Přibývá skutečností, které prokazují, že dnešní česká vláda si se zájmy vlastní země a jejích občanů a jejich obhajobou nedělá žádnou hlavu, ale na prvním místě se stará o uspokojování zájmů vnějších sil, o jejichž přízeň stojí více než o přízeň českých voličů.
Od svého nástupu staví teatrálně na odiv svou neochvějnou věrnost liberální demokracii a prosazování lidských práv všude na světě. Vládní i parlamentní špičky se předhánějí v demonstrování lidskoprávního fundamentalismu, pasují se na dědice Václava Havla a s tímto zdůvodněním se klíčovým tématem české zahraniční politiky stal Tchaj-wan a programové zhoršování politických i ekonomických vztahů s pevninskou Čínou, která je prezentována vládními politiky jako nepřítel a komunistická hrozba.
A najednou vyráží premiér Fiala na dlouhou a dalekou cestu za asijskými autoritáři, snaží se jim vemluvit do přízně a tváří se, že o lidských právech, diktátorech a komunistech nikdy nic neslyšel. Proč komunisté v Číně vadí a ve Vietnamu nikoliv? Proč plivat na Visegrád a maďarského premiéra Orbána a současně se bratříčkovat s autoritáři ve Střední Asii? Vysvětlení se od premiéra Fialy ani provládních médií nedočkáme. Přitom je vše velice jednoduché – dnešní Čína i Maďarsko, pro nás obě velmi důležité země, vadí určitým silám ve světě a patolízalští čeští politici se jim snaží zalíbit. O lidská práva a demokracii jim nejde ani v nejmenším. Tam, kde je to od zahraničních protektorů povoleno, našim politikům diktátoři ani v nejmenším nevadí. A nevadí jim ani náklady, které tato politika pro české firmy a občany přináší.
O tom konečně svědčí alarmující fakta, která se objevila dnes v tisku. Občané Česka, které patří k největším čistým vývozcům elektřiny v Evropské unii, platili za elektrickou energii 2,5 krát více než v průměru domácnosti v ostatních zemích V4, která jsou navíc jejími čistými dovozci.
Proč tomu tak je, můžeme spekulovat, vážnou analýzu se nikdo z oficiálních kruhů předložit nesnaží. Můžeme v této souvislosti hovořit o energeticky náročné struktuře ekonomiky, můžeme kritizovat slepé podřizování se evropskému Green Dealu u nás a jeho různým výstřelkům, můžeme uvažovat o mimořádném vlivu naší energetické lobby a bezprecedentnímu postavení ČEZu atd. Rozhodně však vysoká cena elektřiny pro české spotřebitele není způsobena tím, že by naše vláda nechtěla naši zemi zadlužovat, a proto nechala cenový šok na spotřebitele dopadnou ve větší míře než sousedé. Tak se totiž někteří provládní experti snaží tvářit, realita je však vyvádí z omylu, protože ČR byla jedinou z okolních zemí, kde veřejné zadlužení ve vztahu k HDP vzrostlo (o 2,1 %), zatímco ostatní země V4 své zadlužení snížily.
Toto hospodářské fiasko je zcela zjevné, ale ve vládě nikoho netrápí. Naopak, ministr Síkela, který je za tuto politiku zodpovědný, je prý hlavním českým kandidátem na příštího eurokomisaře. V Bruselu se poslušné dodávání elektřiny do Německa na úkor českých domácností evidentně líbí.