V roce 1954 napsal Boris Vian, francouzský básník a hudebník, „Le Déserteur“ (dezertér), slavnou protiválečnou píseň, kterou poprvé zazpíval jiný francouzský zpěvák Marcel Mouloudji na koncertu v den porážky francouzských koloniálních vojsk vietnamskými partyzány pod vedením Ho Chi Minha.
Píseň je forma dopisu povolaného, který odmítá jít zabíjet cizí, chudé lidi. Píseň byla zakázaná k vydávání a vysílání ve Francii od začátku až do roku 1962. V době americké války a bombardování Vietnamu jí zpívala Joan Baez. Zpívána byla v několika překladech, u nás mimo jiné Jaromírem Nohavicou „Pánové nahoře“. Původní francouzský text začíná pro dnešní chvíli možná příznačněji „Pane prezidente, píšu vám dopis…“ Bylo by zajímavé, jak by se tvářil franc. prezident Macron, kdyby mu tuto píseň zazpívali.
Jaromír Nohavica: Pánové nahoře
V podání Joan Baez: Le déserteur (Paříž 1980)
Český text:
Pánové nahoře,
já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani
budete-li ho číst.
Přišlo mi ve středu
do války předvolání,
je to bez odvolání,
tím prý si mám být jist.
Pánové nahoře,
já už to lejstro spálil,
už jsem si kufry sbalil,
správcové vrátil klíč.
Pánové nahoře,
uctivě se vám klaním
a zítra vlakem ranním
odjíždím někam pryč.
Co už jsem na světě,
viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky
se nikdy nevrátí.
Slyšel jsem dětský pláč
a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy
se z očí neztratí.
Znám vaše věznice,
znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali
život či minulost.
Vím také, že máte
solidní arzenály,
i když jste povídali
o míru víc než dost.
Pánové nahoře,
říká se, že jste velcí
a na věci to přeci
vůbec nic nemění.
Pánové nahoře,
na to jste vážně malí,
abyste vydávali
rozkazy k vraždění.
Musí-li války být,
běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi,
mě nechte být.
Jestli mě najdete,
můžete klidní být,
střílejte neváhejte,
já zbraň nebudu mít,
nebudu mít, nebudu mít.