Pravidelně chodím kolem toho pomníku. Blížil se konec války, ti mladí vojáci, rudoarmějci, se už těšili domů, za maminkou, otcem, manželkou, dětmi, či děvčetem. Prošli dlouhou cestou války. Osud ale rozhodl jinak, pět mladých kluků zde pod Železnými horami našlo svou smrt.
Další pomníky těchto hrdinů jsou rozesety v této kopcovité krajině mezi Havlíčkovým Brodem a Čáslaví. Právě zde před 78 lety probíhaly tvrdé boje mezi ustupující německým seskupením Mitte maršála Schörnera a Rudou armádou, která postupovala od Brna, které bylo osvobozeno 26. dubna. Havlíčkův Brod, Habry, Čáslav, Kutná Hora na svou svobodu čekaly až do 11. května. Mezi nimi i to malé městečko nedaleko Čáslavi, kde našlo svůj hrob pět těchto hrdinů. Pravidelně se zde zastavím, zapálím svíčku, položím květiny. K nim připočtěme i stovky dalších padlých po konci války. Praha tančila, pod Železnými horami se ještě bojovalo.
Jaro 1945 přineslo Evropě svobodu. 25. dubna 1945 u městečka Torgau na Labi došlo k setkání spojenců. Ten snímek o přátelství amerických a sovětských vojáků obletěl celý svět…. Následně 30. dubna 1945 zavlála nad říšským sněmem v Berlíně rudá vlajka. Ač se to mnohým nelíbí a dějiny obrací, byly to tanky s rudou hvězdou, které si probojovaly cestu od Moskvy, Stalingradu, Kursku až do Berlína. Na té cestě padly milióny hrdinů.
Připomínejme každému, že pro nás je ctí, že po jejich boku bojovali i českoslovenští vojáci z 1. československého armádního sboru. Tisíce jich padlo na té cestě od Sokolova, Charkova, Kyjeva, Dukly, Slovenska, Ostravy… V úctě máme i naše hrdiny z bitvy nad Británií, u Tobruku, či kdekoliv jinde na světě. Tisíce jejich pomníků, je rozeseto po světě i po celé naší vlasti.
Je to již 78 let, kdy hitlerovské Německo kapitulovalo. Desítky miliónů obětí, milióny zmařených lidských osudů. Za touto válkou zůstala zničená města, vyvražděné a vypálené vesnice. Na Ukrajině, Bělorusku i na Rusi jich byly stovky, možná tisíce. Při německém tažení na východ, měly být slovanské národy porobeny, vyhlazeny. Na to nezapomínejme.
Těm neznalým dějin, či těm nenávistným, připomínáme, že v Československu našlo svou smrt 140 tisíc vojáků Rudé armády, 33 tisíc rumunských vojáků, ale i stovky vojáků dalších vítězných spojenců. Mezi nimi 116 vojáků americké armády. Všichni mají naši úctu. Nezapomínáme ani na tisíce československých vojáků, kteří padli na své bojové cestě.
Hlavní tíhu bojů za svobodu našich národů nesla Rudá armáda, která již 6. října 1944 vstoupila společně s 1. československým armádním sborem na území Československa. Osvobodila celé Slovensko a v konečném průběhu války v roce 1945 i většinou měst a obcí v českých zemí. 9.května vstoupila do bojující Prahy. Záplavy květin se staly symbolem poděkování osvoboditelům… Nemusí se to mnohým líbit, ale proto hrdiny nekádrujeme, dějiny neměňme!
Na východě opět hoří vesnice, umírají lidé. Ti padlí se dnes v hrobě obrací.