Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder poskytl německému deníku Berliner Zeitung rozsáhlý rozhovor, v němž hovoří o možnostech uzavření míru na Ukrajině, o neužitečnosti moralizování v politice, o nové situaci na Středním Východě po teroristických útocích Hamásu na Izrael, ale také třeba o antisemitismu v německé společnosti.
Jednání o míru na Ukrajině mezi Ruskem a Ukrajinou probíhala v březnu 2022 v Istanbulu. A Ukrajina požádala G. Schrödera, aby působil jako prostředník jednání mezi Ruskem a Ukrajinou.
Ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov
Mimochodem tato jednání vedl za ukrajinskou stranu dnešní ministr obrany Ukrajiny Rustem Umerov, který sám je příslušníkem krymsko-tatarské menšiny.
V rozhovoru G. Schröder popisuje navrhovaný mírový plán,
který sestával z pěti bodů:
Prvním bodem bylo odmítnutí členství Ukrajiny v NATO. Konec konců Ukrajina stále nesplňuje a dlouho splňovat nebude všechny podmínky vstupu do Aliance.
Druhým problémem je jazyk. Ukrajinská Nejvyšší rada zrušila v zemi se silnou ruskou menšinou jakoukoliv dvojjazyčnost. Ani na regionální úrovni už ruština nemůže být druhým, oficiálně uznaným jazykem, a to ani v oblastech, kde ruské obyvatelstvo tvoří většinu. To je potřeba změnit.
Třetí bod mírového plánu zněl, že Donbas zůstane součástí Ukrajiny, ale potřebuje více autonomie. Jak Schröder uvádí, příkladem modelu řešení problému by mohlo být Jižní Tyrolsko (pozn. autora článku: převážně německojazyčný region, jenž je součástí Itálie).
Čtvrtým bodem mírového plánu bylo, že Ukrajina také potřebuje bezpečnostní záruky. Tyto musí poskytnout Rada bezpečnosti OSN (pozn. autora článku: a v ní jsou zastoupeny všechny velmoci, počínaje USA, přes Čínu, Francii, Británii až po Rusko) a Německo.
Pátým problémem k řešení byl Krym. To Schröder komentuje slovy: „Jak dávno se Krym stal ruským? Krym pro Rusko není jen kus země, je součástí jeho historie (pozn. autora článku: obyvatelstvo Krymu je z 80-90 % ruskojazyčné, to je fakt).“
Zkrátka krveprolití a nesmírné ničení materiálních hodnot mohlo skončit během pár týdnů, nebýt geopolitických zájmů. Podle Schrödera při jakékoliv záležitosti, které chtěli projednat Ukrajinci s Rusy při jednáních v Istanbulu, museli získat povolení Američanů. Tedy jinak řečeno, museli získat souhlas se vším, co dohadují.
Schröder dále popisuje, že jednal jak s Umerovem, tak s Putinem a s Putinovým vyslancem na jednáních.
Jako kompromis bezpečnostních záruk pro Ukrajinu byl navržen dosud dobře fungující rakouský model, známý také jako model „5+1“. Umerov s tímto modelem souhlasil. Prokázal ochotu jednat o dalších bodech.
Ale dojem G. Schrödera z jednání je, že „o všem opravdu důležitém se rozhodovalo ve Washingtonu. Byl to osudový příběh, protože v důsledku toho bude nyní Rusko stále více propojeno s Čínou a Západ by takový vývoj rozhodně neměl vítat“.
Se Schröderem, kterého považuji stále i po letech za svého přítele, se shoduji i v pohledu na to, že Evropané naprosto selhali. Schröder pod pojmem Evropané má na mysli především Německo a také Francii. Američané se domnívají, říká mj. Schröder, že jsou dostatečně silní, aby udrželi ve stavu „věčné kontroly“ Čínu i Rusko. Podle Schröderova názoru (a znovu se s ním shoduji) je to chyba. Schröder k tomu jen lakonicky říká: „…podívejte, jak je nyní americká strana rozervaná. Podívejte se na chaos v Kongresu.“
Podle Schrödera jsou Macron a Scholz jediní, kdo může s Putinem dnes mluvit tak, jako to udělal právě Chirac a Schröder během války v Iráku. A klade si otázku, proč nemůžeme spojit podporu Ukrajině s nabídkou usednout k jednacímu stolu s Ruskem. A dodává jednoznačně: „dodávky zbraní nejsou věčným řešením, nemůžeme je dodávat věčně“.
Zajímavý pohled má bývalý kancléř i na rozhodovací mechanismy v Kremlu. Podle něj jsou v Rusku v rozhodování důležití dva lidé. Tím nejdůležitějším je Putin a dalším je Medveděv, jenž má v ruské společnosti zcela jedinečný vliv jako místopředseda Bezpečnostní rady Ruska. V ruských rozhodovacích grémiích panuje podle Schrödera přesvědčení, že Západ by neměl expandovat na jeho úkor spolu s rozšiřováním NATO. A to zejména u dvou klíčových zemí: Gruzie a Ukrajiny.
Prostě rozhovor Gerharda Schrödera v Berliner Zeitung je více než zajímavý. Je vysokou školou politiky. Je vidět, že bývalý spolkový kancléř, jemuž je 79 let, je ve velmi dobré formě.