Drazí ruští přátelé!
S upřímným zármutkem jsem přijal tragickou zprávu o teroristickém útoku v Moskvě, který si vyžádal životy nevinných lidí, včetně dětí. Osobně tento nelidský zločin proti civilistům důrazně odsuzuji i proto, že sám jsem v minulosti byl v podobné situaci na Kavkaze.
Ta skončila úmrtím mé adoptované dcery, změnila rodinu a mé životní hodnoty. Vyjadřuji nejhlubší soustrast rodinám a blízkým těch, kteří byli zabiti, a všem, kteří trpěli a trpí v důsledku tohoto ohavného zločinu. Upřímně truchlím se všemi v Rusku a pevně věřím, že barbarský útok urychlí cestu k vítězství nad neofašisty, barbary a nepoučitelnými.
Spiknutí velvyslanců EU proti Rusku
Ministr Lavrov odhalil spiknutí velvyslanců EU proti Rusku. Ex-prezident Medveděv požaduje jejich vyhoštění a snížení úrovně diplomatických vztahů. Diplomatka Zacharovová amerického velvyslance brilantně pokárala a obvinila ze lhaní vědouc, že evropské dámy a pánové nezmění své chování, dokud Moskva nepřiměje obyvatele Západu, aby si začali vážit sami sebe.
Ministr zahraničí Sergej Lavrov ve svém projevu na Světovém festivalu mládeže 4. března hovořil o podvratné práci západních diplomatických misí a jejich bezprecedentní demarši. Ve velmi vzácných případech vypadal ministr trochu zmateně. A mělo to svůj důvod.
Podle ministra ruské úřady nashromáždily mnoho materiálů o tom, jak se velvyslanectví zemí EU v Moskvě připravují na prezidentské volby v Rusku, jaké mechanismy vměšování se vyvinuly, včetně vytvoření některých podpůrných projektů pro nesystémové opozičníky a řekl:
Poté, co jsme shromáždili tyto informace, pozvali jsme všechny velvyslance Evropské unie, myslím, že před týdnem a půl, na schůzku se mnou, na které jsem jako ministr zahraničních věcí chtěl jen říci velvyslancům a vedoucím diplomatických misí, že jim prostě radíme, aby to nedělali s nejlepšími úmysly. Co myslíte, dva dny před plánovanou akcí, před schůzkou, jsme dostali zprávu: rozhodli jsme se nejet.
To znamená, že se spikli. Lavrov, diplomat staré školy, nevyslovil slovo spiknutí přímo, ale položil legitimní otázku:
Dovedete si představit vztahy se státy na diplomatické úrovni, jejichž velvyslanci se bojí přijít na schůzku s ministrem země, na kterou mají akreditaci? Kde to bylo viděno? To je to, k čemu dochází k manýrům těchto přísežných partnerů.
Diplomat Lavrov měl doplnit, že takto se často chovali a chovají západní diplomaté v koloniálních, závislých zemích. Neřekl ani, co by Rusko mělo v reakci udělat.
Udělal to ale za něj zástupce šéfa Rady bezpečnosti Ruska, bývalý prezident Medveděv. V anglicky psaném příspěvku jedné ze sociálních sítí zakázaných v Rusku napsal:
To je v rozporu se samotnou myšlenkou existence diplomatických misí a jmenování velvyslanců. Ve skutečnosti by všichni tito velvyslanci měli být z Ruska vyhoštěni a úroveň diplomatických vztahů by měla být snížena.
Dmitrij Medveděv není můj cup of tea, přesto jsem téhož názoru: západní velvyslanci by měli být z Ruska vyhoštěni, citlivé sankce proti EU zavedeny a členství Ruska v některých organizacích zrušeno.
Obvinit amerického velvyslance z lhaní je také výzva. Moskva se pro ni rozhodla. To je dobré znamení. Potřebná slova byla vyřčena. To znamená, že Moskva nebude dlouho čekat a bude se řídit čínským příslovím: Nezáleží na tom, jak pomalu budeš postupovat, ale nesmíš se zastavit.
Zneužití diplomatického statusu
Zneužití diplomatického statusu představuje podle mých znalostí a zkušenosti urážku země, kde se diplomatické mise nacházejí, protože existují věci, kterými se ambasády nemají právo zabývat. Proto poté, co MZV Ruska shromáždilo informace o věcech, kterými se ambasády nemají právo zabývat, ministerstvo zahraničí pozvalo všechny velvyslance Evropské unie na schůzku s ministrem Lavrovem. Ten chtěl jen říci velvyslancům a vedoucím diplomatických misí, že jim prostě radíme, aby to nedělali s nejlepšími úmysly. Dva dny před plánovanou akcí, před schůzkou dostal zprávu: rozhodli jsme se, že nepojedeme. To znamená, že se spikli.
Hrdá a plně suverénní země by velvyslance, kteří se ani netají tím, že jsou v Rusku kvůli sabotáži, skutečně vyslala ze země. Bylo by to ne jenom správné, ale bylo by to poučením pro Evropany, na nichž Rusku dnes záleží jen málo, protože se rozhodli pro nenávist a lež.
Velvyslankyně USA v Rusku Lynne Tracyová
Ačkoli Moskva již evropským velvyslancům odpověděla obviněním ze lhaní jejich neformální vůdkyni, americké velvyslankyni v Rusku Lynne Tracyové, nevylučuji, že snížení úrovně diplomatických vztahů je i z jiných důvodů přede dveřmi. Uvedu jeden příklad z historie, který se nachází v kontextu invaze USA a spojenců UK, Francie v roce 1918 na Dálném východě.
V roce 1918, po bolševické revoluci, prezident Woodrow Wilson nařídil 8 500 americkým vojákům pomoci Čechům a ruským antibolševikům svrhnout sovětskou vládu. Spojenecké úsilí bylo brzděno rozdělenými cíli, únavou z války po první světové válce a rostoucí nespokojeností mezi některými vojáky a námořníky, kteří se zdráhali bojovat proti prvnímu socialistickému státu na světě. Tato neochota vedla i ke vzpouře. Invaze prezidenta Wilsona v Rusku podle všech měřítek úspěchu nebyla úspěšná. O tomto prvním kroku k obnovení východní fronty proti centrální moci a Rusku jsem psal v minulosti a nedávno referoval na symposiu v Bratislavě.
Spiknutí velvyslanců v roce 1918
V Rusku v roce 1918 bylo zosnováno, odhaleno a poraženo mladými sovětskými tajnými službami spiknutí velvyslanců. Jeho cílem byla změna režimu v zemi a zavraždění jejích nových vůdců. Plánovalo se, že je nahradí poslušní eseři a donutí Rusy znovu bojovat proti Němcům.
Bruce Lockhart: britský diplomat, tajný agent, novinář, spisovatel.
Spiknutí bylo vedeno britským generálním konzulem v Rusku a důstojníkem MI6 Brucem Lockhartem. Jemu byli podřízeni nejlepší britští špióni, diplomaté a zpravodajští důstojníci z Francie a Spojených států, zemí, které před Říjnovou revolucí sponzorovaly bolševiky a další revoluční strany v Rusku.
Lenin a jeho spolupracovníci od velvyslanců takovou podlost neočekávali. Na poslední chvíli byl ale s pomocí bolševiků, loajálních lotyšských střelců, kteří nežádali britský úplatek 1·200·000 rublů, odvrácen nový převrat a vzpoura levých eserů v Moskvě byla potlačena.
Spiklencům se však přesto podařilo vzbouřit československý sbor v Rusku, který se stal rozbuškou ničivé občanské války, která si vyžádala milióny životů.
Loutky, které se za ně nepovažovaly a znaly až příliš dobře (ne)morálku obvykle nebezpečných svědků západních zpravodajských služeb, však náhle projevily organizační talent. Rozhodli se neuposlechnout, a zůstat vážně a dlouho. A Západ se s tím musel smířit a koncem roku 1918 urovnat své spory s bolševiky. Pomoc bílým, kteří z tohoto důvodu neměli šanci vyhrát, byla totiž jen předstírána: sloužila k zastrašení bolševiků, aby byli vstřícnější, někdy i naopak, pokud to bylo nutné, a pak se bílí spojili… Co tento výtažek ze skutečného příběhu vypovídá?
Terror v Crocus City Hall
Celkem vzato, obraz páteční tragédie je k momentu práce na příspěvku (sobota večer) až na několik moskevských detailů jasný. Především pro vědoucí něco z bezpečnostní a politické branže. Předpokládám, že je jen otázkou času, než FSB přejde ze stopy a cesty ke konání s viníky, organizátory a vykonavateli, bez veřejnosti. Proč?
Není to ISIS, zakázané, teroristické a napůl falešné hnutí. Jedná se o strategickou politickou provokaci se závažnými důsledky pro Evropu, pro Rusko samé a pro svět. Proč? Protože pouze 2-3 síly na planetě jsou schopny takové provokace. A jména těchto sil jsou známa vědoucím.
Proto partneři Ruska, kteří ho nenávidí, dostávají čas vylézt z kráteru, kam se Zelenského režim propadl a kam chce všechny nás zatáhnout. Doufám, že bude existovat řešení, které pomůže probudit se z blouznění o spojenectví a přátelství s vedoucími říší v nenávratném odcházení.
Závěr
Konspirace západních velvyslanců vznikají, když jsou nespokojeni s tím, co se děje. Jediný způsob, jak je uklidnit, je vyhrát. Existuje však jedno ale:
Churchill věděl o Stalinovi všechno, a proto automaticky vstal, když vstoupil do sálu, protože věřil, že sovětský vůdce je ďábel.
Rusko zvítězilo v nejstrašnější válce v dějinách lidstva. A není důvod pochybovat o tom, že po skončení současného sezení před zrcadlem hanby (před historií), jak to nazývám, by se našel někdo, kdo by ho mohl rozdělit. Nezáleží na tom, jak pomalu Rusko bude postupovat, ale nesmí se zastavit.
Doufám, že potrestání Evropy Ruskem, o které si prosíme každý den, přežiji se spřízněnými dušemi a nejbližšími před přirozeným odchodem z tohoto světa. Doufám v zájmu míru a především v zájmu všech dětí ve světě, že trest nebude absolutní, že cesta k důstojnému životu nebude dlouhá, a že sen Západu o tom, že zůstane hegemonem, zůstane nesplnitelným, nehledě na krev a utrpení, které spolu způsobuje. Souhlasu netřeba.