Používání dvojího metru je velmi destruktivním rysem každé civilizace, zejména když zasáhne až úroveň politickou a zejména soudní. Již ve starověku na tuto záludnou chorobu upozorňovali mudrci, a zanechali úžasnou stopu v podobě biblického příkazu nečinit druhým, co by sám člověk nerad strpěl.
Tím ustavili bezchybnou zrcadlovou metodiku, jak každý může najít recept na správné chování (tedy pokud sám není úchyl).
Později začala společnost reagovat už jen zoufalým sténáním, satirickou reakcí na používání dvojího metru vládnoucími, protože i nevidoucí viděl, jak se tímto způsobem charakterizovaná společnost řítí do řiti: Quod licet Iovi, non licet bovi, neboli Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi.
V novověku to velmi výrazně reflektoval George Orwell ve Zvířecí farmě, pravě, že všichni jsou si rovni, někteří jsou si však rovnější. Reagoval tak na agresivní rétoriku vládnoucích, kteří se snažili společnost natvrdo zmanipulovat doslova ve stylu Groucho Marxe, který to ale myslel komicky, když jedné dámě namítl: „Přece byste nevěřila více vlastním očím, než tomu, co vám říkám já?“
Zmanipulovat přesně tak, jak to požadovala inkvizice po těch, jejichž spása duše inkvizitorům prý tak ležela na srdci, podobně jako blaho Strany těm, kteří přiznali vinu, o níž dříve neměli tušení, přesně ve smyslu už naprosto dokonale hrůzného výroku Jiřiny Šiklové, že se bude dobrovolně radši mýlit se svými favority, než mít pravdu s těmi, které nemá ráda.
Vše pro Německo
Těmito slovy („Alles für Deutschland!“) ukončil projev v Merseburgu Björn Höcke, vlivný politik Alternativy pro Německo (AfD). Stalo se tak v květnu 2021, ale obviněn byl až v květnu 2023, tedy dva roky poté, zrovna v době, kdy průzkumy ukázaly, že podpora AfD dosáhla rekordního maxima.
Žalobci v městě Halle uvedli, že jádrem obvinění je veřejné používání symbolu protiústavní organizace, protože Höcke si prý byl vědom původu této fráze coby sloganu SA. Höckeho právníci však popřeli, že by jeho slova měla jakoukoli „trestněprávní relevanci“.
Höcke by pro svoji obhajobu mohl použít článek historika Jana Rychlíka, publikovaný v květnu v Právu, že „Sláva Ukrajině není nacistický pozdrav“, kde reaguje na kritiku skandálního závěru řeči („Sláva Ukrajině“) německého kancléře Scholze při předávání medaile ukrajinskému prezidentu Zelenskému, za což ale – přesně v intencích onoho právního „dvojího metru“ – kancléř obviněn nebyl!
V článku se Rychlík snaží dokázat, že pozdrav „Sláva Ukrajině“ (pocházející z básně Tarase Ševčenka z 19. století) nebyl používán nacisty, alébrž pouze Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN) a později Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA, „banderovci“), jejichž ideologie „neměla nic společného s demokracií“. Ach, ten opisný jemnocit!
I samotnému Rychlíkovi to ale asi přišlo nablblé, a tak pro jistotu dodal, že ani jemu se ideologie OUN/UPA nelíbí. Je zřejmé, že se Rychlík touto filipikou pouze snažil zamlžit situaci, jelikož z trestněprávního hlediska není podstatné, zda tento pozdrav užívali či neužívali nacisté, protože se v každém případě jedná o subjekty, o nichž pojednává trestní zákoník. Zde si dovolím pro osvěžení paměti a zpřesnění argumentace malý exkurz:
- § 403a pojednává o trestnosti šíření díla k propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka každého, kdo ve větším rozsahu vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného vytvoří dílo, které vyobrazuje, zachycuje nebo jinak znázorňuje symboly, zejména loga, vlajky, odznaky, uniformy a jejich části, hesla, výroky, prohlášení, slogany a formy pozdravů, představitele nebo projevy představitelů hnutí uvedeného v § 403 odst. 1 (hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob).
- § 403b deklaruje beztrestnost, pokud se tak stane za účelem vzdělávání, výzkumu, umění, podávání zpráv o aktuálních nebo historických událostech nebo k obdobným účelům (proto lze tyto pozdravy apod. beztrestně citovat v médiích při polemice o nich).
- § 404 pak stanovuje trestnost každého, kdo projevuje sympatie k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.
Používání pozdravů a symbolů, které v historii nabyly děsivé proslulosti, při politických příležitostech, je proto přinejmenším projevováním sympatií k těmto inkriminovaným hnutím. Například znázorňování hákového kříže těžko zdůvodnit oblibou výtvarné hodnoty neolitické svastiky. A řev „Sláva Ukrajině“ byl pro tisíce obětí, mezi nimiž byli Poláci, Češi, Židé, ale i jinak smýšlející Ukrajinci, tím posledním, co v životě slyšeli. Báseň Tarase Ševčenka jim to asi těžko připomnělo.
Ostatně nemusíme chodit daleko. Dne 27. ledna 2015 byl hostem ČT24 přeživší holokaustu profesor Felix Kolmer, a na otázku, zda bylo možno rozlišovat mezi zlými a ještě horšími dozorci, odpověděl, že jeho zkušeností je to, že nejhoršími dozorci byli ukrajinští a pobaltští esesáci, že byli horší, než ti němečtí.
Akademik Jan Rychlík se tak stal živou ilustrací Chestertonovy definice, že „mysl akademikova odráží nekonečno a jest plna světla z toho prostého důvodu, že se podobá louži: je mělká a stojatá“.
Tolerance? Trestání? Ostrakizace!
Většina evropských států má tak či onak v trestních kodexech zavedena různá ustanovení proti hnutím, která prokazatelně směřují k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásají rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.
Přesto však Evropa prokazatelně stále více hnědne, a svým favoritům toleruje mnohé (maximálně jejich vojákům laskavě doporučuje, aby si před pořízením obrazových záznamů aspoň na chvíli sejmuli insignie, jednoznačně propagující a prokazující sympatie k výše uvedeným hnutím, a když to ti gauneři neučiní, tak použijí digitálních technologií k lokálnímu rozostření oněch záznamů). Stovky památníků a jmen ulic připomínajících válečné zločince, to nikomu z evropských lídrů nevadí.
Ale na druhou stranu, když se to hodí, pak zcela v intencích zločinného používání dvojího metru tytéž státy tvrdě postihují podle trestního práva ty, kteří nejsou favority ideologie, opanující současnou EU.
Tvrdím však, že trestněprávní přístup není efektivní, protože neonacistické ideje v novém balení stále bují a dokonce znova vyústily v nové tažení na Východ (Drang nach Osten). Nadto v prostředí, kde se používání dvojího metru stalo již zavedeným zlozvykem, je trestněprávní přístup těžce zneužíván proti opozici, ať už ve skutečnosti řekne cokoliv, anebo dokonce neřekne nic, co by kolidovalo s trestním zákoníkem (v poslední době přišel do módy § 405, viz naprosto šílená kauza Skála a spol.).
Proto těmto jevům prostě trestní právo je neúčinné a dvojsečné. Není však možno tolerovat projevy neonacismu a jim podobné. Jediné, co je účinné, je aktivní přístup celé společnosti, která bude důsledně ostrakizovat všechny výhonky oněch výše zmíněných hnutí. Vyloučí je ze slušné společnosti. Nebude se s nimi stýkat. Nebude s nimi na rautech, premiérách, závodech, dostizích, dovolených ani nikde jinde. Nebude s nimi obchodovat, nebude s nimi mít nic společného.
Ovšemže, řeknete – stokrát ale! Jak toho dosáhnout za situace, kdy například špičky ODS a mnoho dalších paskřivých politických figurek hřadují kolem té řeporyjské stoky, toho nejhoršího, co mají ve svých řadách?
Jak? Nu, ostrakizací i těch, kteří se k těm právem ostrakizovaným sami přiřadili. Se všemi politickými důsledky! Jako by měli lepru! Oni ji ale opravdu mají, ne na těle, ale v hlavě!
Skutečně nelze mlčky přihlížet tomu, jak nás toto používání dvojího metru stahuje do bažin, z nichž už je návrat obtížný, ne-li nemožný.