Rusko uspořádalo svůj první rusko-africký summit v roce 2019 v Soči. K druhému došlo nyní v Petrohradě. Česká mainstreamová média tuto událost bagatelizují posměšnými titulky, že prý Putin dostal pomyslnou facku – neboť většina afrických lídrů nedorazila.
Novinky.cz a další média se však již neobtěžovala čtenářům sdělit několik dalších informací, jež jsou ovšem pro tvorbu reálného obrazu podstatné:
- 1) Oproti roku 2019 zde máme novou situaci, a to danou konfliktem na Ukrajině. Rusko čelí západním sankcím – a ze strany Západu je na africké země vytvářen mohutný tlak, včetně zastrašování, vyhrožování a vydírání. Mluvčí Kremlu, Dmitrij Peskov, vyjádřil politování nad „neskrývaným bezostyšným vměšováním USA, Francie a dalších států prostřednictvím jejich diplomatických misí v afrických zemích a nad pokusy vyvinout nátlak na vedení těchto zemí s cílem zabránit jejich aktivní účasti na fóru“.
- 2) Jednání se zúčastnilo sice jen 17 hlav států, ale dalších 32 afrických zemí mělo na tomto jednání diplomatické zastoupení. Tyto země jako by neexistovaly.
- 3) Na summitu se mimo jiné objevil egyptský prezident, Abd al-Fattáh Sa‘íd Husajn Chalíl as-Sísí. Egypt je jednou ze zemí, jež by ráda rozšířila skupinu států BRICS. Sísí poznamenal, že Rusko staví první egyptskou jadernou elektrárnu, a zdůraznil „zvláštní charakter vztahů“ mezi oběma zeměmi. „Jsem si jistý, že rusko-africký summit dosáhne významných výsledků.“ Summitu se rovněž účastnili senegalský prezident Macky Sall či premiér Etiopie, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 2019, Abiy Ahmed.
Rusko vydalo následující prohlášení:
Afrika se dnes stále více a sebevědoměji prosazuje jako jeden z pólů vznikajícího multipolárního světa… Fórum poskytne další podporu našemu politickému a humanitárnímu partnerství na mnoho příštích let.
Ponechme nyní stranou ekonomické a sociální problémy Ruska – a že jich má požehnaně, ostatně jako Spojené státy americké či Evropská Unie. Pro Afriku je ovšem ruský zájem neocenitelný. Spolu s čínskou podporou tak africké státy dostávají příležitost definitivně se oprostit od evropského kolonialismu a následného amerického (ale opět i evropského) neokolonialismu. Nikoli „rok Afriky“, ale současnost může být pro africký kontinent skutečnou renesancí – ostatně podobně jako pro latinskoamerické země.
Není náhodné, že se česká mainstreamová média v podstatě nedotkla základních témat summitu. Těch bylo přitom hned několik:
- 1) Zapojení afrických zemí do procesu mírového vyjednávání na Ukrajině.
- 2) Dodávky obilí potřebným africkým zemím zdarma.
- 3) Odpuštění somálského dluhu ze strany Ruska.
Středeční prohlášení jihoafrického předsednictví uvedlo:
Zázemí summitu nabídne také příležitost africkým hlavám států, které jsou součástí mírové mise afrických vůdců, pokračovat v rozhovorech s prezidentem Putinem o opatřeních na budování důvěry, která vytvoří příznivé podmínky pro cestu k míru mezi Ruskem a Ukrajinou.
Rusko v příštích měsících dodá africkým zemím zdarma obilí a zajistí jeho bezplatnou přepravu:
Budeme připraveni poskytnout Burkině Faso, Zimbabwe, Mali, Somálsku, Středoafrické republice a Eritreji každý 25–50 tisíc tun obilí zdarma v příštích třech až čtyřech měsících.
Rusko loni vyvezlo 60 milionů tun obilí, z toho 48 milionů tvořila pšenice.
Rusko jedná o odpuštění somálského dluhu ve výši více než 684 milionů dolarů. Uvedli to představitelé z tzv. Afrického rohu (Etiopie, Somálsko, Džibutsko, Eritrea).
Komorský prezident, Azali Assoumani, jenž rovněž od 18. února 2023 zastává funkci předsedy Africké unie, prohlásil, že by měly být vyslyšeny stížnosti Ruska:
Nehodlám posuzovat, zda Rusko má nebo nemá pravdu. Jednalo ze svých vlastních důvodů. Teď je potřebujeme slyšet, abychom se pokusili posunout vpřed.
Nedělejme si o úmyslech ruských představitelů žádné iluze. Hájí především zájmy své země – a to na velmocenské úrovni. Za současné konstelace je to ale pro řadu afrických států příležitost, jak se vymanit z neokoloniálních pout a závislosti na USA a EU. To samo o sobě by bylo – viděno historickou perspektivou – cosi převratného.
Je signifikantní, nakolik české média neplní svou informační roli – a o tomto důležitém summitu pojednávala toliko s úšklebkem a hrubě zkresleně. Přitom každý občan našeho státu by měl vědět, co se ve světě odehrává – a k čemu to může vést.
Již přítomnost předsedy Africké unie na petrohradském summitu říká více, než odstavce slov. Afrika vycítila svou šanci – a nevzdá se jí. Byla by to ironie osudu, kdyby jednu z citelných ran americkému impériu zasadil právě kontinent, z něhož byly do Spojených států amerických dovezeny miliony otroků. Mohli jsme se však již mnohokrát přesvědčit, že si historie často ve škodolibé ironii přímo libuje.