Města se rozzářila, na náměstích stromečky, popíjíme punč, grog. Vše je třpytivé, voňavé, děti zpívají koledy. Páni primátoři, starostové, konšelé chudším spoluobčanům rozdají rybí polévku s chlebem.
Nikdo nebude postihován, pokud půjde dvakrát. Ti štastnější budou dokonce spát v teplé nocležně.
Zmizela doba obchodníka Bajzy z románu Karla Poláčka, zmizel křesťanský duch Vánoc, kdy lidé měli k sobě blízko. A ono to zase není tak dlouho, kdy to platilo. Vánoce se stávají zajatcem komerce, úspěšné vánoce se měří výší tržeb. Místo Ježíška na nás pokukuje z výlohy červený mužíček s čepičkou, z obchodů už nezní vánoční koledy, nebude dlouho trvat, že i ten vánoční kapr zmizí z našeho stolu.
Bylo nás pět (Karel Poláček): Otakárek obchodník
Scéna ze druhého dílu seriálu Bylo nás pět, kdy Petr Bajza dělal kamaráda Otakárkovi soumarů a ten se projevil jako velký obchodník:
Zapomínáme, že vedle nás, často na patře v paneláku žijí rodiny, jejichž děti nemají na školní obědy, nemají ani na školní lyžařský týden na horách, jejich rodiny si na Vánoce půjčují. V očích spolužáků se z nich stávají „socky“. Kriminalita roste, bojíme se večer projít centrem měst. Nedávné tragické události v Praze, nejsou zas tak velkým překvapením, z pohledu současné krize západní civilizace. Česko není výjimkou. Násilí vidíme všude, tisíce mrtvých v přímém přenosu. Mladý vzdělaný člověk, vysokoškolák, se stal v Praze hromadným vrahem…
Je ostudnou vizitkou této vlády, že se to děje v době, kdy vyhazujeme stovky miliard za letadla F-35 a naopak omezujeme výdaje na školství, zdravotnictví… Chaotický přístup vlády zapříčinil strmý nárůst cen energií, které s inflací, dostávají třetinu domácností do chudoby.
Chudoba dopadá zejména na osamělé seniory a na rodiny s dětmi. Narůstá počet lidí v exekuci, dochází ke znehodnocení vkladů, které mnohým sloužily, jako pojistka pro stáří. Vláda nyní tápe, dává nám hraběcí rady, jak ušetřit, jak vyhnat zimu z baráku, kolik svetrů si máme vzít, či kterou žárovku máme povolit. Do problémů se dostávají průmyslová odvětví náročná na energie, ocelárny, sklárny… Stovky zručných sklářů skončilo v Květné se svým tradičním řemeslem. Práci asi najdou v nějakém skladu, nebo v montovně…
To jsou příklady, jak naše energetická soběstačnost, zůstala jen na papíře. Nabízí se otázka, zda miliardové investice na plánovanou dostavbu Dukovan nejsou spíše vyhazováním peněz daňových poplatníků. Jak vidíme na cenách energií v Česku, máme je jedny z nejvyšších v EU, Dukovany to tedy příliš nezmění.
Obdobně v minulosti nám české zemědělství zajišťovalo potravinovou bezpečnost. Vedle ekonomického propadu českého venkova, jsme dnes odkázáni na dovozy, brambory cenou dohánějí už i ty banány. Základní potraviny se stávají cenově nedostupnými, lidé nakupují jen akční nabídky. Brambory se prý neurodily, cibule bylo na polích Evropy také méně…
Nákupní turistika žene Čechy za hranice, tam nakoupí až o třetinu laciněji. Fialův nákup Nutelly v Německu se stal mediálním hitem a naší ostudou. Také výlety do Polska se vyplatí… Potravinové banky pro sociálně slabší hlásí meziroční nárůst poptávky. I přes vládní sliby, obchodníci s energiemi, potravinami, nás straší dalším zdražováním. Fronty na sociální podpory se prodlužují, rodiny s dětmi, senioři se dostávají do neřešitelné pasti. Tisíce bezdomovců bloudí ulicemi. Vláda se chlubí, jak je úspěšná, prý na co sáhla, to zvládla. I přes tyto proklamace, vláda u občanů propadla, v oblíbenosti jí patří poslední místo…
Vláda se dnes chová, jako ta feudální vrchnost, která smetávala poddaným drobečky ze stolu a hladovým rozdávala hraběcí rady, že mohou jíst koláče, když nemají na chleba. Přesto neztrácejme optimismus. „Věřím, že vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český.“
(J.A. Komenský, citát na soše Mistra Jana Husa ze Staroměstského náměstí)
Karel Poláček (22. března 1892 Rychnov nad Kněžnou – 21. ledna 1945 Gliwice) byl český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista s židovskými kořeny.
Významný představitel českého humoristického románu Karel Poláček se narodil 22. března 1892. Jeho prvotina Povídky pana Kočkodana ho sice stála místo na ministerstvu, ale ukázala mu, kde bude ležet těžiště jeho úspěchu. Příběhy z kalendáře dále prozradí, že se přihlásil kvůli své družce doprovolně do transportu a svého slavného románu Bylo nás pět se už nedožil.
Právě humoristický žánr mu přinesl klíčové úspěchy. Tím největším byl ve třicátých letech román Muži v offsidu, ve čtyřicátých pak jednoznačně Bylo nás pět. Jeho vydání se už ale Karel Poláček nedočkal. V době protektorátu byl coby Žid nejprve propuštěn z Lidovek a posléze úplně ztratil možnost publikovat.
Do transportu následoval svoji družku
Poslední román, který vyšel za jeho života, byl Hostinec u kamenného stolu z roku 1941 vydaný pod jménem malíře Vlastimila Rady. Karla Poláčka nakonec potkal stejný osud jako více než 80 tisíc českých Židů.
Roku 1943 byla do transportu do Terezína povolána jeho družka Dora Vaňaková a Poláček se dobrovolně přihlásil s ní. Neopustil ji ani o rok později, když byla deportována do Osvětimi, kde byla záhy zavražděna. Poláček sám zemřel v lednu 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz II.