V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout 82. výročí plánu Barbarossa, což je eufemismus pro přepadení Sovětského svazu německou armádou a jejích malých spojenců.
Je to takové zvláštní výročí, které už v posledním desetiletí bylo několikrát interpretováno rozdílně a teď výklady zahájení války proti Sovětskému svazu se zase množí, významově přetvářejí, dokonce i ve filmových obrazech, a už zase se máme učit něco nového.
My Češi, Moravané, Slezané, a někteří Slováci, se můžeme cítit právem uražení, že se nepovažuje za začátek druhé světové války 15. březen 1939. Málo platné, tehdy na naše území vstoupily k nám armády a byla tady armáda dokonce nejenom německá, a začaly se chovat jako na dobytém území. Poláci se cítí zase dotčeni tím, že se v roce 1939 bojovalo jenom na polské frontě a že ta britská a francouzská pomoc na začátku války nebyla významná. Že se ve Francii a ve Velké Británii mluví o druhé světové válce až po útoku na Francii a zahájení letecké „Bitvy o Anglii“, je také typické.
Vraťme se k 22. červnu 1941…
Stejně tak samozřejmě měli vlastní interpretaci „zahájení války“ sovětští politici a dneska ruští politici. Ti ruští se snaží „svou svatou válku“ definovat hranicemi Sovětského svazu. To znamená, že vztahují začátek války i na všechny bývalé země Sovětského svazu. Těch 15 zemí, dneska bývalých přátelských vůči Moskvě, tyto země se do jisté míry zajímají o začátek války, ale zajímá je to jen jako konflikt sovětsko-německý, někdy v dnešním chápáním jako střetnutí Ruské federace a tak zvaného Západu. Přitom některé západní země, například Dánsko, tomu významně pomáhají tím, že vše popularizují jako “osudový konflikt“ Evropy a Ruska. (I to zjednodušené pojmenování geografických pojmů má svůj význam a je typické.) A na druhé straně, ruští politici používají stejnou rétoriku.
Takže boj o interpretaci tohoto data nekončí. Ale tak tomu bude ještě mnohokrát. Zopakováno a mnohokrát reinterpretováno, aby všichni nepoučitelní konečně pochopili, kdo má vlastně zase jednou tu novou pravdu.