Na webu irozhlas.cz proběhl jakýsi „Týden Společnosti nedůvěry“ s podtitulky „Kdo v Česku věří v konspirace?“ a „K čemu vede nedůvěra v systém?“ Byly publikovány texty, které prezentovaly data z unikátního výzkumu Českého rozhlasu o vlivu konspirací a dezinformací na českou společnost.
Mimo jiné si mohli čtenáři vyzkoušet, nakolik se v důvěře ve vybrané konspirační výroky shodují se zbytkem společnosti a zařadit se tak do jedné z osmi skupin, které výzkum na základě této důvěry ve společnosti objevil.
V této souvislosti irozhlas.cz tedy nabízí čtenářům, aby si „otestovali“, a to na základě kvantitativní shody s různými částmi české společnosti, zda jim hrozí „nástup do konspiračního expresu“. Klíčovým parametrem této „metodiky“ je opravdu to, s jak velkou částí české populace se laskavý čtenář shoduje!
S velkou-li, pak mu nehrozí nástup do „konspiračního expresu“ (který může následně souviset s různými opatřeními, jaká již porůznu nastínili generálové Petr Pavel, který freudovsky zmínil za druhé světové války pro nic za nic internované americké Japonce, a Michal Koudelka, který ondyno zase orwellovsky strašil s pátou kolonou).
Takže, občane, opatrně s tím vyplňováním toho testu, Velký bratr tě hlídá – žádné experimenty, chovej se řádně a vyzkoušej si konečně ten úlevný pocit močit po větru a pak v tom plavat po proudu.
Šílenost tohoto „sociologického“ projektu, který pro irozhlas.cz zpracovali „odborníci z Národního institutu SYRI“, spočívá právě v tomto deklarovaném testu odolnosti proti „desinformacím“ na základě souznění s davem.
Maně se mi ovšem v této souvislosti vybavuje vzpomínka na začátky Charty 77, která vyzývala stát, aby dodržoval své vlastní zákony. Tento ústřední princip Charty 77 ale nezmiňuje dnes téměř nikdo. Nicméně pouhopouhé jméno Charty 77 dnes bezobsažně bere nadarmo téměř každý, kdo je ve funkci nebo do ní šplhá a má (opisně) v těle správný počet otvorů na správných místech.
Hned znejistím: Ovšem podle této výše popsané „metodiky“ signatáři Charty 77 tedy asi neměli pravdu, protože skutečně dosti významně nesouzněli s davem, bylo jich za celých třináct let existence Charty 77 necelých dva tisíce! Stát by neměl dodržovat své vlastní zákony?
Hergot! To i T.G. Masaryk byl zřejmě také pomýlen a náchylný konspiracím, když byl oproti většinové společnosti přesvědčen o nepravosti rukopisů a o nevině Hilsnera?
A co nacistické Německo? Tam byla opravdu většina pro Hitlera! Takže podle této „metodiky“ měli nacisté pravdu, protože jich byla hlasitá většina, a antifašisté a antinacisté byli jen podivní trollové a konspirátoři?
A to už vůbec nemluvím o Janu Husovi! Celý koncil byl proti němu! Takže pravdu měl koncil, jednoduše proto, že jich bylo víc!
Takže konečně se tito povedení sociologové a jejich klienti dovybarvili, když podle předchozích příkladů svou „metodikou“ přiznávají „pravdu“ a nahrávají tak totalitním systémům, inkvizicím, zfanatizovaným davům a šíleným jejich vůdcům!
Měřítkem „pravdy“ je podle nich souhlas s většinou!
Co z toho vyplývá? Doporučení sklopit hlavu, oči, nos, uši, stáhnout ocas, ohnout páteř, rozum, svědomí, morálku – prostě dělat znovu všechno to, co se vyžadovalo za normalizace!
Něco tak děsivého jsem opravdu nečekal, ale Fialova pekelná suita skutečně překonává ty nejhorší obavy, o tom není pochyb už od doby, kdy dopustila blokaci „protivných“ webů, a současně se stejnou hubou přihlásila k odkazu Charty 77, včetně Mezinárodních paktů o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech, implementovaných do Listiny základních práv a svobod, v jejímž článku 17 se praví:
Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu, a že cenzura je nepřípustná.
Sláva budiž proto všem pochybovačům, hledačům, blouznivcům, mudrlantům a nedogmatikům, a k posílení jejich vzdorného a většinovému šílenství odolávajícího ducha, dovolím si ocitovat jeden z vrcholných výroků evropské civilizace, pocházající od Blaise Pascala:
Odmítám ty, kdož se rozhodli pro oslavu člověka, stejně jako ty, kdož se rozhodli jej tupit, mohu dát za pravdu jen těm, kdož v úzkostech hledají.