V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout výročí úmrtí Alfonse Muchy a s tím i spojené spory o jeho dědictví.
Alfons Mucha zemřel v roce 1939, v podstatě, aspoň podle jeho syna, v důsledku ataku pražského gestapa na tehdy 74letého mistra, ke kterému došlo okamžitě po 15. březnu 1939.
Alfons Mucha (24.7.1860 Ivančice – 14.7.1939 Praha)
Tehdy byl pozván k výslechu na pražské Gestapo, ale opět propuštěn, a tak žil v určitém stresu a obavách o svoji budoucnost a pak 17. července 1939 zemřel na zápal plic. Tím se stalo, že se na něho v československé historii výtvarného umění začalo zapomínat, protože mj. také nekonvenoval radikálním a avantgardním názorům českých výtvarných umělců už vlastně od doby, kdy začal dělat svůj monstrózní cyklus monumentálních obrazů Slovanskou epopej.
Slovanská epopej byla podpořena nadací amerického milionáře a diplomata Charlese R. Crainea (zemřel také 1939) a mám pocit, že ještě dnes je tento Muchův sponzor sporný. Alespoň podle slov paní eurokomisařky Jourové, která považuje panslavismus, na rozdíl od pangermanismu, za téměř neslušné slovo. A také od těch, kteří Slovanskou epopej sice viděli, ale kteří třeba nikdy nenavštívili Valhallu u Regensburgu, Řezna, pár kilometrů od hranic České republiky. Pravda také je, že Slovanská epopej se vymyká jednak české moderně 20. století, ale svojí monumentalitou je nesrovnatelná se mnohými historismem inspirovanými malbami, které známe z evropského prostředí.
Originální zpracování výjevů z fenomenálních pláten Slovanské epopeje Alfonse Muchy nabízí unikátní pohled na rozpohybovaný a ohromujícím způsobem scénickou hudbou podkreslený děj. Přesvědčí vás, jak nadčasové dílo mistr české secese stvořil. Producentem je společnost BigMedia, která stála i za nejúspěšnější výstavou výtvarného umění v historii ČR (výstava Lendl: Mucha v roce 2013) a dalších úspěšných projektů.
Spory o dědictví
Snad proto je také její osud tak komplikovaný. Dnes je opět vyhnána z Prahy, pro kterou tento cyklus obrazů vznikl, do Moravského Krumlova, kde se předpokládá, že se o něj dobře postarají. Padl dokonce nápad, že by mohla být umístěna v nějakých garážích v areálu pražského Savarinu, který měl být vystavěn někde u Václavského náměstí a jehož projekt nakonec nebyl schválen. Ale to byl zřejmě jen komerčně inspirovaný nápad. Nelze asi ani předpokládat, že tahanice okolo umístění Slovanské epopeje v Praze, a okolo podivné stavby „podzemní“ galerie, souvisejí také s aktuální situací na pražském magistrátu, ale ví bůh, co se v nejbližších dnech, týdnech a měsících ještě o tom všem dozvíme. Zatím víme jenom to, že jsou lidé, kteří zpochybňují dědické nároky a vlastnictví Prahy, nebo nároky používat Slovanskou epopej ve prospěch nějaké nadace. Ale to bude ještě zřejmě zase záležitost na několik desítek let, stejně jako se o té tahanici o Slovanskou epopej mluví téměř jedno století.