Různé pomluvy ruského národa a útoky na něj se mně nelíbí. Navštívil jsem mnoho národů v různých zemích od Východu po Západ. Snažil jsem se vždy chovat jako Čech, který má úctu ke svému národu. Pyšnil jsem se úspěchy svého národa.
Ač se mně mnohé v jiných zemích nelíbilo, neměl jsem nikdy důvod snižovat národy, které jsem navštívil. Naopak jsem ochotně uznával jejich přednosti, dobré věci, a otevřeně vyjadřoval, co se mně nelíbí. Hledal jsem vždy duši a ducha, ideje, které uznávají, jejich city a mravní cíle.
Konfrontovali jsme vlivy jejich ducha a ducha mého na společenské i osobní cíle, snažení. Diskuse na tato témata nás oboustranně inspirovala k činům, k pokroku. Nacházeli jsme shodu v lidskosti, jako rozhodující hodnoty národa a jednotlivce. Měl jsem štěstí, že jsem mohl využít v diskusích zkušeností našeho národního obrození, program Palackého o smyslu našich českých dějin, ale i třeba Kollárovu filozofickou ideu slovanskou, nebo velikost českého vlastence Karla Havlíčka Borovského. Ten znal dokonale hlavní problém vlastenectví a veřejně je popisoval, bojoval.
Mnohé přebral socialismus. Myšlenky socialismu vyrůstaly z pokrokových tradic české historie, z práce zmíněných osobností. Nesmíme zapomenout ani na J.A. Komenského. Nebyl právě on příkladem člověka, který slučoval hluboké cítění národní s internacionalismem? Nebyl právě on jedním z prvních průkopníkem pokrokové myšlenky internacionality vědy a kultury?
Přidáme-li odkaz M.J. Husa a Jana Žižky, ale i T.G. Masaryka, pak s těmito jmény šli naši občané do budování české vlasti po roce 1918 a do složitých zápasů proti fašismu po Mnichovu 1938. Masaryk nebyl jen kazatelem moralismu. Masaryk byl nekompromisním bojovníkem za své přesvědčení. Bojovníkem, který u nás dovedl vymýtit poslední zbytky feudalismu a středověku. Jeho životním odkazem byla cesta pokroku. Uskutečnění spravedlivější společnosti a svobody.
Nebylo a není žádným tajemstvím, že komunisté se hlásili k odkazu naší národní minulosti, k myšlenkám všelidského sbratření, ke slovanské vzájemnosti, ke společnému boji za sociální pokrok, k boji proti fašismu. Bohužel dnes existují skupiny a jednotlivci, kteří mají blíže k Bílé hoře, k tomu Mnichovu 17. století či k 17. listopadu minulého století. Snaží se lid dovést k nové kázni, pořádku, k novému protektorátu, aby byl lid držen v příslušných mezích a poslouchal. Odmítají Palackého, Masaryka, socialismus, a bijí do bratrského národa ruského s cílem ho umlčet, zničit.
Několikráte jsem navštívil Sovětský svaz. Poznal jsem duši ruského lidu, jeho um, kulturu, vzdělanost. Nikdy bych si nedovolil ruský národ pomlouvat či znehodnocovat jeho úsilí o jistoty svých národů, o spravedlnost.
Lidu našich zemí se musíme otevřeně ptát: máte dokonalé znalosti a hluboké přesvědčení o životním poslání člověka a o výsledcích úspěšné práce našich předchůdců, od vzniku republiky a v socialismu? Chcete či nechcete žít a umírat podle Husů, Komenských, Masaryků či doby socialismu? Víte o tom, že národ, který provedl reformaci, porazil fašismus, vybudoval spolehlivou vlast, dal lidu jistoty, nemůže být povrchním a lhostejným k protinárodním činům dneška? Víte o tom, že pokrokové ideje naší historie, které povznesly člověka na nejvyšší společenskou úroveň, se staly srdcem, rozumem, citem vedoucích osobností, každodenně je posilovali? Že byly výsledkem velké internacionální pomoci a spolupráce?
Přistoupíme k novému národnímu obrození? Pokud ano, tak nezapomeňme, že život politický, státní, je odvislý od života duchovního. Je závislý na znalostech naší historie. Připomínejme si naše četné boje za národní existenci v tisícileté minulosti i v období fašismu za 2. světové války. Posuďme, kdo nás osvobodil! Jděme vstříc našim národům. Pracujme, aby se nestaly jen vykonavateli zájmů cizích mocí. T.G. Masaryk kdysi napsal:
Ne násilím, ale mírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu – toť odpověď českého genia, toť smysl našich dějin a odkaz velkých předků.