Od chvíle, kdy Babišova vláda před čtyřmi lety vyhlásila nouzový stav a začala zavádět přísná covidová opatření, zrychlily se četné národní i globální procesy.
Státní dluh narostl, což přispělo k inflaci a devalvaci měn; počet lidí závislých na státu vzrostl, částečně proto, že mnoho malých a středních podniků v důsledku lockdownu skončilo.
Nadnárodní společnosti, které si vzaly příklad z velkých správců aktiv, kteří je ovládají, posílily svoji moc, což je povzbudilo k tomu, aby své krizové aktivity propříště opět koordinovaly s vládami.
Školství šlo dolů a ochromila se tak mládež, jež jsme chtěli chránit ze všeho nejvíce.
Mluvit o těchto a dalších důsledcích reakce na covid se většinou stalo tabu, pokud nepřijmeme historii psanou covidovými vítězi. Pandemická úmluva, která čeká na schválení, by v budoucí krizi podobné té covidové umožnila tyto a další procesy posunout o úroveň výš. Čeští zákonodárci by si to před schválením mezinárodní dohody měli pořádně nastudovat.
O autorovi podrobněji ZDE