Český živel ve Znojmě byl před válkou stlačen na menšinu jen 1450 úředně napočtených Čechů z 18 000 obyvatel. Teprve státní převrat v r. 1918 najednou ukázal, že je nás uvědomělých a neodrodilých Čechů ve Znojmě polovina všeho obyvatelstva.
Také nově zřízené české školy vykázaly počet dítek přes 1300, tj. o něco více žáků, než zůstalo v německých školách.
Státní převrat z roku 1918 vlil nové síly v českého člověka, bylo vybudováno školství. Ve Znojmě byly nově zřízeny školy obecné a měšťanské, škola obchodní, hudební, rolnická, učitelský ústav a gymnázium.
Místa v úřadech zaujali čeští lidé, když téměř veškeré německé úřednictvo odešlo za hranice, ježto se zdráhalo složit slib věrnosti Čs. republice. Z českých spolků zmohutněl zejména Sokol, který soustředil ve svých řadách přes tisíc členů. Také radnice se pod vlivem české většiny snažila podle svých sil napravit všechny křivdy po staletí na českém člověku páchaném.
Zřizovala české školy a zavedla smířlivého ducha do soužití obou národností, ponechajíc při tom 40 % menšině německého jazyka tolik podmínek pro její hospodářský, osvětový a společenský život, aby nepociťovala – třeba zaslouženě – důsledky své dřívější násilnické nadvlády.
Znojmo, město Přemyslovo, stalo se státním převratem opravdu českou metropolí na jižní výspě naší milé Moravy a strážcem celého pohraničí jazykového v Podyjí.
Dr. Vilém Veleba – Znojmo 1936
Česká městská knihovna ve Znojmě
Znojemsko je prastarým historickým územím osídleným Slovany.
Hradiště, dnešní předměstí města Znojma, bylo střediskem slovanského lidu již dávno před rozmachem Velké Moravy. Úlohu Hradiště jako slovanského střediska převzalo Znojmo, které za panování krále Přemysla Otakara I. vzniklo sloučením několika osad.
Němečtí kolonisté, zvaní k nám králem Přemyslem Otakarem II., se postupně usazovali nejen ve městě, ale i na území jižně od řeky Dyje a získávali v oblasti stále více privilegií. Po tragické bitvě na Bílé hoře se pak stali z hostů pány nad celým krajem a na původní české obyvatelstvo vyvíjeli silný germanizační tlak.
Přesvědčivým dokladem o cílech Němců na Znojemsku je německy psaný zápis, vložený do kopule radniční věže, vyjmutý při opravě v r. 1949, z něho vyjímám:
Nynější obecní výbor sledující své předchůdce, považuje za svou povinnost vždy hájit německý charakter města Znojma …Naše milované rodné město Znojmo, bašta němectví jižní Moravy, nechť roste a vzkvétá a stále prospívá.
Významnou úlohu proti germanizačnímu tlaku sehrála i znojemská Beseda, založená v r. 1870. Při té byla zřízena i čítárna, která může být považovaná za předchůdce první znojemské české knihovny. S probouzejícím se vlastenectvím českých obyvatel však narůstal i odpor nacionalisticky smýšlejících Němců a cílem jejich útoků se stávala právě budova Besedy, kde pravidelně vytloukali okna.
V r. 1911 již vedení Besedy povolilo půjčovat knihy i nečlenům spolku. V r. 1919 spojením znojemské sokolské knihovny a knihovny besedy vznikla Znojemská lidová knihovna.
Po obsazení Znojma v r. 1938 nacistickou armádou byla česká znojemská Městská knihovna likvidována. Knihovník Ladislav Řezníček byl zatčen a donucen s dalšími českými vězni Němci vyřazené knihy vynášet na Dolní náměstí, kde byly za nadšeného jásotu nacisty spáleny.
JUDr. Vilém Veleba (* 8.6.1870 – † 23.2.1956), advokát a politik, se narodil v Pánově u Velké Bíteše. Do Znojma přišel ve svých 27 letech jako advokátní koncipient a hlavně – přesvědčený Čech a aktivní Sokol. Už o čtyři roky později byl zvolen starostou znojemského Sokola a tuto funkci zastával celých 27 let. Jeho politická kariéra se započala v roce 1905, kdy byl zvolen říšským poslancem. To byla v převážně německém Znojmě radikální události, kterou místní Němci nečekali. Když ještě Češi navíc vyvěsili na počest svého vítězství na budově Besedy červenobílý prapor, celá událost skončila nebývalým incientem:
Němci 26.11.1905 vytloukli na Besedě okna a následně také okna na české škole na Haukově ulici (dnes ul. Jana Palacha). Musela být povolána armáda, konkrétně vojáci 99. pluku z Louky.
JUDr. Veleba založil na Znojemsku „Matici školskou“ a pro české školy – měšťanskou, hospodářskou, dívčí „Vlastu“ a mateřskou školu postupně koupil ve Znojmě vlastní domy.
Od roku 1907 vydával vlastním nákladem první české noviny „Moravský Jih“. V průběhu 1. světové války byl nejprve uvězněn a po propuštění skončil pod trvalým policejním dohledem rakouské policie. Přesto se mu podařilo 1. září 1918 s několika dalšími českými přáteli zorganizovat mohutný český tábor lidu v blízkém Únanově, kam přišlo kolem 5 tisíc lidí, někteří slavnostně vyšňoření v národních krojích a s vyzdobenými žebřiňáky. Po slavnostních projevech, které bedlivě hlídala policie, byla přijata rezoluce občanů českého Znojemska. Tábor lidu byl zakončen zpěvem písně „Kde domov můj“. To už do úplného konce rakouského mocnářství zbývaly necelé dva měsíce.
Hned po převratu, už 30.10.1918 vznikl v Besedě Znojemské český Národní výbor, tehdy ještě jako paralelní centrum moci vůči německé znojemské radnici. Jeho předsedou byl jednomyslně zvolen JUDr. Veleba. Po vzniku Československé republiky byl na přechodnou dobu jmenován vládním komisařem. Z starostování JUDr. Josefa Mareše, letech 1920 až do roku 1938, působil dlouhodobě jako aktivní člen městské rady. Podařilo se mu sehnat prostředky a vybudovat velkou budovu Sokolovny, sportovního a kulturního zařízení ve Znojmě. Byla otevřena už v létě 1925. Po odtržení Znojemska a jeho připojení k Třetí říši se roku 1940 po druhé ocitl ve vězení – pro změnu od německých nacistů.
Těsně před osvobozením Rudou armádou, v květnu 1945, byl zvolen předsedou Revolučního Národního výboru a s jeho dalšími členy pak oficiálně za město vítal na Mariánském náměstí sovětské vojáky, přijíždějící v odpoledních hodinách 8. května 1945 od Vídně do Znojma osvobodit město, jako jedno z posledních u nás.
Ale už v roce 1950 se ocitá ve vězení po třetí – nyní od komunistů. Ti mu navíc zabavili také veškerý majetek, který jako znojemský advokát nabyl. Kalich hořkosti vypil až do dna, když po propuštění, už jako osmdesátiletý stařec, nastoupil na místo pouličního metaře. Po tomto neomluvitelném jednání si ho vzala k sobě do Prahy jeho neteř, paní Libuše Bláhová. JUDr. Vilém Veleba zemřel po dalších šesti letech, 23.2.1956.
V roce 1998 mu město Znojmo udělilo in memoriam čestné občanství „za významný podíl v rozvoji českého školství a kultury ve Znojmě po roce 1901“. Ocenění přebrala od starosty ing. Pavla Balíka jeho obětavá neteř paní Bláhová, která sem z Prahy přijela i s manželem a švagrem. Dnes má JUDr. Vilém Veleba na znojemské Sokolovně pamětní desku, kterou mu zde umístili na čelní zeď vděční znojemští Sokoli.
