Ne nebojte se, nezbláznil jsem se a nechci být upálen na inkviziční hranici Fialy a Stříže, i když po pravdě řečeno, za pouhé tři měsíce se situace silně změnila a myslím si, že na konci roku, ochranka premiéra bude muset vybírat kanály, kterými je ještě bezpečno pro něho procházet.
V naší západní bublině je nám stále namlouváno, jak je Rusko izolované. Otevřeně to neplatí ani o Západě. Putinovi pořád někdo telefonuje či jej navštěvuje, kdo patří k Západu. Tu rakouský kancléř, tu francouzský prezident, tu spolkový kancléř, tu izraelský premiér a až válka skončí zcela určitě se dveře v Kremlu netrhnou. Jen Zeman se nemusí třást odporem, že ho Putin pozve…
Takhle asi nevypadá izolovaný státník. A když se mluví o izolaci, a hovoří o ní například Emanuel Macron, tak je dobré si uvědomit, že právě Afričané díky koloniální minulosti Francie Francouze ve svých zemích odmítají a Putinovo Rusko a jeho Wagnerova skupina jsou nanejvýš ceněným příspěvkem v boji proti islamistům. Ale ono je to ještě jinak. Západ je s Ruskem ve válce a proto je jeho propaganda ostře protiruská, ale nezápadní svět vidí Rusko a Putina přesně naopak. Jeho historické zkušenosti s kolonialismem či západním imperialismem, zejména americkým či britským, s krutými válkami v Iráku, Libyi, Sýrii či svrháváním nepohodlných vlád v Latinské Americe, či prostě jen se šikanou kvůli účelovému porušování lidských práv nese svou daň. I proto ať se Západ, tedy oněch 40 zemí, které se spojily proti Rusku, snaží sebevíc, postoj nezápadního světa není schopen obrátit ve svůj prospěch.
V souvislosti s totální válkou Západu proti Rusku (jak ji EU sama označila) se Západ pokusil vyvinout extrémní propagandistickou kampaň v Africe, aby obrátil nálady afrických státníků proti Putinově Rusku, že zadržuje či krade atd. ukrajinské obilí, aby se nedostalo do nepochybně sužované Afriky.
Jak to ovšem může v nezápadním světě dopadnout?
Senegalský prezident vítá Putinův slib uvolnit blokované ukrajinské zrno.
V Politicu.eu vyšel rozhořčený článek příslušného redaktora, že se šéf Africké unie, senegalský prezident Macky Sall, setkal v Rusku s prezidentem Vladimirem V. Putinem ve snaze zajistit dodávky obilí ze země a uvádí, že předseda Africké unie potvrdil slib Ruska, že umožní bezpečný vývoz ukrajinských zásob obilí po setkání s prezidentem Vladimirem Putinem v Soči. Autor vyčítá předsedovi Africké unie, že ještě v úterý, na setkání s představiteli EU uváděl, že ruská propaganda, která ze světové potravinové krize obviňuje západní sankce, se již šíří v Africe, na kontinentu, který je silně závislý na dovozu potravin a hnojiv z Ruska a Ukrajiny. Ale po setkání s Putinem jen o tři dny později se Sallovo poselství nápadně podobalo moskevské linii.
Snad ještě zajímavějším dovětkem byl konec článku, který dokládá, že západní podoba příběhu o Ukrajině pro Afriku zjevně neplatí: „Sall se setkal s Putinem po boku Moussy Faki Mahamata, předsedy Komise Africké unie (obdoba evropské Ursuly von der Leyen, který hovořil o „historických, silných bratrských vztazích mezi Ruskem a Afrikou.“ To nemá chybu. Pochopitelně, že text v této podobě mainstreamoví novináři nepřevzali.
Podobně rozhořčený komentář přinesl i deník New York Times, který se urazil, že cesta, během níž se pan Sall zmínil o svém „drahém příteli Vladimirovi“, hrála přímo do rukou pana Putina tím, že mu nabídla další nástroj k využití rozporů v mezinárodní reakci na jeho brutální útok na Ukrajinu. Roztomilé…
Alespoň autor korektně přidává, že mnoho afrických zemí je již rozpolcených ohledně trestající západní kampaně sankcí proti Rusku z důvodů, které zahrnují jejich závislost na ruském prodeji zbraní, přetrvávající sympatie z dob studené války a vnímání západních dvojích standardů. Kontinent navíc těžce trpí.
Rusko a Ukrajina obvykle zásobují asi 40 % potřeb pšenice v Africe, kde ceny obilí vzrostly v uplynulém roce o 23 %, uvádí OSN. V oblasti Afrického rohu zanechalo podle Organizace spojených národů ničivé sucho 17 miliónů lidí hladovějících, většinou v částech Somálska, Etiopie a Keni. Více než 200 000 lidí v Somálsku je na pokraji hladomoru.
Tváří v tvář takové naléhavé potřebě je nepravděpodobné, že by mnoho afrických zemí váhalo před nákupem obilí dodaného Ruskem, bez ohledu na to, odkud pochází, řekl Hassan Khannenje, ředitel Horn International Institute for Strategic Studies, výzkumného orgánu v Keni.
„To není dilema“, řekl pan Khannenje. „Afričanům je jedno, odkud berou jídlo, a pokud o tom někdo moralizuje, mýlí se.“ „Potřeba jídla je tak vážná“, dodal, „že to není něco, o čem by měli diskutovat.“
Ukrajinští představitelé, jejichž hlavní metodou (a to je má poznámka, ne redaktora New York Times) je agresivní vydírání, uvedli, že řešením afrického potravinového problému je větší globální tlak na ukončení války. Ukrajina vidí sobecky jen sama sebe a nezajímají ji problémy jiných. A podobně uvažuje i celý Západ.
Putin si prostě jen počká.