Letos uplynulo 150 let od výstavby unikátního amerického vynálezu tzv. Halladayovy turbíny na větrném mlýně v Ruprechtově na vyškovském okrese. Unikátnost této technické památky spočívá již mnoho desetiletí v jedinečnosti exempláře tohoto stroje, nikoli pouze na Moravě nebo ve státě, ale nejen v Evropě, nýbrž na celém světě.
Potvrzují to i nejenom hlasy amerických odborníků na Halladayovu turbínu, včetně zakladatele skanzenu těchto turbín v jiném resortu, Mr. Bakera, ale i specialistů na větrné mlynářství světové molinologické společnosti TIMS. Dokládají nejen unikát Ruprechtova v oboru větrného mlynářství (v oboru čerpadel se jich dochovalo mnoho), ale i převahu originálních součástek stroje přímo v dochovaném unikátu.
Větrný mlýn v Ruprechtově z r. 1873 je jedinou dochovanou a zrekonstruovanou Halladayovou turbínou nejen v České republice, ale vůbec na celém světě. Halladayova turbína je větrný mnoholopatkový rotor, který umožnil mlýnu semlít až dvojnásobek obilí oproti větrným mlýnům bez turbíny. Ruprechtovská turbína se dnes otáčí ve výšce 16 m nad zemí, má průměr 10 m a váží asi 2 tuny.
Větrná pomaloběžná turbína byla výsledkem dlouholetého bádání a experimentů amerického strojníka Daniela Halladaye, který svůj vynález nechal patentovat v USA již v letech 1854-56, ale masové výroby turbín dosáhl až v době výstavy v USA v roce 1877. Turbína se pak rozšířila nejen ve Spojených státech, ale dostala se i do západní Evropy, a později i na Balkán a přední Východ. Zde všude v mlynářství tyto stroje zanikly nejpozději do přelomu 19. a 20.století – dochovala se pouze turbína v Ruprechtově, jako jediná svého druhu na světě.
V roce 1882 byl zděný větrný mlýn v Ruprechtově s tradičním pohonem dřevěných lopat zničen větrnou smrští. Tehdy se mlynář Cyril Wagner se společníky rozhodl inovovat pohon mlýna, o kterém se údajně dozvěděl při cestách do zahraničí. Přestavba mlýna na pohon turbínou stála 5.600 rakouských zlatých, což byly tehdy obrovské peníze.
Ale přinesla velký užitek – zhruba dvojnásobný pracovní výkon a pohon dalších strojů, pily a výtahu pytlů, kromě tří mlecí složení. Kromě turbíny přestavba přinesla další vzácnost – ocelovou tzv. královskou hřídel, pohánějící všechny další stroje. Dnes jsou ve státě ve větrných mlýnech dochovány jen dvě takové hřídele – druhá je v v klasickém větrném mlýně ve Chvalkovicích.
Nicméně Halladayova turbína v Ruprechtově se stala dodnes neoceněným světovým unikátem. Tento stroj umožňoval nejen chránit mlýn před větrnými bouřemi, ale svou táhlovou regulaci dosahoval optimálních výkonů při různých silách větrného proudění. Ke zvláštnostem konstrukce ruprechtovské turbíny rovněž patřila dvojice nástavných kormidel ke směru větru, která není na žádné jiné turbíně toho typu. Byla to zjevně specialita konstruktéra turbíny Julia Bánera, strojníka z Drnholce na jižní Moravě.
Dnes lze pouze vysoce ocenit záslužnou renovační práci na turbíně, poškozené v 50tých letech minulého století majitelů manželů Sládkových, profesi architektů, kteří se nezalekli všech překážek renovace a úspěšně ji dokončili, aby dnes mohl mlýn s turbínou podávat svědectví o technickém umu a pokroku našich předků.
Lze pouze litovat podivného laxního postoje určitých orgánů státu, které po mnohaletém úsilí majitelů nechaly mlýn s turbínou zapsat pouze jako běžnou kulturní památku – zatímco turbína jako světový unikát by zasloužila být zapsána do seznamu technických památek UNESCO, nebo přinejmenším do soupisu národních kulturních památek. Zde se bohužel ukazuje pravdivost úsloví „Nerozhodují věci, nýbrž vztahy“.
Přejme si, aby se mlýn s unikátní turbínou dočkaly nejméně dalších 150ti let optimální existence.
Pokud se zájemce chce dozvědět více, nechť si přečte průvodce mlýnem přímo na památce, anebo knihu Technické památky Visegrádské čtyřky, ČKAIT Praha 2000, nebo nejpodrobnější studii autor o turbíně v časopise Rekonstrukce památek 2/1995.
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, prom. historik, objevitel historické dokumentace turbíny