Jestliže člověk už opravdu hodně pamatuje, bývá v pokušení věřit tomu, že se dějiny opakují. Proto si občas všímám i nenápadných náznaků, které tomu nasvědčují.
V době, kdy jsem vyrůstal, Československo a vlastně celá Evropa procházela obdobím nedostatku potravin a spotřebního zboží, což původně způsobila válka a válečné hospodářství. Logickou odpověď na tento problém představoval přídělový systém, tedy prodej na lístky. Původně se týkal potravin, pak přibyl textil a obuv, píše v komentáři pro PrvniZpravy.cz Jaroslav Bašta.
I když II. světová válka skončila, u nás doma k návratu k normálním poměrům nedocházelo kvůli ekonomické transformaci po roce 1948. Ta nejvíc ze všeho postihla potravinářství a zemědělství. Tam dle sovětského vzoru probíhala kolektivizace, v níž po relativně dlouhé období byly fungující malé soukromé podniky nahrazeny nefunkčními zemědělskými družstvy a státními statky. Proto přídělový systém potravinových lístků vydržel až do roku 1953, a mimo jiné byl zrušen kvůli bouřím a protestům po měnové reformě ve stejném roce. Pak se projevily schopnosti českých obyvatel a naše země se pomalu přibližovala vývoji na západ od našich hranic.
Společnost nedostatku se postupně měnila na společnost (relativního) nadbytku. Naplno jsme se do tohoto trendu zařadili až po roce 1989. Před zhruba pěti lety paní Historie zařadila zpětný chod a hlavním heslem budoucnosti ekonomiky se stalo uskrovňování se. Pochopitelně jenom pro střední třídu, která má být vedením Evropské unie pěkně po bolševicku postupně zlikvidována. Volání po její nivelizaci (rozuměj zbídačení) se skrývá pod líbivými tezemi o zaručeném příjmu, což je naplnění druhé poloviny starého komunistického hesla – „Každému dle jeho potřeb.“ Pro naši dobu je typické, že o té první polovině, která hovořila o povinnostech, se nemluví. Ideologicky se to zdůvodňuje snahou zachránit planetu.
Současné vedení Evropské unie vehementně prosazuje Green Deal, tedy faktickou destrukci průmyslu a energetickou chudobu. Úspěšně usiluje o likvidaci zemědělství, což povede k nedostatku potravin. (Fialova vláda to řeší podobně jako komunisti po roce 1948 – snaží se fungující velké agropodniky nahradit malými „farmami“, které zajistí maximálně 8 % spotřeby potravin). Pak veškerou moc získají ti, kdo budou přerozdělovat. Zavedou nám virtuální potravinové lístky, energie si budeme moci koupit pouze se státním (či unijním) příspěvkem. Nepochybuji, že nám to osladí báječným čínským vynálezem zvaným sociální kredity, který dokáže eliminovat jakýkoliv občanský odpor.
S ohledem na politiku české vlády očekávám, že to bude naše republika, která v budování společnosti nedostatku a bídy bude unijní avantgardou. Když si to necháme líbit.