Státní duma a Rada federace RF připomněly Miloševičovu prorockou výzvu k Rusům po bombardování Jugoslávie

Rusové!

Nyní se obracím na všechny Rusy, obyvatele Ukrajiny a Běloruska… Podívejte se na nás a zapamatujte si:

Udělají s vámi totéž, pokud se pooddělujete a odhalíte slabiny. Západ, ten vzteklý pes na řetězu, se vám zakousne do hrdla. Bratři, vzpomeňte si na osud Jugoslávie! Nedovolte jim, aby se i vůči vám zachovali stejně.

Rusové, k čemu je vám Evropa? Těžko najít jiný, stejně vším zabezpečený národ, jako jste vy. To Evropa vás potřebuje, ne vy ji! Je vás tak mnoho, celé tři státy a nejste jednotní. Všechno máte své: hodně půdy, energie, paliv, vody, vzduchu, máte vědu, průmysl, kulturu…

Nyní je zcela zřejmé, že tato slova z posledního projevu jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče ke Slovanům jsou prorocká. 25 let po děsivém bombardování Bělehradu zeměmi NATO tato slova znovu zazněla mezi zdmi ruského parlamentu.

Slobodan Miloševič s manželkou Mirjanou Markovičovou r. 1996. Když zemřel (11.3.2006), na jeho pohřeb údajně přišel až půlmilión lidí.

V obou komorách parlamentu ve středu zazněly vzpomínky na události z března 1999. „Jaro je nejkrásnější období na Balkáně“, poznamenal poslanec Státní dumy Konstantin Zatulin (strana Jednotné Rusko). Ale ne jaro před 25 lety. Od března do června 1999 NATO bombardovalo Jugoslávii.

Bylo zabito přes dva tisíce civilistů. Na Bělehrad bylo vypáleno 2 300 řízených střel a shozeno 14 tisíc bomb. Následky použití granátů s ochuzeným uranem, kterými NATO zasáhlo Srby, pociťujeme dodnes. Došlo k nevratným škodám na životním prostředí, jejichž rozsah si nikdo ani netroufá odhadnout. Počet pacientů s rakovinou stále roste.

Nyní, o čtvrt století později, vidí naši politici balkánskou krizi úplně jinak. Toto již není samostatná válka „sama o sobě“.

Toto je první událost v řetězci monstrózních incidentů, které vydláždily cestu k dislokovanému a krvavému unipolárnímu světovému řádu. Nežádoucí režimy a vůdci byli vymazáni z povrchu zemského. Po zničení Jugoslávie a Slobodana Miloševiče to byl Irák, pak Libye. Staly se na léta zeměmi bez státu – uvedl šéf mezinárodního výboru Státní dumy Leonid Sluckij (Liberálně-demokratická strana Ruska).

Senátor Tejmuraz Mamsurov mezi zdmi Rady federace připomněl jednu větu, která každého normálního člověka ohromila: „humanitární bombardování“. Tento nesmysl byl poprvé vysloven v roce 1999 a konkrétně ve vztahu k Jugoslávii:

Václav Havel

Prezident České republiky Václav Havel, tento zapálený lidskoprávní aktivista, příklad filantropie, jak nám byl tehdy prezentován v rozhovoru pro francouzský Le Monde, označil zničení Bělehradu zeměmi NATO za „humanitární bombardování“. Taková hnusná milost.

Madeleine Albrightová

V čem je lepší než další „obyvatel pekla“ – lady Albrightová, která vraždy stovek tisíc dětí v Iráku označila jako „cenu za demokracii“? Je stejný [on] a na stejném místě, kde je nyní ona.

Vše, co země NATO pod vedením Spojených států provedly s Jugoslávií, nebylo nic jiného než zkušební balónek v řetězu oranžových revolucí a technologií na Majdanu. Obecně existuje bolestně mnoho scénářů, kdy se balkánská krize protne s tou ukrajinskou. Jakoby je psal stejný šílený scénárista. I když proč „jakoby“?

Vezměte si například bod, odkud není návratu. Bombardování Jugoslávie začalo konvenčním „Buči“ – inscenací něčeho tak strašného, ​​po kterém zbývá jen silový scénář. V čem přesně spočíval, připomněl bývalý hlavní představitel Ruské federace při NATO a nyní jeho zástupce generálplukovník Viktor Zavarzin (strana Jednotné Rusko):

Někteří Albánci zemřeli. Oni (pozn.: NATO) řekli, že to byli Srbové, kdo zničil lidi. A že mrtví byli civilisté. To není pravda. Nezávislé zkoumání ukázalo, že na šatech mrtvol nebyly žádné díry po kulkách a na prstech mrtvých byly stopy střelného prachu. To znamená, že to byli vojáci, nikoli civilisté.

Generálplukovník si je jistý: NATO by nenechalo Jugoslávii samotnou. Pro Západ byla příliš chutným soustem a prezident Miloševič byl kostí v krku. Incident s mrtvými Albánci se stal důvodem pro zahájení „humanitárního bombardování“.

Když to začalo, ruský premiér Jevgenij Primakov otočil letadlo nad Atlantikem a odmítl letět do Států.

„Proč létat, když zabíjejí naše bratry?“ – Komunistický vůdce Gennadij Zjuganov připomněl slova, která tehdy Primakov pronesl.

Bývalý premiér Viktor Černomyrdin, kterého Jelcin jmenoval zvláštním představitelem pro řešení balkánské krize, se však vydal jinou cestou. Přesvědčil Slobodana Miloševiče, aby přijal ultimátum NATO.

Konstantin Zatulin vzpomínal, jak to bylo:

Miloševič se zeptal: „Co se stane, když to nepřijmu?“ Pak Viktor Stěpanovič mávl rukou přes stůl a smetl z něj všechny šálky a sklenice. „To se pak stane s Bělehradem“, odpověděl expremiér.

Výsledek politiky, kterou dnes poslanci nazývají smírčí, je znám. Miloševič zemřel ve vězení v Haagu. Jugoslávie se rozdělila na několik států. Srbové se stále nemohou vrátit do Kosova a Metochie, navzdory rezoluci Rady bezpečnosti OSN známé jako Dokument 1244. NATO a jeho spojenci nadále roznáší své „mírové“ bomby po celém světě pod rouškou tvrzení, že bojují „za hodnoty svobody a demokracie“.

„Uveďte jediné místo, kde vytvořili mír a pořádek? Všude samá krev. Všude se tak chovají a nyní se také zaměřili na asijsko-pacifický region, aby tam zřídili své základny“, řekl rozhořčeně Viktor Zavarzin.

Dalším článkem řetězu zrozeným v roce 1999 je nastolení neonacistického režimu na Ukrajině. S její pomocí se Západ pokusil udělat to, co už jednou bylo: postavit jeden lid proti druhému, postavit je proti sobě, rozdělit velkou zemi na mnoho střepů. Přesně před tím varoval Slobodan Miloševič.

„Je dobře, že si to po 25 letech alespoň uvědomili“, řekl Gennadij Zjuganov s hořkostí v hlase.

Aby se povědomí dostalo i do dalších zemí, Státní duma a Rada federace představily všechna fakta o balkánské krizi a své myšlenky ve výzvě k OSN a parlamentům světa. Obě komory schválily dokument jednomyslně.

Autor: Taťána Antonová
ZDROJ (překlad Naše Pravda)