Marek Řezanka: Nástroj pro básníka

Štvaní do války je jen metafora?
Co nám ta vládní drzost všechno říká?
Že s námi někdo neskutečně orá,
a že je na tom špatně republika.
Jeden smí všechno – s druhým se zle smýká:

Jedni jsou svatí – druzí „dezoláti“.
Tyhle dva metry autorům se vrátí.
Když hraje šmíra, ať je bez publika.
Ať tato vláda v nicotě se ztratí:
Metafora je nástroj pro básníka.

Pozná již kořist svého predátora?
Zatím zde bují zhoubná politika:
Asociální, diktovaná shora.
Dožít se penze? Koho se to týká?
Na rozklad státu je již metodika:
Zbídačit masy – ať za všechno platí,
válku a bídu chtějí psychopati:
Kdo si je volí, ať si na ně zvyká.
Demokracie má být bez opratí.
Metafora je nástroj pro básníka.

Dokud všem kůrka chleba neokorá,
stádo se žene rovnou na řezníka,
jehož si samo zvolí za kantora,
a jenž je za to hrubě z kůže svlíká.
Slyšíme, jak moc nahlas bomba tiká?
U sudu s prachem škrtnou potentáti:
Víme, co chtějí hoši boubelatí?
Rozpoutat peklo – osel k tomu hýká.
Ať táhnou k čertu zmetci jedovatí.
Metafora je nástroj pro básníka.

Rychlý pád na dno už nic neodvrátí?
Odpor je nutný – zvlášť, když se čas krátí.
Zlom přijde brzy – půda pro něj vzniká.
Už to chce nestát mlčky řádně v lati.
Metafora je nástroj pro básníka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *