Aneb Nostalgie bývá mocnou zbraní levice,
nikoli jejím handicapem!
A proč je radikální levice důležitá i pro ty,
kteří se to nikdy neodváží přiznat nahlas.
Absence radikální autentické levice ve Sněmovně už napáchala nevyčíslitelné škody. Levice je dnes pejorativně nálepkována a dehonestována najatými, mravně nezralými „politickými děvkami“ soudobé kulturní fronty (viz např. nechvalně známý projekt Přemluv bábu).
Útok na levicovou ideu je dnes veden bohužel i částí tzv. vlastenecké scény. Kdo tvrdí, že dělení na levici a pravici je jaksi historicky „překonané“, má pravdu jen z malé, dílčí části.
Stejně tak ovšem platí, že není levice jako levice. Např. tzv. progresivistická levice je aktuálně zastoupená už nejen Piráty, ale v současnosti též stranou SOCDEM, jež už není „tradiční českou sociální demokracií“. A tak v jedné televizní debatě, už před dávnými lety, glosoval ztrátu „sociáldemokratičnosti“ ještě u ČSSD někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček slovy: „Vy už nejste ani sociální, ani demokratická strana, a tudíž vypadnete z vlády…“
Proč vlastně Piráti ani SOCDEM
nepředstavují autentickou levici?
V historii raného novověku loupil jeden slavný pirát, jmenoval se Francis Drake. A on byl dokonce samotnou anglickou královnou Alžbětou povýšen do šlechtického či rytířského stavu. V kapitalismu (už i v tom raném, ale rovněž v dnešním, korporativním) se společenská elita rodí ze zlodějských struktur. Kdo si toto uvědomí, pochopí nejen podstatu pirátů (i Pirátů), ale pochopí též podstatu soudobého – korporativního kapitalismu.
Existuje něco jako „efekt sněhové koule“. Valíme-li sněhovou kouli po sněhové ploše, nabaluje na sebe stále další a další sníh a stává se větší a větší. Na tomto principu dnes fungují neférové a podpásové předvolební statistiky.
Tak si někdy říkám, jestli by se předvolební statistiky neměly vůbec nedělat. Považuji je za manipulativní nástroj jdoucí proti přirozeným právům. Existuje přeci cosi jako zákon o rovném přístupu k právům a zákon o férových pravidlech veřejné soutěže. Podle přirozeného práva mají mít při každé soutěži všichni účastníci klání a priori rovné šance.
Předvolební soutěž se u nás již tradičně vyznačuje značnou pokřiveností. Vezměme v úvahu nerovnoměrnost zastoupení představitelů menších stran ve veřejnoprávní televizi. Kdo dnes platí předvolební reklamu „mainstreamovým miláčkům“? Odpověď na sebe přirozeně nenechá dlouho čekat. Přeci ti, za něž loajální „političtí slouhové“ kopou. Za koho kopou Piráti? Za český národ jistě ne! Pokusím se vysvětlit, proč si to myslím, a nastínit vizi „pirátské budoucnosti“ – v kontextu „nového světového řádu“.
Nenechme se zmást pojmem „kolektivní vlastnictví“, tím, že jej zasadíme do paradigmatu, jak jsme jej znali z časů před rokem 1989. Tehdejší „národní vlastnictví“ totiž nemělo s novodobou pirátskou představou „globalistického sdílení“ žádnou spojitost.
Piráti totiž nemají s marxistickým pojetím vlastnictví pranic společného. Oni to nemyslí tak, že zespolečenštěný kapitál bude sloužit našemu člověku, jak to myslel Karel Marx. Vize Pirátů je taková, že lidstvo bude žít v jakýchsi komunitách a tento komunitní životní styl bude globalistickou multikulturní novodobou formou kolektivního, „sdíleného“ otroctví.
Pirátská ideologie představuje nebezpečí i v rozměru duchovním a rodinném. V pirátské vizi neexistují žádné národy, žádné kulturní ani biologické identity, žádné tradice, žádné individuální svobody, žádné tradiční hodnoty, žádná tradiční domácnost, žádná tradiční rodina. Žádná majetková práva, žádná duchovní svoboda jednotlivce!
Vlastníkem „sdíleného“ ani nebude, v případě vítězství Pirátů, český národ!!!
Můžeme si zkusit zasadit předobraz pirátského vládnutí do konkrétních politických obrysů. Představme si například, co se bude dít, jestliže se Piráti stanou vítězi příštích voleb. A teď si sami porovnáme, co z toho představuje lidskou a emancipující levici, a co nikoli! Pirátská vize však spíše připomíná naplnění antiutopických scénářů. Zatím vycházím z toho, co se dočítám na internetu. Uvědomuji si, že se jedná jen o „vrcholek ledovce“. O to děsivěji to na mě působí.
Svět podle Pirátů:
Nejprve došlo k získání nadpoloviční většiny spojením Pirátů nejen se STAN, ale též s uskupením SPOLU. O ideologii dílčích subjektů přitom nejde, moc chutná silněji než ideály. „Pseudo-levicová vábnička“ tak vzala rychle za své!
Dalším krokem v budoucnu pak bude snaha o prosazení eura jako jednotné evropské měny. To zřejmě bude doprovázeno tlakem po zavedení tzv. bezhotovostní měny. Dojde k „odnárodnění“ peněz. Vadit bude jakýkoli vlastenecký symbol spojený s financemi.
„Odzbrojování obyvatelstva“ přijde jako třetí krok. Zbraně tedy zůstanou jen policii a armádě. Nebude to ovšem policie ani armáda, jak jsme ji znali z časů minulých. Spíše se bude jednat o ideo-policii a ideo-vojsko.
Nejzávažnějším bodem, jehož naplnění nás všechny může nevratně poznamenat, je pak otázka migrační politiky. S dalším potenciálním nástupem Pirátů k moci reálně hrozí odsouhlasení kvót k převzetí minimálně 200 000 migrantů z Afriky.
Tentokrát by se naše země už nestala pouze „dočasnou přestupní azylovou stanicí“, nýbrž trvalým sídlem migrantů (Dohoda o jednotném azylovém zákoně). Řídicím centrem migrace bude – kdo jiný než – Německo.
Problém s ubytováním přijatých migrantů pirátská vládnoucí garnitura vyřeší propojením s bytovým zákonem, který stanoví „zákonnou“ plochu pro 1 nájemníka. Kdo má byt „jen pro sebe“ (třeba manželé v důchodovém věku), má prostě smůlu.
Vize orwellizace společnosti bude podpořena přijetím „digitalizačního zákona“ – digitalizace bezhotovostních plateb bude jen jednou položkou v celé sérii totálně kontrolujících mechanismů.
Virtuální dějiny pirátské vize ukazují též tzv. sdílenou ekonomiku. Prvním projevem jsou již dnes realizované „sdílené koloběžky“ – kde jinde než – v Praze. Sdílet se budou též auta, domy, zahrady, možná i manželé a manželky atd.
Kdyby se alespoň jednalo o „sdílení bohatství s korporacemi a velkokapitalisty“, to by nám bylo hej! Ale pro většinu národa je zamýšleno něco jiného: „sdílení v chudobě a v kolektivní bídě“. Dále dojde k „deprivatizaci“ posledních zbytků českých podniků – ve prospěch nadnárodního superkapitálu.
Najede se na tzv. zelený úděl a budou se postupně uzavírat jaderné a uhelné elektrárny (ty naše, pochopitelně).
Ještě více vzroste vliv globalistických a protinárodních neziskových organizací.
Nakonec se, pod vedením Pirátů, zruší volby v tradiční formě, a hned poté se anulují i Dekrety prezidenta republiky (tzv. Benešovy dekrety).
A máme tu pod vedením / podvedením Pirátské strany nastolen nový „progresivistický“ orwellovský režim.
V příštích volbách půjde o všechno (budou-li vůbec ještě nějaké volby v takové podobě, jak je dosud známe). Již teď varuji před tzv. korespondenčním hlasováním. Korespondenční hlasování představuje značné bezpečnostní riziko – je velmi zneužitelné k manipulaci s výsledky.
Než příště vhodíme volební lístek do urny, mysleme na to, že „volební urna“ by také mohla symbolizovat pohřbení národního státu a individuálních svobod.
Proto se domnívám, že Piráti nemají s autentickou, radikálně demokratickou, a od korporativismu osvobozující levicí – skutečně pranic společného!
Nedělejme si iluze, že „šmardovské vedení“ SOCDEM jde nyní protichůdným směrem než Piráti…
V závěru se tedy vracím zpět k úvodní otázce. Proč je tu KSČM? A proč je nanejvýš nutné, aby KSČM byla znovu ve Sněmovně a v Senátu. Ona je tam důležitá i pro tu část voličského spektra, které ji přímo nevolí. Proč? Protože představuje „vyvažování ideového pole“ a tak či onak tlačí kapitalismus k tomu, aby nebyl tak asociálním, jakým by byl (a jakým se dnes reálně stává) při absenci levice v PS PČR a v Senátu.
Vždyť i v době tzv. železné opony mohl být onen západní sociální stát „sociálnějším“ jenom proto, že ho k tomu nutil, resp. „vyvažoval“ směrem k lidskosti právě ten tlak socialismu z východní části bipolárního světa.
Pokud čtenář sleduje dění např. okolo partaje Die Linke, pak si musí uvědomit jeden zákonitý aspekt. Nostalgie je přeci mocná zbraň, nikoli handicap autentické radikální levice! V době okolo přelomu milénia měla i naše KSČM téměř 20 procentní podporu české voličské populace. A nikdo se nestyděl za oprávněnou nostalgii po předlistopadových pozitivech v sociální a ekonomické oblasti. A dnes? Levice sebe samu cudně překrývá fíkovým listem, aby se příliš neobnažila, a sebemrskačsky se mnozí její zástupci stydí za nostalgii. Přitom je to právě, pouze a jen SOCIALISMUS, jediný systém, jenž umožňuje důstojný život pro všechny lidi, bez zákeřných depopulačních plánů globalistických elit a struktur „zlaté půlmiliardy“.
Právě proto PODPORUJI tu politiku, jež má ve svém programu SOCIALISMUS, tedy takové společenské uspořádání, které jako JEDINÉ otevírá lidstvu perspektivu PŘEŽITÍ i do budoucna!!!
Právě proto je to socialismus, jenž zachovává národní suverenitu jednotlivých národních států, a přitom zároveň zůstává internacionálním táborem míru.
Právě proto je třeba stavět na tom pozitivním, co přinesla minulá vítězství a co vybojovalo dělnické hnutí tvrdým zápasem neprivilegovaných vrstev za svá sociální práva. Právě proto je zcela oprávněná nostalgie po těchto vymoženostech dějinného emancipačního pokroku. Proto i nostalgie se může stát naší mocnou zbraní, a nikoli naším handicapem!
Nezapomínejme na skutečnost, že sociální pojištění, tarifní mzda či zákonná státem garantovaná minimální mzda, dostupná zdravotní péče, mateřská dovolená, podpora v nezaměstnanosti či právo na bydlení a další sociální práva nejsou v kapitalistickém světě žádnou samozřejmostí! A že tzv. sociální práva a jistoty nejsou v kapitalismu ani obecnou prioritou!!!
Proto je tu (i dnes) KSČM!