Tento týden překvapivá nebo nepřekvapivá návštěva ruské delegace vedená ministrem Šojguem v Korejské lidově demokratické republice a zároveň i přítomnost čínská delegace.
Myslím, že spousta politických komentátorů tuto událost zlehčuje, protože se neustále vysmívají vedení Korejské lidově demokratické republiky a nechápou, že to je vojenská základna, která je použitelná jakoukoliv jinou vojenskou mocností. Jsem přesvědčen, že armáda Spojených států, kdyby měla nějakou naději se etablovat v Severní Koreji, tak se o to také pokusí.
Rozhodně je to zajímavé proto, že tam je jednak představitel vojenské moci bývalého Sovětského svazu, a dnes tedy Ruské federace, jednak současně Čínské lidové republiky. Je to sice svým způsobem logické, ale je v tom skrytá i taková ta ornamentální dálněvýchodní diplomacie, protože se jedná o účastníky a spojence v Korejské válce. Datum setkání je zvoleno jako připomínka 70.výročí ukončení války, respektive zastavení nepřátelských akcí v roce 1953, a také toho, že celá doba následující je dobou udržování ozbrojeného míru bez jakéhokoliv pokusu o mírovou dohodu.
Korejská válka…
Mohli bychom si také připomenout, při této příležitosti, že Čínská lidová republika a Sovětský svaz v době Korejské války byly opatrnými spojenci, že jejich armády bojovaly ve společném gardu proti americké armádě a vojskům Organizace spojených národů, ale měly oddělené své operační zóny. Například, Rusové nebo Sovětská armáda operovala ve vzduchu a dost často i mimo území Korejského poloostrova. Její letecké síly byly převážně dislokovány za korejsko-sovětskou hranicí, za řekou Yalu (Jal). Dokonce i českoslovenští vojáci, a vojenský personál, který se tam někde pohyboval, byl v těchto od sebe vzdálených a uzavřených oblastech.
To samé bylo s čínskou armádou, o které vlastně téměř nic nevíme. Dokonce ani neznámě počet jejích mrtvých a raněných. Ve Vojenském muzeum (Muzeu války) v Soulu, v Korejské republice, se mluví o tom, že padlo milion a dvě stě tisíc, nebo milion a pět set tisíc, takzvaných čínských dobrovolníků a nedá se to vůbec dokázat nebo jinak ověřit.
Oživení vojenských vztahů…
Takže, obnovení nebo oživení vojenských vztahů nesmíme vidět jenom jako nějaký politický a diplomatický trik, ale skutečně jako vážné ohrožení nepřátel Čínské lidové republiky a Ruské federace. Nezapomeňme na heslo „stojíme zády k sobě!“, které bylo dokonce demonstrativně předvedeno na fotografii, kde prezident Si a prezident Putin nejen stojí zády k sobě, ale i hledí před sebe a nevíme do jak velké dálky. To znamená, a tak bychom si to mohli také vykládat, že si kryjí záda a že se dívají na obě strany – na Východ, i na Západ.