nedovedla predstavit jiny mocensky uchop, nezli skrze drzbu pudy. A pak ji vypalil rybnik opovrhovany majitel spinave manufaktury z predmesti a pudu slechte vykoupil.
Ted to muze byt podobne…forma noveho druhu nepenezniho kapitalu je ovsem zatim neznama.
*
My jsme zrozeni do mezidobi a nezbyva nam, nezli pozorovat a trpet.
Jedine, co muzeme delat, je predavat svuj pohled, vedomosti a zkusenosti dale, mladsim generacim. To jsou nase zbrane, to je nase forma boje. A nepodcenujme je a ucme se umeni subverze, to je totiz zbran hromadneho niceni, musi byt ale dobre ovladana, s trpelivosti.
*
A na konkretni otazku konkretni odpoved:
Z marastu se momentalne ven dostat nelze.
Marast musi bud vyschnout, anebo byt odplaven bystrou vodou. A obeti budou, to je jasne. Zivot je hnusnej 🤡
Váš závěr odpovídá i mému pohledu na věc. Jen doplním, že kapitalismus VŽDY inklinuje k fašismu. Leccos je popsáno ZDE. Vyjádřil jsem se dole pod článkem.
Diky za odkaz, vyborny clanek!
Uplne souhlasim, admine.
Jenom dodam:
Fasismus je mobilizacni zpusob vlady, v dejinach nijak neobvykly. Kazda spolecenska krize musi skoncit v nejakem druhu fasismu, coz je forma krizoveho managementu.
Nase stavajici specifikum spociva ve zvysenych technickych moznostech modifikace fasisticke vlady.
Z toho vyplyva i nebezpeci: diky technologiim, coby prodlouzene ruce moci se zda pravdepodobne, ze krizove fasisticke rizeni neskonci s prekonanim krize, ale bude nastoleno coby nova norma: tech-fasismus.
Příjemnou sobotu Vám přeji.
Tahle Vaše slova považuji za klíčová: „krizové fašistické řízení neskončí s překonáním krize, ale bude nastoleno coby nova norma: tech-fašismus“. Naprosto ukázkově to dokumentuje zcela nedávná celoplanetární doba kovidová, coby fašismus par excellence. A protože s jídlem roste chuť, ONI se nezastaví, podrobněji ZDE. Výborně se k věci vyjádřil můj oblíbený autor P.C. Roberts: ZDE.
Za naprosto klíčový moment považuji letošní květnový podpis Pandemické smlouvy WHO v Ženevě. Tohle vidím jako Mnichovskou dohodu II, avšak s mnohem hrůznějšími důsledky než Mnichov z konce září 1938. Proč? Z toho důvodu, že se tomuto děsivému útoku proti lidstvu jako celku naprosto vůbec nikdo nebrání, tedy ani Čína a Rusko ne. Z uvedeného plyne, že organizace boje NWO pod vedením WEF a WHO za zlatou miliardu je skrz naskrz prorostlá jako nádor všemi vládami na této těžce zkoušené planetě. Chtělo by se říci, že už ani není v kohokoli doufat coby zachránce. Snad už jedině na Vis Maior se lze spolehnout.
Ano, Spars a kovid…vyborne clanky! Krome toho i ja jsem pravidelnym Robertsovym ctenarem.
Vite, u me se za posledni rok zmenilo to, ze kdyz prectu nejaky kvalitni clanek, s nevoli zjistim, ze k nemu nemam co rici.
Situace je prehledna, fakta zrejma a trend presvedcivy…dobre, ale co dale, jak se k tomu vyjadrit?
Vubec nevim, je to, jako bych mel prinosne komentovat svoji jizdu autobusem, jiz absolvuji kazdy den:
Odesel jsem z bytu, zavrel dvere, dosel na stanici, kde stali mne jiz znami spolupasazeri.
Pak prijel ocekavany autobus, ja nastoupil a sedl si na sve obvykle misto. Autobus se rozjel.
Dobre…a co jako?
Probehl znamy dej, temer zautomatizovany a ja nemam uz ani silu se k nemu vyjadrit. Vsechny okolnosti jsou zname a maji svuj predvidatelny konec.
Tak to mam i s dnesnim fasismem.
–
Krizove udalosti probehly v dejinach vetsinou z duvodu selhani elit. Dnesni situace je nova v tom, ze selhaly nejen elity, ale i lid.
Jako by nikdo z obcanu nejevil zajem o svuj osud a nedokazal reflektovat udalosti, zasadne ovlivnujici jeho existenci.
A pokud ano, pak v horsim pripade aktivisticky podporuji neblahy trend (zrejme v nadeji, ze se jim to vyplati).
A v lepsim pripade podporuji revoltu, ovsem s vyrazne kontraproduktivnim vysledkem: moc kazdou revoltu asimiluje a prevrati ve svuj prospech.
Zbylym 80% obcanstva je vsechno ukradene a jsou politicky impotentni.
–
Take nevidim jiny faktor zmeny, nezli vis maior, to priznavam.
Za vyraz vyssi sily povazuji i moznou cernou labut- to proto, ze vseobecne panuje presvedceni, ze vse je v poradku a nepravidelnosti, ktere vidime, jsou pouhymi vyjimkami.
Z tohoto pohledu je cerna labut, drobna udalost, spoustejici kaskadu krizi az mozneho kolapsu, take udalosti, prichazejici odkudsi z vysky a v ramci mozne diagnostiky de fakto neexistujici.